Wisława Szymborská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wisława Szymborská
Wisława Szymborska v roce 2005
Wisława Szymborska v roce 2005
Narození 2. července 1923
Kórnik
Úmrtí 1. února 2012 (ve věku 88 let)
Krakov
Povolání básník, spisovatel, autor, překladatel a esejista
Ocenění Nobelova cena za literaturu (10. prosince 1996)
Řád Polonia Restituta
Herderova cena
Řád bílé orlice
medaile Gloria Artis za přínos kultuře
Manžel Adam Włodek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wisława Szymborská (2. července 1923 Bnin, Polsko1. února 2012 Krakov, Polsko[1]) byla polská básnířka, esejistka, literární kritička a překladatelka francouzské literatury, laureátka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1996. Szymborskou do češtiny překládá zejména Vlasta Dvořáčková, ale i jiní překladatelé, např. Bogdan Trojak.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Bninu u Poznaně (nyní součásti Kórniku). Její rodiče byli Wincenty Szymborski (18701936) – správce zakopanských panství hraběte Zamoyského (těsně před narozením dcery Wisławy byl přemístěn do Kórniku, aby uspořádal tamější finanční záležitosti) a Anna Maria roz. Rottermundová (18901960). Od roku 1924 rodina Szymborských bydlela w Toruni, od r. 1929 nebo 1931 v Krakově v Radziwiłłowské ul.; Wisława tam začala chodit do Obecné školy Józefy Joteykové v ul. Podwale č. 6, poté od září 1935 do Gymnázia Sester Uršulinek ve Starowiślné 3-5.

Po vypuknutí 2. světové války pokračovala ve vzdělávání na tajných kurzech a od roku 1943 nastoupila do práce jako úřednice na železnici, aby se vyhnula pracovnímu nasazení v říši. V této době také poprvé ilustrovala knížku (učebnici angličtiny First steps in English Jana Stanisławského) i začala psát povídky a občas básně.

Od roku 1945 se účastnila literárního života Krakova; podle básnířčiných vzpomínek na ní měl největší vliv Czesław Miłosz. V tomto roce také zahájila studium polonistiky na Jagelonské univerzitě a později přešla na sociologii. Studium ale nedokončila z důvodu těžké hmotné situace.

První básně otiskla v krakovském Polském Deníku, později v Boji (Walka) a v Generaci (Pokolenie). Tou dobou Szymborska byla spojená s prostředím akceptujícím socialistickou realitu. V letech 19471948 byla tajemnicí osvětového dvojtýdeníku Krakovská síň (Świetlica Krakowska) a mimo jiné se zabývala knižními ilustracemi.

V dubnu 1948 se vdala za básníka Adama Włodka. Novomanželé se ubytovali v krakovské „kolonii spisovatelů“ v Krupniczí ulici. Neopakovatelné klima tohoto společenství mělo inspirující vliv na její tvorbu. Z manželem se rozvedla v roce 1954.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Roku 1949 první svazeček Szymborské básní Básně (Wiersze) (podle jiných pramenů Šití praporů (Szycie sztandarów)) nebyl přijat k tisku, protože „nesplňoval socialistické potřeby“. Knižní debutem se stal svazek básní Proto žijeme (Dlatego żyjemy) vydaný roku 1952 s básněmi jako Mládeži budující Novou Huť (Młodzieży budującej Nową Hutę)" nebo Lenin. Szymborska byla přijata do Svazu polských spisovatelů. Byla členkou Polské sjednocené dělnické strany (PSDS; PZPR až do roku 1966. V roce 1953 podepsala společnou rezoluci skupiny členů krakovské organizace ZKP, odsuzující duchovní odsouzené v procesu kněží krakovské kurie[2]. Již v r. 1957 Szymborska navázala kontakty z pařížskou Kulturou a Jerzym Giedroyciem. V roce 1964 se Szymborska ocitla mezi signatáři státními orgány podvrženého protestu odsuzujícího Rádio Svobodná Evropa za odvysílání Dopisu 34.

V roce 1975 podepsala protestní dopis 59, ve kterém přední polští intelektuálové protestovali proti změnám v ústavě, které zařazovaly ustanovení o vedoucí roli PSDS a věčném spojenectví se SSSR.

Szymborska je neoddělitelně spojena s Krakovem a mnohokrát zdůrazňovala své pouto s tímto městem.

V letech 19531981 byla členem redakce revue Literární život (Życie Literackie), kde od roku 1968 vedla stálou rubriku Nepovinná četba (Lektury nadobowiązkowe), která byla později publikována i v knižní formě. V letech 19811983 byla také členkou redakční rady krakovského měsíčníku List (Pismo).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Básně Szymborské mají jedinečnou lyriku s hlubokou intelektuální reflexí, obsahující často zřetelný filozofický podtext. Její tvorbu charakterizuje preciznost slova, lapidárnost, časté užití ironie, paradoxu, posměchu anebo žertovného odstupu pro vyjádření hlubokých obsahů. Autorka se často obrací k moralistickým tématům a uvažuje o existenciální situaci člověka jednotlivce i lidského společenství.

Laureátka Goetheho ceny z roku 1991 a později také Herderovy ceny. Přímluvcem poezie Szymborské v Německu je Karl Dedecius, překladatel polské literatury.

Výbor Nobelovy ceny ve zdůvodnění přiznání ceny básnířce napsal: „za poezii, která s ironickou přesností umožňuje historickým i biologickým souvislostem projevit se ve fragmentech lidské skutečnosti“.

Byla členkou Syndikátu polských spisovatelů (Stowarzyszenie Pisarzy Polskich).

Roku 1996 obdržela titul Člověk roku týdeníku Wprost.

Výběr děl[editovat | editovat zdroj]

  • Proto žijeme (Dlatego żyjemy) (1952)
  • Otázky pokládané sobě (Pytania zadawane sobie) (1954)
  • Volání k Yettimu (Wołanie do Yeti) (1957)
  • Sůl (Sól) (1962)
  • 101 básní (101 wierszy) (1966)
  • Sto radostí (Sto pociech) (1967)
  • Vybrané básně (Wiersze wybrane) (1967)
  • Vybrané poezie (Poezje wybrane) (1967)
  • Každý případ (Wszelki wypadek) (1972)
  • Velké číslo (Wielka liczba) (1976)
  • Lidé na mostě (Ludzie na moście) (1986)
  • Poezie: Poems (Poezje: Poems) (polsko-anglické dvoujazyčné vydání), 1989)
  • Nepovinná četba (Lektury nadobowiązkowe) (1992)
  • Konec a počátek (Koniec i początek) (1993)
  • Pohled se zrnkem písku (Widok z ziarnkiem piasku) (1996)
  • Sto básní - sto radostí (Sto wierszy – sto pociech) (1997)
  • Okamžik (Chwila) (2002)
  • Říkanky pro velké děti (Rymowanki dla dużych dzieci) (2003)
  • Dvojtečka (Dwukropek) (2005)

V češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Sůl (Mladá fronta, 1965)
  • V Hérakleitově řece (Odeon, 1985)
  • Konec a počátek (Mladá fronta, 1997)
  • Okamžik. Dvojtečka. Tady (Pistorius a Olšanská, 2009)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřela polská básnířka Szymborská, nositelka Nobelovy ceny [online]. Lidovky.cz, 2012-02-01, [cit. 2012-02-02]. Dostupné online.  
  2. Wojciech Czuchnowski Blizna. Proces Kurii krakowskiej 1953 Kraków, Znak 2003 ISBN 83-240-0271-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]