Francesco Petrarca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francesco Petrarca

Francesco Petrarca (20. července 130418. července 1374) byl italský spisovatel a básník, který svým dílem navazoval na Danta a spolu s ním bývá někdy považován za předchůdce a jakéhosi duchovního otce humanismu renesance. Měl smysl pro přírodu, pro hory a turistiku, dalo by se říct, že byl jedním z prvních alpinistů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Petrarca se narodil v Arezzu, odkud se roku 1313 přestěhovali do Avignonu, kde zahájil svá studia, od roku 1318 studoval práva v Montpellier a poté (od r. 1322) v Bologni, studia ukončil z finančních důvodů krátce po smrti svého otce (1326). Ještě roku 1326 se stal knězem.

Diplomatická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jeho kariéra v církevních službách byla poměrně úspěšná, několikrát vyzýval papeže k návratu do Říma. Roku 1343 byl papežem pověřen diplomatickou cestou do Neapole, po jejímž návratu nepřijal biskupství.

Roku 1347 vyzýval při vzpouře v Římě k obnově antického Říma, což vedlo k ochlazení vztahů mezi ním a rodinou Colonnů, se kterou se velmi přátelil, a papežovým okolím. Téhož roku byl nucen přijmout kanonikát v Parmě.

Roku 1353 se přestěhoval do Milána, kde až do roku 1362 působil v diplomatických službách arcibiskupa G. Viscontiho.

Petrarch by Bargilla.jpg

Stáří a smrt[editovat | editovat zdroj]

Francesco Petrarca se setkal v Itálii s Karlem IV., který ho pozval do Prahy, tu navštívil v roce 1356. Roku 1362 se přestěhoval do Benátek, odkud byl roku 1370 papežem Urbanem pozván zpět do Říma, cestou se projevil jeho věk a v Padově onemocněl natolik, že již nemohl pokračovat v cestě, po svém uzdravení se stáhl do ústraní a až do smrti žil u své dcery ve vesnici Arquà.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Psal italsky i latinsky, sám pokládal svou latinskou tvorbu za podstatně významnější, dnes je ovšem preferována spíše jeho tvorba italská.

Pro svou italskou tvorbu bývá považován za tvůrce sonetu jako básnického žánru a jednoho z nejvýznamnějších autorů evropské milostné poezie. Většina jeho italských básní je věnována jeho neopětované lásce, Lauře de Noves.

Italsky:

Latinsky:

  • Africa - latinsky psaný vlastenecký epos, hlavní postavou je Scipio Africanus a jeho boje
  • Bucolicum Carmen - eklogy po vzoru Vergilia, opěvují italské lesy
  • Ad Posteros - vlastní prózou psaná autobiografie
  • filosofické dialogy po vzoru Platóna, prozaické životopisy slavných osobností antického Říma, dopisy

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]