Masaccio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatá Trojice (freska)
Santa Maria Novella, Florencie

Tommaso di Giovanni di Simone Guidi, zvaný Masaccio (narozen 21. prosince 1401 San Giovanni Valdarno - zemřel na podzim roku 1428 v Římě) byl významný italský malíř, který je považován za zakladatele renesančního malířství.

Velká trojka rané italské renesance[editovat | editovat zdroj]

Roku 1418 se Masaccio přistěhoval do Florencie a seznámil se tu se sochařem Donatellem a architektem Filippem Bruneleschim. O generaci starší zkušení umělci ocenili nadání mladého malíře a snažili se ho dále rozvíjet. Bruneleschi uvedl Masaccia do základů architektury a seznámil ho s pravidly lineární perspektivy, kterou objevil na základě studia antických autorů Eukleida a Ptolemaia. Donatello ho zasvětil do sochařského umění a seznámil ho s anatomií, kterou studoval jako jeden z prvních renesančních umělců. Tyto poznatky aplikoval Masaccio při své malířské tvorbě (viz například perspektiva na fresce Svatá Trojice). Byl zapsán do malířského cechu roku 1422, není však jasné, zda měl učitele malířství.

Později budou Bruneleschi, Donatello a Masaccio označeni za velkou trojici florentské renesance.

Rané práce[editovat | editovat zdroj]

Jeho první zachovalou prací je Triptych San Giovenale (1422) v Cascia di Reggello. Na centrálním panelu se objevuje Madona s dítětem a anděly, na levé desce je zobrazen sv. Bartoloměj se sv. Blažejem a na pravé sv. Jeroným se sv. Antonínem. Jedním z jeho raných dochovaných obrazů malovaných na dřevě je deskový obraz Sv. Anna Samotřetí (1424), který byl původně umístěn ve florentském kostele San Ambrogio, dnes je umístěný v galerii Uffizi. Další jeho prací je obraz Zvěstování Panně Marii v kostele San Niccolo, malovaný temperou na dřevě.

Kaple Brancacci[editovat | editovat zdroj]

Masaccio, Peníz daně (1428)

Mezi lety 1424-1425 pracuje společně s malířem Masolinem da Panicale (1383-1447) na výzdobě kaple Brancacciů v kostele Santa Maria del Carmine ve Florencii. Fresky vznikly na objednávku Felice Brancacci, který kapli označil za pohřební a právně zajistil dokončení její výzdoby u svých dědiců i po své smrti. V kapli se nacházejí výjevy z ráje a náměty ze života sv. Petra malované v polích, oddělené sloupky, ve dvou pásech nad sebou. Původně byly zadány malíři Masolinovi, který si práci rozdělil s mladším, ale nadanějším Masacciem. Každý provedl 10 maleb. Masolino maloval horní partie, Masaccio dolní, na některých výjevech se podíleli dohromady, takže se jejich autorství nedá přesně rozlišit. Masolino práci ukončil, Massacio nikoliv. Podle Vasariho maloval ranější fresky Masolino (Čtyři evangelisté, Povolání sv. Petra a Ondřeje, Petrovo zapření a jeho lítost, Kristus kráčející po vodě, Kázání sv. Petra, Sv. Petr uzdravuje chromého a Vzkříšení Tabity). Výjevy, které maloval Masaccio, jsou podle Vasariho: Sv. Petr křtí obrácené 1424-1425, Peníz daně 1425 (ve vyšším patře výjevů nalevo od oltáře), Sv. Petr léčí svým stínem 1426-1427 (na oltářní zdi), Vzkříšení syna Teofilova a sv. Petr zvolen biskupem v Antiochii 1427-1428, který byl dokončen Filippinem Lippi. Na malbě Peníz daně můžeme najít, mezi podobiznami apoštolů, autoportrét samotného Masaccia, který namaloval svou tvář na obličej jednoho z apoštolů stojícího vzadu. Podle dodatku popisujícího výjevy Masaccio také maloval scény Rozdělení majetku Chrámu a smrt Ananiáše (na oltářní zdi) a Vyhnání z ráje 1424-1425 (ve vyšším patře nalevo od vchodu). Protějškový výjev Pokušení Adama a Evy byl malován Masolinem. Na těchto freskách bylo oceňováno především vyjádření emocí a živost s jakou se postavy na obraze projevují. Filippino Lippi dokončuje výzdobu kaple mezi léty 1481-1485. Roku 1425 přerušuje Masaccio práci na výzdobě kaple a odchází za studiem a zakázkami do Říma, kde pravděpodobně spolu s Masolinem pracuje pro kardinála Branda Castigliona.

