Oriana Fallaci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oriana Fallaci
Oriana Fallaci in Tehran 1979.jpg
Narození 29. června 1929
Florencie, Itálie
Úmrtí 15. září 2006
Florencie
Povolání novinářka, spisovatelka
„Bylo by iluzorní se domnívat, že je dobrý islám a zlý islám, a nepochopit, že islám je pouze jediný... a to naprosto proti jakémukoli rozumu“

Oriana Fallaci (29. června 1929 Florencie, Itálie15. září 2006 Florencie) byla italská novinářka, spisovatelka a provokatérka v pravém slova smyslu: vždy měla velmi osobitý názor, se kterým se netajila, například byla velmi nesmlouvavá ohledně přístupu k islámu. Jakýkoli dialog s islámskými zeměmi považovala za nemožný a tím pádem i zbytečný: usuzovala tak z vlastních zkušeností. Jedno z jejích prohlášení vzbudilo vlnu nesouhlasu (viz infobox) a musela kvůli němu k soudu. Byla ateistkou v převážně katolické Itálii a kritizovala Vatikán.

Život[editovat | editovat zdroj]

Slavná novinářka pocházela z Florencie (Toskánsko), zde se narodila i zemřela. Ve Florencii také vystudovala univerzitu a stala se redaktorkou. Po čase se ale odhodlala změnit svou každodenní rutinu - práce v redakci ji začala být málo náročná a stala se - jako první žena v Itálii - válečnou korespondentkou.

Od té doby (asi 1967) nechyběla snad na žádné válečné frontě. Při cestách za prací viděla kus světa: dostala se například do Vietnamu, Saúdské Arábie, Libye, Jordánska, Kuvajtu, Libanonu, Pákistánu, Indie, Bangladéše, Íránu...

Byla velmi úspěšnou novinářkou, vynikala především v jednom z nejčtenějších novinářských žánrů: psala především rozhovory.

Rozhovory a novinářská činnost[editovat | editovat zdroj]

Ze všech typů novinářského rozhovoru si vybrala ten nejprovokativnější: s respondentem vždy jednala jako rovná s rovným. Nikoho se nebála. Jako jediná žena-novinářka se dostala k šíitskému vůdci Íránu ajatolláhu Chomejnímu. Zde se však musela přizpůsobit tamním zvyklostem - na audienci si musela vzít čádor. Ani v něm však nezapřela svou osobnost a kladla velmi ostré otázky.

Mezi jinými napsala rozhovor i s Dalajlámou, Henrym Kissingerem, Zulfikárem Alí Bhuttem, Muammarem al-Kaddáfím, Federicem Fellinim, Sammym Davisem ml., Jásirem Arafatem, Haile Selassiem a Lechem Walesou.

Přispívala například do novin Corriere della Sera (jeden z nejvýznamnějších italských deníků, publikovaný v Miláně), kde uveřejňovala své reakce na velké teroristické útoky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Co se týká její spisovatelské kariéry, český čtenář si ještě asi bude muset počkat. Naprostá většina jejích knih zatím nebyla přeložena. Její první román se jmenoval Penelopa ve válce a vyšel v roce 1962.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]