Nadine Gordimerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nadine Gordimerová (2010)
Nadine Gordimerová

Nadine Gordimerová (20. listopadu 192313. července 2014[1]) byla jihoafrická spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1991. V roce 1974 získala také Bookerovu cenu za román The Conservationist. Česky vyšel výbor povídek Pátkova šlépěj a romány Poutníci a Začni žít.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Nadine Gordimer se narodila 20.11.1923 ve Springs v Jihoafrické republice zámožným manželům Isidorovi a Hannah Gordimerovým. (1) Její otec byl židovský klenotník pocházející z Litvy a její matka byla britského původu. Ve svém rodném městě Gordimer navštěvovala klášterní školu. Poté nastoupila na Witwaterstrandskou univerzitu, kterou ovšem po roce opustila, aby se mohla plně věnovat psaní. Roku 1948 se odstěhovala do Johannesburgu, kde strávila většinu života. Rok po svém přestěhování se vdala za G. Gavrana, toto manželství, ze kterého vzešla dcera Oriane, ovšem po třech letech skončilo rozvodem.  Roku 1954 se Gordimer vdala podruhé. Tentokrát za židovského uprchlíka a obchodníka s uměním, Reinholda Cassirera. (1) S Cassirerem má dalšího syna, Huga Cassirera, který pracuje jako filmař a spolupracoval se svou matkou na alespoň dvou dokumentech. (2)

Ke psaní se Gordimer dostala již ve svých devíti letech, svou první krátkou povídku přitom vydala ve svých patnácti v liberálním Johannesburgském magazínu Forum. Její první knižní série Face to face pak vyšla opět v Johannesburgu, a to roku 1954. Úspěch sklidila například za svou první knižní novelu The Lying Days, vydanou roku 1953, zakládající se na jejích vlastních zkušenostech.  Hlavní hrdinka se zde musí vyrovnávat s pocity viny a zodpovědnosti za rasovou nenávist, které se stala svědkem. Další z jejích knih, The Conservationist'', dostala ocenění knižní cena roku. Za zmínku stojí také její knihy Burger’s Daughter, která byla napsána v souvislosti se Sowetským povstáním, a která byla tehdejším apartheidským režimem zakázána, nebo krátké sbírky povídek A soldier‘s embrace, Something Out There či Jump and Other Stories, které vyšly v letech 1980-1991. (1)

Ústředním motivem se Gordimer stala všudypřítomná témata mezirasových vztahů, rasové konflikty či bolest a utrpení způsobené nespravedlivými zákony apartheidského režimu, který v Jihoafrické republice vládl. (2) Zřejmě proto, že byla Gordimer již od malička svědkem útlaku, kterému čelili afričtí obyvatelé ze strany bílé minority, a rasové nenávisti, která v zemi vládla, rozhodla proti uvedené nespravedlnosti bojovat alespoň psaním. (1) Tento boj nabral na intenzitě, když byla uvězněna její nejlepší přítelkyně Bettie du Toit a poté, co roku 1960 došlo k Sharpevilleskému masakru. Po těchto událostech se připojila k anti-apartheidskému hnutí a stala se politickou aktivistkou a blízkou přítelkyní Nelsona Mandely. (2) Přestože útlak ze strany apartheidského režimu jistě sehrál v životě Gordimer velkou roli a významně jí ovlivnil, dá se předpokládat, že prvotní impuls k politickému aktivismu jí dala již její matka Hannah, která byla sama zapálenou aktivistkou bojující proti chudobě a diskriminaci a útlaku, kterému čelili černí obyvatelé Jihoafrické republiky. Významnou roli v jejím životě odehrála také další žena, a to její nakladatelka [[Lulu Friedman]], v jejímž domě se Gordimer scházela s dalšími anti-apartheidskými spisovateli. (2) Mnoho jejích knih, včetně zmíněné knihy Burger’s Daughter, bylo režimem zakázáno. Dostalo se jim však podstatné popularity v okolním světě. Roku 1991 obdržela Nobelovu cenu za literaturu. Byla přitom první ženou po 25 letech a první jihoafrickou spisovatelkou vůbec, které se tohoto prestižního ocenění dostalo.  Kromě toho také obdržela 4x CNA Cenu za literaturu, naposledy pak roku 1991. (1)