Svatá Anna samotřetí
Galerie Uffizi, Florencie
Masaccio, Vyhnání z ráje (vpravo po restaurování

Další tvorba[editovat | editovat zdroj]

Řím a Florencie

V kostele San Clemente v kapli sv. Kateřiny pracuje na fresce s ukřižováním a umučením sv. Kateřiny. Maluje také deskové obrazy, z nichž se většina nedochovala. Po návratu do Florencie maluje nedochovaný obraz dvou aktů, muže a ženy, a pracuje v kostele San Carmine, kde zhotovuje fresku na pilíři u vchodu do kaple Serragliů. Je to postava sv. Pavla, na níž se oceňovalo umné použití perspektivní zkratky a opět také živost, s jakou byla ztvárněna. Protějškovou freskou je sv. Petr od Masolina; obě tyto malby však, stejně jako další Masacciovy malby, byly při přestavbě roku 1675 zničeny.

Mezi lety 1425-1428 Masaccio vymaloval v kostele Santa Maria Novella ve Florencii fresku, která jeho současníky ohromila velkolepou a nezvyklou koncepcí s arkádou pojatou radikálně lineární perspektivou. Byla to freska Svatá Trojice s pannou Marií, sv. Janem Evangelistou a donátory. V arkádě je vložen kříž s mrtvým Ježíšovým tělem, za ním stojí postava Boha Otce, která kříž lehce podepírá a upřeně se dívá směrem k divákovi. U paty kříže stojí Panna Marie v tmavě modrém rouchu a na protější straně sv. Jan Evangelista, v rouchu červeném. Vně arkády (architektonicky pojaté v renesančním stylu) klečí donátoři – starší kupec a jeho manželka. Nejen že freska působila plastickým trojrozměrným dojmem, ale otevírala další prostor vytvořený iluzí na dvojrozměrné zdi.

V té době Masaccio údajně také pracuje na malbě pro kostel Santa Maria Maggiore, kde pro postranní kapli maluje deskový oltář s Madonou, sv. Kateřinou, sv. Juliánem a ústředním výjevem Narození Páně. Z něho se zachovaly jen části malované Masolinem.

Badie

V letech 1426-1427 se také věnoval malbě dnes už zničených fresek ve florenské Badii. Na jednom pilíři ztvárnil v nice sv. Iva z Kermartinu perspektivní zkratkou neobvykle přizpůsobenou pohledu ze zdola.

Pisa

V kostele San Carmine v Pise namaloval oltář, objednaný v únoru roku 1426, ze kterého se zachovaly jen části dnes uložené v National Gallery v Londýně. Zachovala se Madona s dítětem, u jejichž nohou hrají andílci.

Přínos[editovat | editovat zdroj]

Masaccio umisťuje postavy tzv. do prostoru, který má svůj řád v lineární perspektivě. Srovnáme-li malbu s jeho současníkem Paolem Uccellem, který se také snaží o nové ztvárnění prostoru, musíme dojít k závěru, že postavy Masacciovy vykazují větší přirozenost, plasticitu a měkkost. Patrné je jednodušší ztvárnění drapérií v několika jednoduchých záhybech a soulad barev; jeho malby působí oproti jiným živě a pravdivě. Masaccio zavrhl gotickou tradici malířství a považoval se za následovníka Giotta, který již před 100 lety prohlašoval, že umění musí věnovat více pozornosti reálnému světu. Jeho novátorské metody studovali snad všichni pozdější významní florentští umělci. V kapli Brancacci hledali inspiraci například Fra Angelico nebo Michelangelo Buonarotti pro Sixtinskou kapli.

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • Triptych San Giovenale (1422, Cascia di Reggello)
  • Svatá Anna Samotřetí (deskový obraz, kolem 1424, Uffizi, Florencie)
  • Zvěstování Panně Marii (tempera na dřevě, San Niccolo)
  • Fresky v kapli Brancacci (freska, Santa Maria del Carmine, Florencie)
  • Svatá Trojice (freska, 667x317 cm, 1425-1428, Santa Maria Novella, Florencie)
  • Ukřižování (deskový obraz, Museo di Capodimonte)
  • Madona s dítětem (deskový oltář, 1426, National Gallery v Londýně)


Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu článku nabízí Wikimedia Commons