Dekameron

Tento článek potřebuje upravit do jednotného stylu Wikipedie nebo přiměřeně doplnit wikiodkazy na ostatní články.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.

Dekameron. Sandro Botticelli (1487)

Dekameron je soubor sta novel o lásce rozdělených po deseti na deset dní. Příběhy si vypráví deset mladých lidí, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.

Dílo napsal Giovanni Boccaccio v letech 1348 až 1353. V jeho úvodu se nachází rovněž jeden z nejvýznamnějších a nejpodrobnějších popisů moru ve středověku. Příběhy z Dekameronu a jejich náměty ovlivnily řadu dalších uměleckých děl v podstatě ve všech oblastech umění.

Vypravěči je 7 urozených paní a tři muži: Filostrato, Dioneo, Pampinea, Filomena, Pamfilo, Elisa, Fiammetta, Emilia, Lauretta a Nefile.

Děj některých příběhů

Den první, příběh osmý

V Janově žil urozený muž, Ermino de´Grimaldi, který byl velmi bohatý a také velmi lakomý. Jednoho dne do města přijel velmi uznávaný muž dobrých mravů, kterého tam každý znal, Guiglielmo Borsiere. Doslechl se o tom jak je Ermino lakomý a navštívil ho aby ho poznal. Emino ho přijal jelikož o něm a jeho slávě už slyšel. Chvíli si s ním povídal a poté ho zavedl do svého nově postaveného domu a zeptal se ho, když je tak znalý, aby mu poradil něco nevídaného co by si měl nechat namalovat v sále svého domu. Guiglielmo mu odpověděl, že by si měl nechat namalovat štědrost. Ermino se trochu zastyděl a uvědomil si svou lakotu a od té chvíle byl nejštědřejším a nejšlechetnějším šlechticem v Janově.

Den první, příběh devátý

Když jedna urozená gaskoňská paní putovala k Svatému hrobu, tak při zpáteční cestě ji potupilo pár zlosynů. Paní z toho byla velmi smutná a nic jí nedokázalo utěšit, rozhodla se tedy, že si půjde stěžovat králi. Doslechla se však že prý král nejen že netrestá toho kdo někomu něco udělal ale dokonce ani když potupí jeho. Paní to opět zamrzelo a přestala doufat po pomstě. Rozhodla se však, že se půjde vysmát králi za jeho ubohost. Když se dostala před krále zeptala se ho jak snáší křivdy provedené na něm. Král jako kdyby se probudil a potrestal ty zlosyny, kteří paní potupili a začal trestat každého kdo se nějak provinil.

Den druhý, příběh první

Do města Irevisu přijeli tři komici právě v době, kdy tam probíhal velký svátek na počest svatého Jindřicha. Všichni se sem sjížděli, aby se mohli přijít pomodlit k jeho truhle v kostele a prosit o odpuštění. Ti tři mládenci se rovněž rozhodli, že se za sv. Jindřichem vydají, ale přes ten dav lidí se k němu nemohli dostat. A tak jeden z nich, Marttelino, vymyslel, že bude předstírat ochrnutí. A tak i učinil. Jeho dva přátelé, Marches a Stechimio, ho nesli a šli k sv. Jindřichovi. Nakonec se k němu přeci jen dostali. U jeho hrobu se Marttelino jakoby zázrakem uzdravil. Jeho podvod byl však zanedlouho odhalen a Marttelino byl postaven před soud a poté i před samotného vladaře. Ten si jeho příběh vyslechl a s chutí se mu zasmál. Marttelinovi udělil milost a nakonec se všichni tři komici vrátili

Den druhý, příběh druhý

Do Bologne přijel kupec Rinaldo z Asti a když si všechno vyřídil a vracel se domů narazil na pár lupičů, nevypadali jako lupiči a tak to ani Rinaldo nemohl tušit že jsou lupiči, dal se s nimi do řeči a chovali se k němu dobře. Nakonec ho však okradli, zůstal bos pouze v košili a byl velký mráz a noc a nevěděl co dělat, nemohl najít žádně přístřeští tak se vydal směrem k tvrzi Guiglielmo. Poblíž něho našel dům, ve kterém žila vdova, která zprvu očekávala Markýza, jejího milence a měla tedy nachystanou koupel i dobré jídlo, ten však nedorazil, žena tedy pohostila Rinalda, jelikož očekávala svého milence, který nedorazil a Rinaldo se jí líbil, odvedla si ho do své komnaty. Ráno mu dala nějaké starší šaty a mníšek peněz a poprosila ho aby to uchoval v tajnosti a poté mu ukázala cestu. A jelikož toho večera byli zadrženi i ti tři lupiči Rinaldovi se vrátil jeho kůň oblečení i peníze a mohl se živ a zdráv vrátit domů

Den druhý, příběh čtvrtý

Landolfo Ruffolo byl dobrým obchodníkem, ale když mu jeden obchod nevyšel, zchudl a stal se pirátem. Když si naloupil hodně peněz, rozhodl se, že se vrátí do rodného městečka. Janované ho však zajali a všechen lup mu sebrali. Dopravili ho na jednu ze svých lodí, která později ztroskotala. Ruffolo se zachránil na jedné bedně plné drahokamů. Takto na bedně dopluje k ostrovu Korfu, kde mu pomůže jedna žena. Ruffolo jí za její ochotu věnuje hodně peněz a do města se vrátil jako boháč.

