Sixtinská kaple

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sixtinská kaple

Sixtinská kaple je kaple Apoštolského paláce ve Vatikánu. Je známá díky své architektuře, která připomíná Šalamounův chrám ze Starého zákona, dále díky vnitřní výzdobě od největších renesančních umělců, včetně Michelangela a jeho stropu. Kaple je rovněž známá jako místo pořádání tzv. konkláve. Je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Strop Sixtinské kaple

Kaple se začala stavět v roce 1477 na příkaz papeže Sixta IV. na místě původní papežské kaple. Architektem byl pravděpodobně Baccio Pontelli.

Kaple má jeden obdélníkový prostor s délkou 40,9 m, šířkou 13,4 m a výškou 20,7 m. Rozměry jeruzalémského chrámu kopíruje jako demonstraci papežova názoru, že neexistuje rozpor mezi křesťanským a židovským náboženstvím a že první je pokračováním druhého. 18. srpna roku 1483 byla slavnostně otevřena. Roku 1506 vyzval papež Julius II. Michelangela k vyzdobení klenby stropu stavby. Ten pak zde strávil prací období mezi lety 15081512. Na stropě je zachyceno Stvoření světa, Prvotní hřích, okolo jsou zachyceny výjevy ze Starého a Nového zákona, Sibyla Libyjská - pohanská věštkyně, která sahá po Knize poznání. Pravděpodobně byl modelem pro Sibylu muž, jako u většiny Michelangelových ženských postav. Prvotní hřích ukazuje Adama a Evu, kteří ochutnávají zakázané ovoce ze Stromu poznání a jejich vyhnání z Ráje. Michelangelo na obraze zabral satana jako hada s ženským tělem. Dále jsou na stropě zachyceni Ignudi - atletické postavy nahých jinochů, jejich význam není znám. Michelangelo také, v letech 15361541, namaloval na zadní stěně fresku Poslední soud na zakázku papeže Pavla III..

Poslední soud od Michelangela[editovat | editovat zdroj]

Poslední soud byl odhalen v roce 1493. Tuto fresku si objednal papež Pavel III.Farnese. Michelangelo pracoval na fresce sám, bez cizí pomoci sedm let. Poslední soud byl dokončen v roce 1541. Poslední soud zobrazuje duše zemřelých vznášející se nahoru k rozhněvanému Bohu. Tento námět si vybral papež, aby varoval katolíky a aby setrvali ve víře v období reformace. Ve skutečnosti Michelangelo zobrazil vlastní rozpolcený postoj k víře. Mrtví jsou na obraze vyrváni z hrobů a předvolání před Krista Soudce. Michelangelův autoportrét můžeme spatřit na kůži, kterou drží v ruce sv. Bartoloměj.

Restaurování stropu Sixtinské kaple[editovat | editovat zdroj]

Restaurátoři nejdříve použili k analýze počítače, fotografie a spektrální technologii. Podařilo se oddělit Michelangelovu práci od minulých zásahů památkářů. Restaurátoři odhalili, že známé ponuré a popraskané postavy kdysi měly výraznou smetanově bílou barvu pokožky, měly zářivé vlasy a róby jasných barev.

Výjevy ze života Krista a Mojžíše[editovat | editovat zdroj]

Kromě slavných Michelangelovy fresek jsou v kapli i jiných slavných malířů:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

BRUSCHINI, Enrico. The Vatican Masterpieces. Florencie : Scala group, 2004. ISBN 88-8117-088-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu