Cimabue

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Cimabue, vlastním jménem Cenni di Peppo (kolem 1240 - kolem 1302), byl nejproslulejším italským malířem a mozaicistou rané gotiky v Toskánsku, prvním velkým mistrem florentské školy. Dante považoval Cimabua za nejvýznamnějšího italského malíře před Giottem, s nímž se zasloužil o obrodu italského umění ve středověku.

Trůnící madona se čtyřmi anděly a sv. Františkem z baziliky San Francesco v Assisi, Florencie, Uffizi

Podle životopisce italských renesančních umělců a architektů Giorgia Vasariho pocházel Cimabue z urozené rodiny ve Florencii a zemřel v Pise. Jako chlapec navštěvoval ve Florencii školu při dominikánském kostele Santa Maria Novella, kde tehdy pracovali byzantští malíři. Cimabue utíkal ze školy a celé dny je pozoroval při práci, proto otec i malíři usoudili, že by se měl učit malovat. To je ovšem jenom legenda, neboť stavba kostela byla zahájena v době, kdy Cimabue byl již slavným florentským malířem. Byzantské umělce zřejmě viděl pracovat v Baptisteriu San Giovanni.

Cimabue: Madona s anděly, Paříž, Louvre

Ve svých kompozicích Cimabue zachoval rysy příznačné pro byzantskou školu. Z jeho díla se ovšem nedochovalo mnoho:

Fresky v dolním kostele baziliky sv. Františka v Assisi - nejznámější je zřejmě Trůnící Madona se čtyřmi anděly a sv. Františkem.

Figury tohoto výjevu jsou řazeny hierarchicky od velkých nejvýznamnějších k menším a zpodobeny hieraticky - ve strnulém reprezentačním postoji. Tím vycházejí z byzantské tradice. Individualizace a oduševnělost tváří je již novým rysem. Cimabue patrně osobně poznal sv. Františka a zachytil jeho autentickou podobu s portrétními rysy. Vyobrazení ovlivnilo mnohé další podobizny tohoto světce. Typicky asketická vyzáblá tvář s velkýma uhrančivýma očima a odstálýma ušima odpovídá popisu Františkovy fyziognomie v životopisu od Tomassa di Cellana. Na rozdíl od svého největšího a prý také nejoblíbenějšího žáka Giotta se však Cimabue nepouštěl do rozsáhlých cyklů nových příběhů.

Při práci v bazilice v Assisi se Cimabue setkal s římským malířem Pietrem Cavallinim, který se také podílel na výzdobě zdejšího chrámu. Cavallini jej poučil o technikách středověkého římského malířství a ovlivnil jeho tvorbu.

Jedním z nejznámějších Cimabuových děl je deskový obraz Maestà - Trůnící Madona, namalovaná kolem roku 1280 pro velký oltář florentského kostela Santa Trinità (dnes umístěn v Galerii Uffizi ve Florencii). Rozvrh obrazu a hierarchie, typika a oděvy figur ještě vykazují vliv byzantského malířství, prostor však je již prohlouben použitím klasické perspektivy.

Známý je také Cimabuův krucifix z kostela Santa Croce ve Florencii, který byl nenávratně poškozen roku 1966 při povodni.

K nejvýznamnějším mozaikám patří výjevy se sv. Janem Evangelistou v chrámu San Giovanni v Pise.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. THODE, Henry; Franz von Assisi und die Anfänge der Kunst der Renaissance in Italien. Wien, Verlag Dr. Horowitz 1934
  2. PIJOAN, José (ed.); Dějiny umění 5. Odeon, Praha 1979
  3. CORRAINOvá Lucia, Giotto a středověké umění. Životy a díla středověkých umělců. Praha, Svojtka a Vašut 1996
  4. CHIELLINI, Monica: Cimabue. Milano, Scala 1993


Kategorie Cimabue ve Wikimedia Commons