Sixtinská kaple

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sixtinská kaple
Interiér
Strop Sixtinské kaple
Strop Sixtinské kaple (schéma)
Prorok Daniel před a po restaurování
Poslední soud

Sixtinská kaple je kaple Apoštolského paláce ve Vatikánu, zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie. Stojí na sever od Baziliky svatého Petra, s níž je spojena Královským schodištěm, pro turisty je však přístupná pouze přes Vatikánská muzea. Je známá hlavně kvůli vnitřní výzdobě od největších renesančních umělců, včetně Michelangela, který vymaloval stropu a výjev Posledního soudu. V kapli se konají také volby papežů, konkláve.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kaple byla postavena v letech 1477-1483 na příkaz papeže Sixta IV. na místě původní papežské kaple. Architektem byl Baccio Pontelli.

Kaple tvoří obdélníkový prostor s délkou 40,9 m, šířkou 13,4 m a výškou 20,7 m a je zaklenuta plochou valenou klenbou s lunetami. Rozměry odpovídají rozměrům někdejšího Šalomounova chrámu v Jeruzalémě, což vyjadřuje souvislost mezi křesťanským a židovským náboženstvím, jehož je křesťanství pokračováním. Stěny jsou rozděleny do tří pater, v nejvyšším pod klenbou jsou okna, střední patro pokrývají fresky ze Starého a Nového zákona. Roku 1506 vyzval papež Julius II. Michelangela, který pak prací na vyzdobení stropu strávil období mezi lety 15081512.

Na stropě je zachyceno Stvoření světa, Prvotní hřích, okolo jsou zachyceny výjevy ze Starého a Nového zákona, Sibyla Libyjská - pohanská věštkyně, která sahá po Knize poznání. Pravděpodobně byl modelem pro Sibylu muž, jako u většiny Michelangelových ženských postav. Prvotní hřích ukazuje Adama a Evu, kteří ochutnávají zakázané ovoce ze Stromu poznání a jejich vyhnání z Ráje. Michelangelo na obraze zobrazil satana jako hada s ženským tělem. Dále jsou na stropě zachyceni Ignudi - atletické postavy nahých jinochů, jejich význam není znám.[1]

Poslední soud od Michelangela[editovat | editovat zdroj]

Na zakázku papeže Pavla III. Michelangelo namaloval na zadní stěně fresku Poslední soud. Pracoval na ní sám, bez pomocníků, sedm let od roku 1536 do roku 1541]]. Poslední soud zobrazuje duše zemřelých vznášející se nahoru k rozhněvanému Bohu. Tento námět si vybral papež jako varování věřícím, aby setrvali ve víře v období reformace. Mrtví jsou na obraze vyrváni z hrobů a předvolání před Krista Soudce. Michelangelův autoportrét lze spatřit na kůži, kterou drží v ruce apoštol Bartoloměj.

Restaurování stropu Sixtinské kaple[editovat | editovat zdroj]

Fresky Sixtinské kaple utrpěly vodou, kouřem ze svíček i předchozími neodbornými opravami, takže se mnozí domnívali, že je Michelangelo už maloval v tlumených, temnějších barvách. Po dlouholeté analýze s použitím infračervené fotografie a spektrální technologie přikročili restaurátoři roku 1982 s podporou firmy Nikkon k opravě. Fresky byly nejprve omyty destilovanou vodou s přesně dávkovanými rozpouštědly a pak opakovaně čistou destilovanou vodou. Když bylo dílo po 12 letech hotovo, ukázalo se, že známé ponuré a popraskané postavy měly původně výraznou světlou barvu pokožky, zářivé vlasy a šaty jasných barev.

Výjevy ze života Krista a Mojžíše[editovat | editovat zdroj]

Kromě slavných Michelangelovy fresek jsou v kapli i jiných slavných malířů:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Badeker, str. 314n.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, L'Italie. Leipzig s.d.
  • BRUSCHINI, Enrico. The Vatican Masterpieces. Florencie : Scala group, 2004. ISBN 88-8117-088-4.  
  • Ottův slovník naučný, heslo Sixtinská kaple. Sv. 23, str. 236
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Sixtinská kaple. Sv. 10, str. 1259

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Sistine Chapel ve Wikimedia Commons