Potopa světa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Potopa v ilustrované verzi Bible od Gustava Dorého

Potopa (hebrejsky מבול‎‎, mabul; latinsky diluvium), neboli povodeň, je mýtus vyskytující se v mnoha kulturách světa, v Bibli popsaný v 1. Mojžíšově (kap. 6 až 9) jako celosvětová katastrofa způsobená Božím zásahem proti lidské zkaženosti za dnů Noema.

Časové údaje[editovat | editovat zdroj]

Podle údajů z rodokmenů zapsaných v Bibli došlo k Potopě roku 1656[1] židovského kalendáře, t.j. 2104 př. n. l. Podle převažujícího názoru na výklad biblického textu[2] začala potopa 17. chešvanu, tedy na podzim, a to deštěm trvajícím 40 dní. Poté dalších 335 dní trvalo, než vody opadly a osazenstvo archy vystoupilo na pevninu. Noe se svou rodinou a zástupci živočišné říše strávili v arše přesně jeden rok a 10 dní, z toho 7 měsíců „kotvili“ v pohoří Ararat (v dnešním Turecku).

Rozsah a význam[editovat | editovat zdroj]

Podle Bible se Bůh rozhodl zničit tehdejší lidskou společnost, protože byla zkažená a plná násilí. Chtěl však, aby přežil spravedlivý Noe a jeho rodina. Proto mu o potopě řekl mnoho let dopředu a dal mu pokyny ke stavbě archy. V arše měl Noe uchovat také zvířata, která by ve vodě nepřežila. Potopu přežili Noe a jeho manželka a jejich tři synové (Sem, Cham a Jáfet) se svými manželkami. Tito lidé se stali praotci nové lidské společnosti. Lamech, otec Noemův, se Potopy nedožil, zemřel 4 roky před potopou.

Citace na jiných místech v bibli[editovat | editovat zdroj]

1. Mojžíšova není jedinou biblickou knihou, kde se o potopě mluví. Zmínky o ní najdeme také v Žalmech[3], knize Izajáš[4] a také v Novém zákoně: odvolává se na ni apoštol Petr[5], Pavel[6] a dokonce i Ježíš[7]. V řecky psaných rukopisech je pro potopu použit výraz „kataklysmos“.

Legendy o potopě[editovat | editovat zdroj]

Lidové vyprávění o katastrofální potopě, při níž vše živé zahynulo kromě několika lidí plujících v plavidle, se traduje tisíce let po celém světě – takové legendy objevili badatelé téměř ve všech národech a kmenech. Celkový počet známých příběhů je asi 270, přičemž nejvíce z nich se nachází v Asii a na severoamerickém kontinentu. Kromě známého babylónského Eposu o Gilgamešovi se o potopě vyprávělo mezi Kurnaji v Austrálii, Čiriguany v Bolívii, mořskými Dajaky na Borneu, Kríji v Kanadě, původními obyvateli Kuby, Masaji ve východní Africe, Maory na Novém Zélandu, také na Fidži, ve Francouzské Polynésii, na Islandu, v Mexiku, v Rusku, ve Vietnamu, v Peru i na Aljašce. Příběhy mají většinou tyto společné rysy: Zničení vodou, božská příčina, varování předem, záchrana jen několika lidí, záchrana zvířat, k záchraně použito plavidlo. Badatelé obvykle soudí, že není možné, aby tyto pověsti pocházely z kontaktu s misionáři.

Legenda o potopě u Řeků[editovat | editovat zdroj]

Všechno začalo hněvem Dia nad králem Lykáonem, který přinášel bohům lidské oběti. Zeus ho proto proměnil ve vlka. Leč po králi zůstalo ještě padesát synů, kteří byli ještě horší než jejich otec. Jednou je Zeus navštívil v podobě tuláka a synové, aby ho uctili, mu nabídli lidské maso (kanibalismus byl v Antice považovaný za největší ohavnost - srov. např. pronásledování křesťanů jako pojídačů těla Kristova). To Diem tak otřáslo, že se rozhodl vyhladit lidstvo. Jediný kdo se zachránil byl Deukalión, kterého varoval jeho otec Prométheus. Ten se svou ženou Pyrrhou vyrobil z akáciového dřeva loď. Potopa trvala 9 dní, poté loď přistála na hoře Parnas. Poté co vody opadly, začalo se jim stýskat po ostatních lidech. Jejich nářek rozesmutnil i samotného Dia, a tak jim poslal boha Herma s radou. Měli si zakrýt hlavy a házet za sebe kosti matky všech lidí. Oba dlouho přemýšleli, kdo je matkou všech lidí, až jim došlo, že je to Země. Házeli tedy kameny a tam, kam kameny dopadly objevili se lidé. Z těch co odhodila Pyrrha ženy, z Deukalionových muži. Deukalion s Pyrrhou měli spoustu vlastních dětí, z nichž nejznámější je Hellén.

