Francesco Petrarca
Francesco Petrarca (20. července 1304 – 18. července 1374) byl italský spisovatel a básník, který svým dílem navazoval na Danta a spolu s ním bývá někdy považován za předchůdce a jakéhosi duchovního otce humanismu renesance. Měl smysl pro přírodu, pro hory a turistiku, dalo by se říct, že byl jedním z prvních alpinistů.
Obsah |
[editovat] Životopis
[editovat] Mládí a studia
Petrarca se narodil v Arezzu, odkud se roku 1313 přestěhovali do Avignonu, kde zahájil svá studia, od roku 1318 studoval práva v Montpellier a poté (od r. 1322) v Bologni, studia ukončil z finančních důvodů krátce po smrti svého otce (1326). Ještě roku 1326 se stal knězem.
[editovat] Diplomatická kariéra
Jeho kariéra v církevních službách byla poměrně úspěšná, několikrát vyzýval papeže k návratu do Říma. Roku 1343 byl papežem pověřen diplomatickou cestou do Neapole, po jejímž návratu nepřijal biskupství.
Roku 1347 vyzýval při vzpouře v Římě k obnově antického Říma, což vedlo k ochlazení vztahů mezi ním a rodinou Colonnů, se kterou se velmi přátelil, a papežovým okolím. Téhož roku byl nucen přijmout kanonikát v Parmě.
Roku 1353 se přestěhoval do Milána, kde až do roku 1362 působil v diplomatických službách arcibiskupa G. Viscontiho.
[editovat] Stáří a smrt
Francesco Petrarca se setkal v Itálii s Karlem IV., který ho pozval do Prahy, tu navštívil v roce 1356. Roku 1362 se přestěhoval do Benátek, odkud byl roku 1370 papežem Urbanem pozván zpět do Říma, cestou se projevil jeho věk a v Padově onemocněl natolik, že již nemohl pokračovat v cestě, po svém uzdravení se stáhl do ústraní a až do smrti žil u své dcery ve vesnici Arquà.
[editovat] Dílo
Psal italsky i latinsky, sám pokládal svou latinskou tvorbu za podstatně významnější, dnes je ovšem preferována spíše jeho tvorba italská.
Pro svou italskou tvorbu bývá považován za tvůrce sonetu jako básnického žánru a jednoho z nejvýznamnějších autorů evropské milostné poezie. Většina jeho italských básní je věnována jeho neopětované lásce, Lauře de Noves.
Italsky:
- I triumphi
- Canzoniere - především sonety Lauře de Noves
Latinsky:
- Africa - latinsky psaný vlastenecký epos, hlavní postavou je Scipio Africanus a jeho boje
- Bucolicum Carmen - eklogy po vzoru Vergilia, opěvují italské lesy
- Ad Posteros - vlastní prózou psaná autobiografie
- filosofické dialogy po vzoru Platóna, prozaické životopisy slavných osobností antického Říma, dopisy
[editovat] Související články
- Seznam italských spisovatelů
- De remediis utriusque fortunae, Cremonae, B. de Misintis ac Caesaris Parmensis, 1492. (Vicifons)
- Pierre de Nolhac: Petrarch and the Ancient World (Boston: Humanists Library, 1907), str. 144
- Maud F. Jerrold: Franceso Petrarca. Poet and Humanist. (Londýn: J.M. Dent, 1909), str. 34-5.