Politický aktivismus[editovat | editovat zdroj]

Sharpevillský masakr a zatčení Bettie du  Toit vedly Nadine Gordimer k aktivnímu připojení se k anti-apartheidskému hnutí. Nejlepší přítelkyně Bettie du Toit byla uvězněna během stávky pracovníků jedné textilní továrny, kde pracovala, spolu s dalšími třemi ženami. Byla obviněna za to, že je komunistka a patří k Hugenotům. (4) Po návštěvě Bettie ve vězení se Gordimer zhrozila a jak sama říká, díky Bettie se jí dostalo politického vzdělání. Ve svém interviewu také upozorňuje na to, že jí dokonce nechtěli za přítelkyní pustit na návštěvu, a tak musela zalhat, že je její sestra. Což jí však nechtěla stráž věřit, vzhledem k tomu, že měla jiné jméno. Ona však uvedla, že je to samozřejmé, jelikož je vdaná. A tato věc také Nadine a Bettie spojovala - rozvedené manželství. (5)

Velmi rychle se stala významným článkem Jihoafrické politiky. Její vztah s Nelsonem Mandelou byl tak silný, že když byl propuštěn v roce 1986 z vězení, byla Gordimer první, se kterou se chtěl setkat.(6)

Ve svých dílech se snažila upozornit na pasivitu a slepost k odporu a boji, který v zemi probíhal. Upozorňovala na zakázaná přátelství, censuru a undergroundové sítě, které se během apartheidu v Jihoafrické republice tvořily. Psala tedy, jako kdyby žádná censura neexistovala a snažila se znázorňovat všechny alarmující příběhy nejen o nadvládě "bílých nad černými". Také za to byla censurou potrestána. Jelikož rasová témata, ale také genderová, byla jejím hlavním objektem. (6)

Jako důkaz, že si za svými názory stojí, dokázala, když v roce 1998 odmítla Orange Prize, jež je udělována ženám za literaturu. Toto ocenění dle svých slov neuznává, jelikož je udělováno pouze ženám.

Nadine Gordimer se také připojila k boji s virem HIV/AIDS. Společně s dalšími dvaceti významnými celosvětovými autory sepsala knížku krátkých povídek Telling Tales, která byla vydána se všemi právy pro nadaci Treatment Action Campain, jež se snaží o zapojení se vlády do boje proti tomuto viru a jeho prevenci. Ač sama spisovatelka prohlásila, že publikace Telling Tales má přispět svými příběhy plnými života na podporu lidí trpícími HIV nebo AIDS a nemá s jejím politickým aktivismem nic společného, vzkázala tím také prezidentovi Thabo Mbekimu svojí vlnu kritiky za to, že se k pandemii, která byla vyhlášena roku 2004, odvrátil zády. (7)               

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Gordimer publikovala od svých 15 let. Mezi její tvorbu patří krátké příběhy a novely, ve kterých ústřední téma tvoří apartheid, díky čemuž byla některé z jejich děl v Jihoafrické republice na čas zakázána. Otevřeně píše o největších sociálních, morálních a politických problémech, za což byla v roku 1991 oceněna Nobelovou cenou za literaturu. Dotýká se extrémně složitých mezilidských vztahů ve stínu rasizmu a útlaku žen, rozvrácené politické situace a aktuálního dění v její rodné zemi. (8)

V jejích novelách vyniká pozoruhodná schopnost vnořit se do nejintimnějších hlubin mezilidských vztahů. Právě v jejích krátkých příbězích, obzvlášť v těch s ústředním politickým tématem, Gordimer intenzivně proniká do rolí manželek, manželů, dětí a milenců a umísťuje do jejich příběhů touhu a zklamání. (9)

Burger’s Daughter & July’s People[editovat | editovat zdroj]

Novely, ve kterých se zaobírá postupným úpadkem sociálních hodnot, jako i masivním narůstáním násilí, které odráží nerovnoprávný politický systém. Své myšlenky vždy vykresluje pomocí děje, do jehož centra umísťuje jednotlivce, vztahy či rodiny.

