Britská Východoindická společnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka společnosti

Britská Východoindická společnost (anglicky: East India Trading Company), jinak správněji anglicky nazývána Honourable East India Company, nebo Company Bahadur a John Company, byla jedna z prvních akciových společností na světě (první byla Vereenigde Oost-Indische Compagnie Holandská východoindická společnost). Fungovala od roku 1600 do roku 1874 a své sídlo měla v anglickém Londýně. Společnost se zabývala hlavně obchodem s bavlnou, hedvábím, barvivem indigo, ledkem, čajem a také s opiem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Společnost vznikla jako reakce na svůj nizozemský protějšek. Zakládací charta byla vydána 31. prosince 1600 královnou Alžbětou I., avšak byla časově omezená, musela se tedy po několika letech opět obnovovat. Tato listina zaručovala monopol, společnost dokonce mohla zabavit takové zboží, které jí podle monopolu výhradně náleželo. V čele společnosti stál guvernér a rada čtyřiadvaceti prezidentů s jednoročním mandátem. Každý ředitel byl v čele určité komise, které zodpovídaly za jednotlivé činnosti společnosti. Dne 31. května 1609 král Jakub I. prohlásil Alžbětinu chartu za "věčnou", avšak vyhradil si právo jednou za tři roky listinu pozměnit.

Jelikož obchod s kořením v Indonésii byl v rukou Portugalců a Nizozemců, hledali Britové své základny na méně frekventovaných místech, především v Přední Indii. Své faktorie a základny založili při pobřeží Rudého moře a v Mascatu, Suratu a Mačilípatnamu v Indii. Pronikli také na Ostrovy koření (Moluky) a dokonce zřídili faktorii v japonském Hiradu, odkud byli ale roku 1623 vyhnáni.

Na přelomu 20. a 30. let začalo pro společnost období vážné krize. Morová epidemie v Anglii v roce 1625, po ní následující hospodářská recese a zuřící třicetiletá válka na kontinentě značně znesnadnila financování společnosti. Situaci nepomohly aní války a hladomor v indickém Gudžarátu ani zvyšující se nizozemská konkurence (běžně docházelo k pirátským přepadům a bojům mezi východoindickými společnostmi). Navíc ještě musela bojovat s vnitřní konkurencí v podobě utvářející se Skotské Východoindické společnosti, kterou musela nakonec ta britská vyplatit jak u krále (půjčka 20 000 £), tak u zakladatele SVIS Jamese Cunninghama. Společnost musela uzavřít některé faktorie, úplně se stáhla z Moluk. Největší pohroma však přišla za občanské války v Anglii. Akcionáři společnosti se rozdělili na republikány a royalisty, navíc její lodě byly použity v bitvách znesvářených stran. V roce 1653 dokonce Oliver Cromwell zastavil platnost charty společnosti. Ta byla obnovena v roce 1657 za "půjčku" 50 000 £.

Po restauraci královské moci v Británii se situace měnila k lepšímu. Pomohl jí nepřátelský vztah s Cromwellem a pár "půjček" králi (3 000 £) a jeho bratrovi (1 000 £). Další vzpruhou pro společnost byl tzv. Zákon o plavbě (1651), který vylučoval Nizozemce z obchodu s Anglií. Navíc získala rozsáhlá práva, co se týče styku s asijskými státy. Společnost mohla vyhlašovat válku a uzavírat mír s domorodými vládci, spravovat území kolem svých pevností a soudit a trestat místní obyvatelstvo. Také mohla razit mince (1676), jen pro užití v Orientu. Začala tedy razit rupie, picey a pagody. Tím získala téměř úplnou hospodářskou nezávislost na panovníkovi. Důležitou roli hrálo převedení korunní provincie na ostrově Bombaj (věno královny Kateřiny z Braganzy) do jejích rukou. Bombaj se brzy stala centrem obchodu s Indií a výchozím bodem pro podmanění si celého subkontinentu.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. ledna 1874 byla společnost oficiálně rozpuštěna. Obchodní jméno však nadále existovalo pod ministerstvem financí. V roce 1974 byla společnost odkoupena soukromými investory a zaměřila se na obchod s kávou a čajem. V roce 2010 se stal majitelem britský obchodník indického původu, Sanjiv Mehta. Společnost má sídlo v Londýně.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WANNER, Michal. Die englische Ostindische Gesellschaft als ein Phänomen der Außenpolitik 1765–1769. Prague Papers on the History of International Relations. 1998, roč. 2, čís. 2, s. 211-236. Dostupné online. ISBN 80-85899-49-3. 
  • WANNER, Michal. Die englische Ostindische Gesellschaft und die Untersuchungen von 1767. Prague Papers on the History of International Relations. 1999, roč. 3, s. 89-110. Dostupné online. ISBN 80-85899-73-6. 
  • WANNER, Michal. Britisch-französische Beziehungen und indische Krise 1768–1774. Prague Papers on the History of International Relations. 2001, roč. 5, s. 45-60. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-016-8. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]