Czesław Miłosz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Czesław Miłosz
Czesław Miłosz v Krakově v roce 1998
Czesław Miłosz v Krakově v roce 1998
Narození 30. června 1911
Ruské impérium Šeteniai blízko Kėdainiů, Ruské impérium (nyní Litva)
Úmrtí 14. srpna 2004 (93 roků)
Polsko Krakov, Polsko
Národnost polská
Ocenění Nobelova cena za literaturu (1980)
Spravedlivý mezi národy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Czesław Miłosz ([zvuk ˈʧ̑ɛswaf ˈmʲiwɔʃ]; 30. června 1911, Šeteniai14. srpna 2004, Krakov) byl polský básník, esejistapřekladatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1980, nositel ocenění Spravedlivý mezi národy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v litevské vesnici, která tehdy patřila Rusku, ve vzdělané šlechtické rodině a dostal tradiční katolické vychování, s nímž se nikdy zcela nerozešel, s nímž se však později bolestně vyrovnával. Jeho otec, stavební inženýr, za války cestoval po stavbách v Rusku a rodina cestovala s ním. V letech 1929–1934 studoval práva na Vilenské univerzitě a roku 1931 navštívil Paříž, kde ho jeho strýc uvedl do četby švédského mystika E. Swedenborga. V tomtéž roce spoluzaložil „katastrofický“ avantgardní časopis Žagary. Po promoci a ročním stipedijním pobytu v Paříži působil v polském rozhlase ve Vilniusu, ve Varšavě a jako válečný zpravodaj v Rumunsku. Roku 1940 se vrátil do Vilniusu a přijal litevské občanství, ale po sovětské okupaci Litvy v červnu odjel do Varšavy, kde pracoval v knihovně. Po porážce Varšavského povstání roku 1944 se přestěhoval do Krakova. Vždycky se považoval za občana Polsko-litevské unie a byl hrdý na mnohonárodnostní charakter tohoto soustátí, což mu někteří polští nacionalisté vytýkali.

Po druhé světové válce Miłosz podporoval nový režim, protože soudil, že má povinnost se podílet na budování nového společenského a politického řádu. Působil v USA a v Paříži jako polský kulturní atašé, byl však vůči režimu stále skeptičtější. Koncem roku 1950 při návštěvě Varšavy mu policie odebrala pas, ale na nátlak významných osobností mohl v únoru 1951 odjet do Paříže, kde dostal politický azyl. Část polské emigrace ho přesto dlouho odmítala. Roku 1953 poprvé vyšla jeho Zotročená mysl, v níž na čtyřech anonymních postavách ukázal, čím stalinismus přitahuje spisovatele. Kniha měla velký úspěch a byla přeložena do mnoha jazyků.

Od roku 1960 přednášel polskou literaturu a slovanské jazyky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a roku 1970 získal americké občanství. 1978 získal Neustadtovu cenu za literaturu a 1980 Nobelovu cenu. Roku 1980 navštívil Polsko, kde mohly poprvé vyjít některé jeho knihy, ale brzy se vrátil do Berkeley a v následujícím roce byl v Polsku zase zakázán. Roku 1989 dostal čestný doktorát Harvardovy univerzity. Od roku 1989 navštěvoval Krakov, kam se roku 1993 přestěhoval a kde 2004 zemřel. Jeho tělesné pozůstatky jsou uloženy po boku dalších polských velikánů v kryptě kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na Skałce.

Roku 1994 byl vyznamenán Řádem bílého orla a v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě je za svou činnost za války zapsán jako Spravedlivý mezi národy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Velkou většinu svého díla napsal Milosz polsky, měl však velmi dobré překladatele do různých jazyků. Sám také hojně překládal z poezie anglické, americké, francouzské a španělské, vydal i překlady starozákonních biblických textů.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

Vycházel z avantgardy a neoklasicismu, od 70. let je jeho poezie více meditativní.

  • Poema o vychladlém čase (1933) - debut s výraznými znaky katastrofismu
  • Tři zimy (1936) - předtucha válečného konfliktu
  • Záchrana (1945) - ve sbírce zachytil autor tragický osud národa
  • Traktát morální (1948) - sbírkou prolíná skeptické uvědomování si rozporuplnosti světa
  • Traktát poetický (1957) - hledá společenský a filozofický charakter současného století.

Estetický a filozofický rozměr mají i další sbírky:

  • Král Popiel (1962)
  • Kde vychází slunce a kdy zapadá (1974)
  • Hymnus o perle (1982)
  • Neobsáhnutelná Země (1984) - sbírka básní, překladů, citátů z básníků a filozofů.

Do krajiny dětství a mládí se vrací ve sbírkách:

  • Kroniky (1987)
  • Vzdálenější okolí (1991)
  • Na břehu řeky (1994)

Próza[editovat | editovat zdroj]

Po své emigraci v padesátých letech se Milosz začal prosazovat jako esejista a prozaik. Studie východoevropských totalitních systémů se objevují v dílech:

  • Zotročený duch (1953) - esej
  • Dobytí moci (1953) - román
  • Údolí Issy (1954) - v tomto románu se autor vrací do časů dětství, strávených v Litvě
  • Rodná Evropa (1959) - kniha esejů
  • Dějiny polské literatury (1969), anglicky pro studenty v USA
  • Soukromé závazky (1972) - esej
  • Země Ulro (1977) - esej

Překlady do češtiny[editovat | editovat zdroj]

  • Hymnus o perle. Praha: MF 1992
  • Mapa času. Praha: Odeon 1990
  • Pejsek u cesty. Praha: MF 2000
  • Rodná Evropa. Olomouc: Votobia 1997
  • Saligia a jiné eseje. Brno: Barrister a Principal 2005
  • Svědectví poezie - šest přednášek o neduzích našeho věku. Praha: MF 1992
  • Svět: prosté básně. Zblov: Opus 2008
  • To. Praha: Paseka 2003
  • Traktáty a přednášky ve verších. Olomouc: Votobia 1996
  • Údolí Issy. Praha: MF 1993
  • Záhrada vied: eseje. Bratislava: Kaligram 2002
  • Zotročený duch. Praha: Torst 1992
  • Poslední básně. Praha: Triáda 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a polské Wikipedie.