Tradiční africká náboženství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Všechny kontinenty jsou velmi rozmanité ve svých náboženských směrech a hnutích. Výjimkou není ani Afrika. Tento kontinent velmi ovlivnil Islám a Křesťanství, avšak tradiční náboženské myšlení a zvyky se zde ve větší či menší míře zachovaly.

Žena z Beninu

Definice tradičních afrických náboženství[editovat | editovat zdroj]

Africký kontinent lze rozdělit na dvě části: oblast od Středomoří k dolnímu okraji Sahary je známá jako islámská Afrika a zbytek kontinentu neboli subsaharská Afrika, které se také říká černá Afrika. Jak již název napovídá, v islámské Africe převládá islámské náboženství. Islám po staletí ovlivňoval nejen tuto část Afriky, ale také území pod Saharou. V posledních staletích se Islám rozšířil po Nigérii a ovlivnil také některé původní africké náboženství. Kromě islámu ovlivnilo většinu africké společnosti také křesťanství (především ve středu a na jihu Afriky). [1]

Avšak kromě islámu a křesťanství jsou v Africe zastoupeny také náboženství jako judaismus, bahaismus, buddhismus, čínská lidová náboženství, džinismus, hinduismus, tzv. nová náboženství, okultismus, pársismus, rosenkruciáni. [2]

Významné náboženské okruhy Afriky:

  • na západě žijí kmeny Jorubové, Ašanti, původní obyvatelé Nigérie, Beninu, Ghany, Mali atd.,
  • na východě Afriky jsou národy mluvící bantuskými jazyky, nilotské národy,
  • Pygmejové tropického pralesa,
  • středoafričtí a jihoafričtí Bantuové.

Tyto náboženství slině uznávají víru v existenci nesmrtelné, samostatné duše a duchovních bytostí. Ve všem je ukrytá síla. Většina původních afrických obyvatel věří, že člověk má dvě duše - pomíjivou a nepomíjivou. Duše předků nezanikají, ale žijí dál mezi lidmi, některé tyto duše škodí a některé pomáhají. Duše předků lze ovlivnit pomocí obřadů. Nade vším jsou bohové. Mezi nimi je Veliký bůh, který je vševědoucí, dobrotivý, žije v nebi, stvořil svět a vymyslel mravní zákon. Tento Veliký bůh je však příliš daleko a tak se kulty africké společnosti vztahují spíše k nižším bohům a duchům.

V afrických náboženstvích jsou kromě obětí velmi důležité iniciační obřady, umožňující vstup mezi dospělé. Tyto obřady mají zároveň smysl zkoušky odvahy, šikovnosti, odolnosti apod.

U mnoha etnik také působí významná a vlivná tajná bratrstva. [3]

Domorodá africká náboženství[editovat | editovat zdroj]

Západní Afrika

  • Akan
  • Ashanti (Ghana)
  • Dahomey (Fon)
Náboženství v Africe
  • Efik (Nigérie, Kamerun)
  • Igbo (Nigérie, Kamerun)
  • Isoko (Nigérie)
  • Yoruba (Nigérie, Benin)

Střed Afriky

  • Bushongo (Kongo)
  • Bambuti (Pygmy) (Kongo)
  • Lugbara (Kongo)

Východní Afrika

  • Akamba (východ Kenya)
  • Dinka (Súdán)
  • Lotuko (Súdán)
  • Masai (Kenya, Tanzanie)

Jižní Afrika

  • Khoikhoi
  • Lozi (Zambie)
  • Tumbuka (Malawi)
  • Zulové (jižní Afrika)

Konkrétní příklady tradičních afrických náboženství[editovat | editovat zdroj]

Náboženství starého Egypta[editovat | editovat zdroj]

Kromě kmenových náboženství původních obyvatel Afriky, zde vzniklo také jedno (pouze jediné) národní náboženství. Tím je staroegyptské náboženství. Nejdůležitější je tu kult vladaře - ztělesnění říšského boha slunečního typu. Další důležitou věcí je zvláštní péče o mrtvé - jsou mumifikováni a ukládání do nádherných hrobek a pyramid (především vladaři a velmoži). [4]

Zulové[editovat | editovat zdroj]

Zulové žijí v jižní části Afriky, patří do nigero-konžské jazykové skupiny, konkrétně do skupiny Bantu.

