Czesław Miłosz

Czesław Miłosz
Czesław Miłosz v Krakově v roce 1998
Narození	30. června 1911 Šeteniai blízko Kėdainiů, tehdy Ruské impérium, nyní Litva
Úmrtí	14. srpna 2004 (93 roků) Krakov
Národnost	polská
Ocenění	Nobelova cena za literaturu (1980) Spravedlivý mezi národy
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech.
Seznam děl v databázi Národní knihovny

Czesław Miłosz [ ˈʧ̑ɛswaf ˈmʲiwɔʃ],.......česuaf miuoš) (30. června 1911, Šeteniai – 14. srpna 2004, Krakov) byl polský spisovatel (básník, esejista a překladatel), nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1980, nositel ocenění Spravedlivý mezi národy.

Život a kariéra

Narodil se v litevské vesnici, která tehdy patřila Rusku, ve vzdělané šlechtické rodině a dostal tradiční katolické vychování, s nímž se nikdy zcela nerozešel, s nímž se však později bolestně vyrovnával. Jeho otec, stavební inženýr, za války cestoval po stavbách v Rusku a rodina cestovala s ním. V letech 1929-1934 studoval práva na Vilenské univerzitě a roku 1931 navštívil Paříž, kde ho jeho strýc uvedl do četby Swedenborga. V tomtéž roce spoluzaložil „katastrofický“ avantgardní časopis „Žagary“. Po promoci a ročním stipedijním pobytu v Paříži působil v polském rozhlase ve Vilniusu, ve Varšavě a jako válečný zpravodaj v Rumunsku. Roku 1940 se vrátil do Vilniusu a přijal litevské občanství, ale po sovětské okupaci Litvy v červnu odjel do Varšavy, kde pracoval v knihovně. Po porážce Varšavského povstání roku 1944 se přestěhoval do Krakova. Vždycky se považoval za občana Velkoknížectví polsko-litevského a byl hrdý na jeho mnohonárodní charakter, což mu někteří národovci vytýkali.

Po druhé světové válce Miłosz podporoval nový režim, protože soudil, že má povinnost se podílet na budování nového společenského a politického řádu. Působil v USA a v Paříži jako polský kulturní atašé, byl však vůči režimu stále skeptičtější. Koncem roku 1950 při návštěvě Varšavy mu policie odebrala pas, ale na nátlak významných osobností mohl v únoru 1951 odjet do Paříže, kde dostal politický azyl. Část polské emigrace ho přesto dlouho odmítala. Roku 1953 poprvé vyšla jeho „Zotročená mysl“, v níž na čtyřech anonymních postavách ukázal, čím stalinismus přitahuje spisovatele. Kniha měla velký úspěch a byla přeložena do mnoha jazyků.

Od roku 1960 přednášel polskou literaturu a slovanské jazyky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a roku 1970 získal americké občanství. 1978 získal Neustadtovu cenu za literaturu a 1980 Nobelovu cenu. Roku 1980 navštívil Polsko, kde mohly poprvé vyjít některé jeho knihy, ale brzy se vrátil do Berkeley a v následujícím roce byl v Polsku zase zakázán. Roku 1989 dostal čestný doktorát Harvardovy univerzity. Od roku 1989 navštěvoval Krakov, kam se roku 1993 přestěhoval a kde 2004 zemřel. Jeho tělesné pozůstatky jsou uloženy po boku dalších polských velikánů v kryptě kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na Skałce.

Roku 1994 byl vyznamenán Řádem bílého orla a v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě je za svou činnost za války zapsán jako Spravedlivý mezi národy.

Z díla

Velkou většinu svého díla napsal Milosz polsky, měl však velmi dobré překladatele do různých jazyků. Sám také hojně překládal z poezie anglické, americké, francouzské a španělské, vydal i překlady starozákonních biblických textů.

Poezie

Vycházel z avantgardy a neoklasicismu, od 70. let je jeho poezie více meditativní.

• Poema o vychladlém čase (1933) - debut s výraznými znaky katastrofismu
• Tři zimy (1936) - předtucha válečného konfliktu
• Záchrana (1945) - ve sbírce zachytil autor tragický osud národa
• Traktát morální (1948) - sbírkou prolíná skeptické uvědomování si rozporuplnosti světa
• Traktát poetický (1957) - hledá společenský a filozofický charakter současného století.

Estetický a filozofický rozměr mají i další sbírky:

• Král Popiel (1962)
• Kde vychází slunce a kdy zapadá(1974)
• Hymnus o perle (1982)
• Neobsáhnutelná Země (1984) - sbírka básní, překladů, citátů z básníků a filozofů.

Do krajiny dětství a mládí se vrací ve sbírkách:

• Kroniky (1987)
• Vzdálenější okolí (1991)
• Na břehu řeky (1994)

Próza

Po své emigraci v padesátých letech se Milosz začal prosazovat jako esejista a prozaik. Studie východoevropských totalitních systémů se objevují v dílech:

• Zotročený duch (1953) - esej
• Dobytí moci (1953) - román
• Údolí Issy (1954) - v tomto románu se autor vrací do časů dětství, strávených v Litvě
• Rodná Evropa (1959) - kniha esejů
• Dějiny polské literatury (1969), anglicky pro studenty v USA
• Soukromé závazky (1972) - esej
• Země Ulro (1977) - esej

Odkazy

Spisy v češtině

• Hymnus o perle. Praha: MF 1992
• Mapa času. Praha: Odeon 1990
• Pejsek u cesty. Praha: MF 2000
• Rodná Evropa. Olomouc: Votobia 1997
• Saligia a jiné eseje. Brno: Barrister a Principal 2005
• Svědectví poezie - šest přednášek o neduzích našeho věku. Praha: MF 1992
• Svět: prosté básně. Zblov: Opus 2008
• To. Praha: Paseka 2003
• Traktáty a přednášky ve verších. Olomouc: Votobia 1996
• Údolí Issy. Praha: MF 1993
• Záhrada vied: eseje. Bratislava: Kaligram 2002
• Zotročený duch. Praha: Torst 1992
• Poslední básně. Praha: Triáda 2011

Externí odkazy

• (anglicky)
• 1980 Nobel Prize in Literature (oficiální stránky).
• Profil na stránkách American Academy of Poets
• Interview s N. Gardelsem pro New York Review of Books, únor 1986.
• Životopis a bibliografie, Instytut ksiažki (také polsky).
• Czeslaw Milosz Papers v Beinecke Rare Book and Manuscript Library

• Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a polské Wikipedie.