Sedm svobodných umění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sedm svobodných umění – obrázek z Hortus deliciarum od Herrady von Landsberg (12. století)

Sedmero svobodných umění (lat. septem artes liberales) tvořilo základ středověkého vzdělávání, byl to středověký název pro souhrn předmětů, které tvořily všeobecné vzdělání (řecky enkyklios paideia, lat. orbis doctrinae – kruh vzdělání) středověkého vzdělance. Systém navrhl Martianus Capella ve svém díle De nuptiis philologiæ et Mercurii (Svatba filologie s Merkurem) kolem roku 415. Popisuje zde sedm základních umění jako kombinaci trivia a kvadrivia. Tehdejší chápání obsahu jednotlivých umění se však lišilo od moderních pojmů.

Tato umění byla svobodná (liberales), protože věnovat se jim bylo hodné svobodného člověka (lat. homo liber), na rozdíl od manuálních či řemeslných zručností. Od slova artes pochází pojmenování nejnižší z fakult na středověkých univerzitách. Artistická fakulta byla předchůdkyní dnešní fakulty filozofické a její bakalariát byl podmínkou pro vstup na ostatní fakulty, v Rakousku až do roku 1848.[1]

Sedm svobodných umění v systému středověkého školství[editovat | editovat zdroj]

Na církevních školách a artistických fakultách se vyučovalo především sedm svobodných umění, známých již v antickém starověku. Byly to gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Protože základem vyučování byla četba textu a jeho výklad, museli se žáci naučit nejprve naučit gramatiku, to znamená přečíst latinský text a porozumět mu. Po roce 800 přestala být latina živým jazykem a nahradily ji nově vzniklé národní jazyky. Ve školách se však nadále vyučovalo latinsky. Také duchovní a vzdělanci se mezi sebou dorozumívali latinským jazykem a psali v něm svá učená pojednání. Znalost gramatiky jim umožnila číst antické autory a napodobovat je.

S gramatikou byla úzce spjata rétorika. Jejím úkolem bylo vést žáky k tomu, aby dovedli podle určitých pravidel sestavit dopis a úřední listinu. Dialektika (logika) učila přesnému a důslednému myšlení, jaké vyžadovala scholastika. Tyto tři disciplíny, tzv. trivium museli žáci zvládnout nejdříve. Poté mohli pokračovat studiem náročnějšího kvadrivia. Hlavní zásadou dodržovanou při vyučování byl postup od jednoduché látky ke složitějšímu učivu. Tato zásada platí dodnes.

Trivium[editovat | editovat zdroj]

Takzvané trivium (trojcestí) představovalo tři základní umění spojená s řečí či slovem:

  1. gramatika - hlavně latinská gramatika, literární díla převážně antických autorů
  2. rétorika - sestavování listin a dopisů, ale též právo a etika
  3. dialektika - logika a filozofie v dnešním významu, argumentace proti kacířům

Absolvent studia těchto umění byl Baccalaureus - ověnčený vavřínem (lat. laurus).

Název trivium se v 18. století začal používat pro elementární výuku čtení, psaní a počítání. Dodnes se základním nebo jednoduchým znalostem říká trivia nebo triviální.

Kvadrivium[editovat | editovat zdroj]

Druhým stupněm bylo quadrivium (čtyřcestí), čtyři umění spojená s čísly:

  1. aritmetika - nauka o velikostech (t.j. číslech)
  2. geometrie - nauka o nepohyblivých velikostech
  3. astronomie - nauka o pohyblivých velikostech
  4. hudba - nauka o proporcích mezi velikostmi
    • nauka o harmonickém, číselném uspořádání světa, poslouchatelná hudba a její harmonie je jen výřezem z celkového ideálního (božského) uspořádání světa

Absolvent studia těchto umění byl Magister artium (liberalium), tedy učitel či mistr (svobodných) umění.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Artes liberales.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filosofický slovník Universum. Praha: Knižní klub 2009. Heslo Sedm svobodných umění.
  • Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Artes liberales/artes mechanicae. Sv. 1, sl. 531.
  • Ottův slovník naučný, heslo Artes liberales. Sv. 2, str. 809

Související články[editovat | editovat zdroj]