Nejdůležitějším místem pro Zuly je jejich vesnice neboli umuzi, která je vždy postavena na kopci. Zde se odehrávají nejvýznamnější obřady. Každou zulskou vesnici vede náčelník (= umnumzane), ten je dědičným představitelem vesnice. Je odpovědný za rituální obřady, nejdůležitější jsou pro Zuly rituály týkající se předků, další jsou obřady týkající se narození, sňatku nebo smrti. Náčelník rozhoduje o každodenním životě vesničanů, stará se o udržování dobrých vztahů ve vesnici. Existuje zde mnoho zulských rolí, náčelník jich vykonává sedm: roli věštce, bylinkáře, pacienta, nebeského pastýře, prosebníka, kouzelníka a čaroděje.

Zulové mají náboženský vztah k obloze i k zemi. Bůh oblohy (= Inkosi Yezulu) je muž, otec a bůh země je žena, matka. Po smrti se lidé vracejí k matce, jen za zvláštních okolností se lidé vracejí k otci. Tito dva bozi se považují za rodiče lidí (= abantu). Sílu, kterou Zulové uznávají je moc léků. Je to síla sama o sobě. [5]

Jorubové[editovat | editovat zdroj]

Jorubové žijí v západní části střední Afriky, patří do nigero-konžské jazykové skupiny, konkrétně do skupiny Kwaa.

Jorubové mají jedno hlavní centrum a mnoho lokálních míst. Ife je centrum všech náboženských sil, zde bůh Orišala zahájil stvoření lidstva. Snad v každé jorubské domácnosti se nachází rodinná svatyně. Hlavní představitel rodiny (= olori ebe) pořádá rituály, např. při narození dítěte, odchodu provdané dcery, pohřbu člena rodiny.

Každý oba neboli správce / král / nejvyšší náčelník města je naplněn božskou silou, je hoden velké úcty, svým postavení podléhá pouze bohům. Pouze za jeho účasti se mohou vykonávat některé

VooDoo oltář v Abomey (Benin)

rituály.

Existuje zde mnoho bohů a o každého se stará kněžstvo. Např. věštec (= babalowo) komunikuje s bohem věštění Orunmilou, Jorubové k němu často chodí pro radu. Důležitá je role specialisty na léky a léčení - ollogun - odborník na poznávání příčin a předepisování způsobu léčby různých chorob. Síla medicína však přichází od boha. [6]

VooDoo[editovat | editovat zdroj]

Některé původní africké náboženství se kombinují s prvky křesťanství (ať v katolické či protestantské podobě), a tak vznikají afroamerické kulty. Mezi nejznámější z těchto kultů patří VooDoo - náboženství černochů a míšenců v karibské oblasti. Důležitá je v něm posedlost duchem a oběti přírodním duchům, kteří mohou přinést uzdravení nebo poselství. Nejvyšší bytostí je zde Velký učitel. [3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LAWSON, E. Thomas. Náboženství Afriky: tradice v proměnách. V čes. jaz. vyd. 1. Praha: Prostor, 1998, 141 s. ISBN 80-85190-83-4. str. 18-20
  2. ČERNÝ, Pavel a Josef ŽENKA. Afrika 1985 a náboženství. 1. vyd. Praha: Horizont, 1990, 599 s. str. 100
  3. a b ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Náboženství v dialogu: kritické studie na pomezí religionistiky a teologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, 205 s. ISBN 80-7178-168-1. str. 79-80
  4. HELLER, Jan a Milan MRÁZEK. Nástin religionistiky: uvedení do vědy o náboženstvích. 2., rev. vyd. Praha: Kalich, 2004, 316 s. ISBN 80-7017-721-7. str. 123-124
  5. LAWSON, E. Thomas. Náboženství Afriky: tradice v proměnách. V čes. jaz. vyd. 1. Praha: Prostor, 1998, 141 s. ISBN 80-85190-83-4. str. 34-43
  6. LAWSON, E. Thomas. Náboženství Afriky: tradice v proměnách. V čes. jaz. vyd. 1. Praha: Prostor, 1998, 141 s. ISBN 80-85190-83-4. str. 72-74

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Pavel a Josef ŽENKA. Afrika 1985 a náboženství. 1. vyd. Praha: Horizont, 1990, 599 s.
  • HELLER, Jan a Milan MRÁZEK. Nástin religionistiky: uvedení do vědy o náboženstvích. 2., rev. vyd. Praha: Kalich, 2004, 316 s. ISBN 80-7017-721-7.
  • LAWSON, E. Thomas. Náboženství Afriky: tradice v proměnách. V čes. jaz. vyd. 1. Praha: Prostor, 1998, 141 s. ISBN 80-85190-83-4.
  • ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Náboženství v dialogu: kritické studie na pomezí religionistiky a teologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998, 205 s. ISBN 80-7178-168-1.

Související články[editovat | editovat zdroj]