Vědecký výzkum[editovat | editovat zdroj]

Černé moře[editovat | editovat zdroj]

Podle některých dalších teorií jsou evropské a asijské legendy o potopě odrazem zpráv o zatopení prolákliny Černého moře. Například William Ryan a Walter Pitman předpokládají relativně rychlé zatopení celé rozsáhlé oblasti v okamžiku prolomení pevninské šíje v oblasti Bosporu a Dardanely, k němuž podle nich došlo přibližně v roce 5600 př. n. l.[8][9][10].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tentýž údaj uvádí Raši (Gn 11, 1)
  2. Gn 7, 11 (Kral, ČEP)
  3. Ž 29, 10 (Kral, ČEP)
  4. Iz 54, 9 (Kral, ČEP)
  5. 2Pt 2, 5 (Kral, ČEP)
  6. Žd 11, 7 (Kral, ČEP)
  7. Mt 24, 37–39 (Kral, ČEP)
  8. MAT, Pavel. Katastrofy II : Zániky civilizací [online]. 2007-2-1, [cit. 2011-07-26]. Dostupné online.  
  9. ŠKODROV, Bono. Celosvětová potopa – legendy a skutečnost [online]. [cit. 2011-07-26]. Dostupné online.  
  10. BÁRTA, Pavel. Černé moře a potopa světa. Neviditelný pes [online]. 2007-9-22 [cit. 2011-7-26]. Dostupné online. ISSN 1212-673X.  

[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CASSUTO, Umberto. Form Adam to Noah. Jerusalem : Magnes, 1978. ISBN 978-9996312298. (anglicky) 
  • EMERTON, John Adney. An Examination of Some Attempts to Defend the Unity of the Flood Narrative, Part II. Vetus testamentum. 1. 1 1988, čís. 1, s. 1-21. Dostupné online. ISSN 0042-4935. DOI:10.1163/156853388X00454. (anglicky) 
  • FRÜHSTORFER, Karl. Die Noachische Sintflut. Linz : Oberösterreichischer Landesverlag, 1946. (německy) 
  • HEIDEL, Alexander. The Gilgamesh Epos and Old Testament Paralels. Chicago : [s.n.], 1945. S. 224-268. (anglicky) 
  • KOSIDOWSKI, Zenon. Příběhy Mrtvého moře. Překlad Josef Vlášek. Praha : Práce, 1988. S. 41-42.  
  • LÄPPLE, Alfred. Úvod do Starého zákona. Překlad Miroslav Cón, Svatopluk Láb, Bedřich Smékal. Praha : Česká katolická charita, Ústřední církevní nakladatelství, 1972. S. 77-84.  
  • LEONŠTAM, Šmu'el Efrajim. Ha-Mabul. In HARAN, Menachem. Pirsumej ha-Chevra lechaker ha-mikra be-Jisra'el. [s. l.] : Ha-Chevra lechaker ha-mikra be-Jisra'el, 1960. Dostupné online.  (hebrejsky)
  • NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha : [s.n.], 1956. (Kalich) Dostupné online. Heslo Potopa, s. 695.  
  • PARROT, André. Déluge et arche de Noé. Paris : [s.n.], 1955. (francouzsky) 
  • SOLIELI, Menachem; BERKUZ, Moše. Leksikon mikra'i. Svazek 2. Tel Aviv : Dvir, 5725. Heslo Mabul, s. 455-456. (hebrejsky) 
  • Starozákonní překladateská komise. Výklady ke Starému zákonu. Svazek 1. Zákon (Genesis — Deuteronomium). Praha : Kalich, 1991. S. 49-60.  

Související články[editovat | editovat zdroj]