The Conservationist[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako v předcházejících dvou novelách, i tady se Gordimer pomocí silných charakterů a jejich vztahů zaobírá úpadkem sociálních hodnot a násilím v politickém systému postaveném na rozvrácených hodnotách. Novela, za kterou získala Man Bookerovu cenu za fikci v roce 1974 a cenu Best of the Booker v roce 2008. (10)

Příběh se odehrává v jižní Africe za apartheidu. Hlavní hrdina, Mehring, v něm prožívá životní krizi při zjištění, že ho jeho bývalá manželka opustila, jeho vlastní syn ho kritizuje za konzervativní postoje a svým známým nepřipadá dostatečně zajímavý. Na cestě za poznáním životního smyslu se vydává na farmu, kde spolu s dělníky nachází tělo mrtvého černého muže. Po nezájmu policie o vyšetření jeho smrti, je tělo zakopáno do země bez náležitého rozloučení. To uspořádají až po vyplavení těla po záplavách a Mehring při tomhle pohřbu nabývá pocit, že jeho pohřeb bude méně emotivní, jako pohřeb tohoto neznámého muže. (11)

Why haven’t You Written?[editovat | editovat zdroj]

Ústřední postavou příběhu je ženatý Angličan, který jednou do roka cestuje do Ameriky za prací. Tentokrát na své cestě potkává dobrodružství v podobě mileneckého vztahu. Netrvá dlouho a vztah vykvete v lásku. Míjejí se dny, které tráví nudnými pracovními setkáváními a vášnivými tajnými schůzkami plnými touhy. Impulzivně se proto rozhodne pro přiznání v podobě listu, který odešle jen pár dní před svým příjezdem. Město však ochromila sněhová bouře a kvůli poštovním schránkám pohřbeným ve sněhu na cestě domů netuší, jestli bude tato devastující zpráva doma dříve než jeho let. (9)

Beethoven Was One-Sixteenth Black[editovat | editovat zdroj]

Souboj neobyčejně velkých témat sepsaných do menších epizod. Jedna z nich je příběhem bývalého bělošského aktivisty apartheidu, který se vydá hledat svého černošského předka a pátrá tak po klíči ke své ztracené identitě.(13)

Jiný příběh popisuje strasti vdovy, která se vydává hledat milence svého exmanžela po homosexuální aféře, zatímco její dcera pochybuje o svém biologickém otci. Samotářské bloudění truchlící ženy ji na její cestě zavede do Londýna za exmanželovým milencem. Nesouc láhev vína se jménem Allesverloren (vše je ztracené), začíná chápat, že ne všechno je ztracené smrtí. Jsou vzpomínky, cesty a setkání schopné zacelit tu část jejího já, která umřela spolu s jejím manželem? (9)

The Essential Gesture : Writing, Politics, and Places[editovat | editovat zdroj]

Dílo figurující na stránkách jihoafrického feminizmu (14)

Několik esejí pod názvem sumarizující tenze, kterou vytváří autorčino poslání. Tím je napětí mezi závazkem k umění a povinností využít svůj hlas ve prospěch společnosti (15)

The Image and the Word[editovat | editovat zdroj]

