Socializace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Socializace (lat. socialis = společný) je sociologický, sociálně psychologický a pedagogický pojem, který označuje proces, během kterého se jedinec začleňuje do společnosti. Jedná se o proces osvojování si způsobů chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plného přizpůsobení se společenskému životu. Probíhá-li socializace úspěšně, individuum má v sobě zakotveny sociální normy, hodnoty, vystupování, ale také i sociální role svého společenského a kulturního okolí. Lidský jedinec přichází na svět jako potenciální člověk a je to právě proces socializace, která utváří jedince v člověka[1]

Proces socializace[editovat | editovat zdroj]

Socializace nebývá nikdy ukončena. Jedná se totiž o vývoj lidské osobnosti, k níž na jednu stranu patří osobní individualita, která jedince odlišuje od okolí, ale také i sociální charakter, který mezi sebou mají všichni členové jedné společnosti či společenství. (Hodnoty, normy, sociální role apod.)

Během socializace dochází k proměnám, jimiž se jedinec postupně vzdaluje od výchozího stavu novorozeněte a stává se z něho člověk jako kulturní bytost schopná fungovat ve složitém systému lidské společnosti. Jedinec se proměňuje z biologického individua ve společenskou bytost.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Socializace se rozlišuje na primární, sekundární a terciární.

Primární socializace[editovat | editovat zdroj]

Primární socializace probíhá v rodině a končí s uzavřenou individualizací jednotlivce. Normy, které se během této socializace vstřebají, platí jako stabilní, ale mohou se během života ještě změnit. Primární socializace trvá do třetího roku života.

Sekundární socializace[editovat | editovat zdroj]

Sekundární socializace připravuje individuum na jeho roli ve společnosti a probíhá zejména v rodině, ve škole a v kontaktu s vrstevníky. Probíhá zhruba od třetího roku života.

Terciární socializace[editovat | editovat zdroj]

Terciární socializace se uskutečňuje v dospělosti a označuje přejímání, které individuum neustále uskutečňuje v interakci se svým sociálním okolím.

Humanizace[editovat | editovat zdroj]

Podle sociálního antropologa Dieter Claessense je v rodině úspěšná socializace možná jen tehdy, pokud se uskuteční na základě humanizace, v niž kojenec během prvního roku života získá důvěru ke svému okolí a je schopný akceptovat sociální učení svého okolí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. Praha: Grada