Bitva u Isandlwany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Isandlwany
Konflikt: Britsko-zulská válka
Ukázka bitvy
Ukázka bitvy
Trvání: 22. ledna 1879
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Isandlwana, jižní Afrika
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Drtivé vítězství Zulů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka Britského impéria Britské impérium Zulské království
Velitelé
Hlavní velitelé:

Vlajka Britského impéria genpor. Lord Chelmsford
Podřízení velitelé:
Vlajka Britského impéria plk. Anthony Durford
Vlajka Britského impéria pplk. Henry Pullein

Hlavní velitelé:

Ntshingwayo kaMgodi Khoza
Podřízení velitelé:
Vumindaba kaNthati
Mavumengwana kaMdlela
Zibhebhu kaMapitha

Síla
Vlajka Britského impéria 1 400 mužů a 2 500 afrických domorodců

Kromě vojáků, neurčitý počet personálu (vozatajci, příslušníci červeného kříže, atd.)

22 000 mužů

10 000 - 15 000 nasazeno do boje
Zálohy:
4 000 - 5 000 (později nasazených v bitvě u Rorke's Drift)

Ztráty
Vlajka Britského impéria Více než 1300 zabilo:

52 důstojníků
727 vojáků
Dalších 471:
133 Evropanů
343 afrických domorodců
2 zajatí dělostřelci

1000 zabito
2000 raněno
{{{poznámky}}}

Bitva u Isandlwany byla jednou z bitev britsko-zulské války. Odehrála se 22. ledna 1879 na pláních kolem Isandlwany v dnešní Jihoafrické republice. Početně silnější armáda Zulů na hlavu porazila britskou armádu vedenou Henry Pulleinem a Anthony Durfordem. Výsledek této bitvy znamenal těžkou ránu pro evropský kolonialismus 19. století.

Události před bitvou[editovat | editovat zdroj]

Britové 11. prosince 1878 doručili zulskému králi Cetshwayo ultimátum, které však král rázně odmítl. Proto britská armáda překročila 9. ledna 1879 řeku Buffalo River a vstoupila na území Zulského státu. Tato britská intervence ukazuje, že Britové absolutně věřili ve svoji neporazitelnost, neboť se s početně nedostatečnou jednotkou pustili do nevyhnutelného konfliktu.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Přestože britská armáda měla pouze 1 400 Britů a 2 500 jejich afrických spojenců a stála proti zhruba armádě 22 000 Zulů, měla díky puškám Martini-Henry zajištěnu palebnou převahu.

Zuluové se rozhodli pro frontální útok na britské linie, což bylo pro britské velení naprosto nepředstavitelné, protože taková akce způsobila ohromné ztráty. Britové věřili, že se jim podaří rozstřílet zulskou armádu pomocí svých děl a pušek. Britští velitelé si ani nepřipouštěli možnost zulského průlomu do jejich linií a nevytvořili si žádné zálohy. Zulové zahájili útok ve formaci tzv. rohů divokého zvířete (podobně jako moderní rojnice vojska při postupu proti kulometným hnízdům), což jim umožnilo snížit ztráty; přesto padly stovky Zulů, ještě než dorazily k britským pozicím. Poté, co se Zulové dostali k britským pozicím, využili své obrovské početní převahy a dokázali zvítězit a pobít všechny Brity včetně zajatců.

Hodnocení bitvy[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli Zulové utrpěli značné ztráty, je tato bitva vnímána jako jejich velké vítězství. Přestože celou válku Britové nakonec vyhráli, otřásla tato porážka jejich pýchou.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]