Ve své nedávné eseji píše o gramotnosti, kterou vnímá jako něco o mnoho širšího, než jen schopnost číst komiksovou knihu, což nezaručuje porozumění slovní zásobě básně nebo porozumění smysluplným variacím syntaxu v próze. Kromě porozumění, gramotnost vnímá i jako používání slov způsoby otevírajícími nově hloubky sebepoznání (16).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Face to Face: Short Stories, Silver Leaf Books (South Africa) (1949)
  • The Soft Voices of the Serpent (1952)
  • The Lying Days (1953)
  • The Soft Voice of the Serpent and Other Stories (1953)
  • Six Feet of the Country (1956)
  • A World of Strangers (1958)
  • Friday’s Footprint and Other Stories (1960)
  • Occasion for Loving (1963)
  • Not for Publication (1965)
  • The Late Bourgeois World (1966)
  • South African Writing Today (1967)
  • Penguin Modern Stories, contributor, Penguin (1970)
  • A Guest of Honour (1971)
  • African Literature: The Lectures Given on This Theme at the University of Cape Town's Public Summer School, February 1972, University of Cape Town (South Africa) (1972)
  • Livingstone’s Companions (1972)
  • On the Mines, with David Goldblatt, C. Struik (South Africa) (1973)
  • The Black Interpreters: Notes on African Writing (1973)
  • The Conservationist (1974)
  • Selected Stories, reissued as "No Place Like: Selected Stories" (1975)
  • Some Monday for Sure, Cape (1975)
  • Burger’s Daughter (1979)
  • A Soldier’s Embrace (1980)
  • What Happened to Burger's Daughter Or How South African Censorship Works (1980)
  • July’s People (1981)
  • Something Out There (1984)
  • The Tanner Lectures on Human Values (1985)
  • A Correspondence Course and Other Stories (1986)
  • Lifetimes: Under Apartheid, with David Goldblatt (1986)
  • Reflections of South Africa: Short Stories (1986)
  • A Sport of Nature (1987)
  • The Essential Gesture: Writing, Politics and Places (essays, 1988)
  • My Son’s Story (1990)
  • Crimes of Conscience (1991)
  • Jump and Other Stories (1991)
  • Three in a Bed: Fiction, Morals and Politics (1991)
  • Why Haven’t You Written. Selected Stories 1950-1972 (1992)
  • None to Accompany Me (1994)
  • Writing and Being (essays, 1995)
  • Harald, Claudia and Their Son Duncan, Bloomsbury Birthday Quid (1996)
  • The House Gun (1998)
  • Living in Hope and History: Notes On Our Century (1999)
  • The Pickup (2001), česky Poutníci, přel. Petr Mikeš, Odeon 2004
  • Loot and Other Stories (2003)
  • Telling Tales (2004)
  • Get a Life (2005), česky Začni žít, přel. Zuzana Mayerová, Mladá fronta 2009
  • Beethoven Was One-Sixteenth Black (2007)
  • The Image and the Word (2010)

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

1. Nadine Gordimer. South African History Online. [online]. [cit. 2014-04-19]. Dostupné online.

2. McIver, Alan. (2014). Nadine Gordimer, Author, Social Activist, Nobel Laureate, South Africa. Quo Vadis Southern Africa. [online]. [cit. 2014-04-20]. Dostupné online.

4. Bettie du Tois. South African History Online. [online]. [cit. 2014-04-21]. Dostupné online.

5. Nadine Gordimer. Academy of Achievement. [online]. [cit. 2014-04-22]. Dostupné online.

6. Wastberg, Pet. (2001). Nadine Gordimer and the South African Experience. Nobelprize.org. [online]. [cit. 2014-04-23]. Dostupné online.

7. Nobel laureates join battle against AIDS. The Sun Herald. [online]. [cit. 2014-04-23]. Dostupné online.

8. Nadine Gordimer- Facts. Nobelprize.org. [online]. [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.

9. Siddhartha, Deb. (2007). Patterns of Intimacy. The New York Times. [online]. [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.

10. Nadine Gordimer. British Council. [online]. [cit. 2014-04-24]. Dostupné online.

11. The Conservationist. The Man Booker Prizes. [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné online.

13. Englard, Michael. (2008). Beethoven Was One-Sixteenth Black and Other Stories. The Observer. [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné online.

14. Feminism in South Africa. [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné online.

15. Piggott, Jill. Gordimer, Nadine. Wordpress. [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné online.

16. Cartwright, Justin. (2012). Nobel laureate Nadine Gordimer: 'I have failed at many things, but I have never been afraid'. The Telegraph. [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné online.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. South African anti-apartheid author Nadine Gordimer dies, aged 90. Reuters [online]. 2014-07-14 [cit. 2014-07-14]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]