Erotický dřevoryt jako ilustrace k desátému příběhu třetího dne Dekameronu, XIV. století

Den třetí, příběh druhý

Mladý podkoní se zamiluje do manželky krále Agilufa. Dělá pro ni, co ji na očích vidí, ale královna o jeho citech nic neví. Jednoho dne podkoní shledá, že jeho láska je beznadějná a chce zemřít. Ale zároveň chce, aby z jeho činu bylo vidět, že tak udělal z lásky ke královně. Jednou večer se tedy schová do Velké síně v paláci, která je mezi královým a královniným pokojem, a vyčkává, až král půjde za královnou do její komnaty. Král skutečně přijde, má na sobě plášť a v rukou hůlku a pochodeň. Hůlkou třikrát zaklepá na dveře, poté mu někdo otevře a krále pustí do komnaty. Podkoní se tedy pořídí stejný plášť a hůlku a druhý den v noci se obleče do pláště, jde ke dveřím královnina pokoje a zaklepe stejně jako král minulého večera. Otevře mu rozespalá služka, vezme od něj pochodeň a pustí ho dále. Podkoní poté ulehne na lože ke královně a má s ní několikrát styk. Královna nepozná, že se nejedná o jejího manžela. Poté podkoní odejde. Za nějakou dobu se v královnině komnatě objeví také král; královna se diví, že se objevil znovu, když tu už jednou tuto noc byl. Král si ihned domyslí, že královnu někdo obelstil, ale nedá na sobě nic znát a odejde. Tuší, že ten, kdo je všechny oklamal, bude pravděpodobně někdo ze sloužících a ještě musí být v paláci, proto jde do místnosti, kde spí sloužící a rozhodne se, že postupně každému sáhne na hrudník, aby zjistil, komu neobyčejně buší srdce. Podkoní ještě nestačí usnout a když vidí krále, tuší, proč je v místnosti a když dojde král k němu, dělá, že spí a čeká, co král udělá. Když král dojde až k podkonímu a zjistí, že mu neobyčejně rychle buší srdce, rozhodne se, že mu na jedné straně hlavy ustřihne vlasy, aby ho druhý den poznal a mohl ho potrestat. Učiní tak a odejde. Podkoní tuší, že si ho král označil, aby ho poznal, a tak obejde místnost a všem sloužícím je ustřihne tak, jak je má ustřižené on. Druhého dne k sobě král zavolá všechny sloužící a když vidí, že viníka neodhalí, řekne jen, že ten, kdo se včera provinil, ať tak již nečiní. A podkoní již nikdy nepokoušel štěstěnu.

Den třetí, příběh čtvrtý

Vypráví Pamfilo: Puccio, silně věřící prosťáček, až příliš se postil a nedopřával Isabettě, své mladé, krásné, svěží, kulaťoučké manželce. Ve městě se objeví Felice, mladý, hezký řeholník, který se spřátelí s Pucciem a najde zalíbení v jeho ženě. Isabetta vymyslí plán, aby svého muže dostala z domu. Řeholník vymyslel a pověděl mu, co dělat pro to, aby dosáhl věčné blaženosti. Mezitím, co Puccio dělal, co mu řeholník namluvil, si Isabetta společně s Felicem užili. Puccio dostal do ráje svou manželku a Felice, jenž ji obšťastnil.

Den čtvrtý, příběh čtvrtý

Vypráví Elise: Gerbino, statečný, naivní, milující mladík se zamiloval do dcery tureckého krále, která jeho lásku také opětovala i přes to, že jeden druhého nikdy neviděli. K jejich neštěstí se má dívka nešťastně vdát. Proto láskou posedlý Gerbino přeruší slib svého děda Viléma, o udržení míru s Tureckem a přepadne tureckou loď s jeho milovanou, aby se ji vysvobodil z nechtěného sňatku. Turci ji ale zabijí, jeho zajmou a žalují králi Vilémovi. Ten ho za zradu nechá popravit.

Den čtvrtý, příběh pátý

Tři bratři měli sestru Lisabettu, která milovala Lorenza. Když to bratři zjistili, zabili ho a ostatky zakopali za městem. Lisabetta o tom samozřejmě nevěděla a pořád se ptala, kde je její milý. Jednou v noci se jí Lorenza zjevil ve snu a řekl jí, co se stalo. Lisabetta se vydala za město, vykopala jeho hlavu a dala si ji do bazalkového květináče. Bratři ji květináč vzali, ale Lisabetta se neustále trápila a plakala, až v pláči zemřela.

Den pátý, příběh druhý

Na ostrově Lipari žila krásná a bohatá Gostanza, která se zamilovala do mladého Martuccia. Protože byl Martuccio chudý, Gostanzin otec nechtěl dovolit sňatek. Martuccio se proto rozhodl, že se stane bohatým. Stal se pirátem a přepadal lodě. Jednou byl poražen a vsadili ho do žaláře. Když se to Gostanza dozvěděla, myslela si, že je Martuccio mrtev. Chtěla spáchat sebevraždu. Vydala se v malé loďce na moře. Cestu ale přežila, dojela až do města Susa, kde se jí ujala žena Carapresa. Nakonec se oba milenci šťastně setkali.

Den pátý, příběh devátý

Šlechtic Frederigo se zamiloval do urozené paní mony Giovanny, počestné a krásné dámy. Utrácel, aby si ji získal. Pořádal turnaje a hostiny, ale nebylo mu to nic platné. Tímto stylem života brzy zchudnul a zbyl mu jen nejlepší sokol na světě. Jednoho dne jela mona Giovanna se svým synkem na statek, který byl poblíž statku Frederiga. Synek se s Frederigem spřátelil a oblíbil si jeho sokola. Když pak onemocněl, vyžádal si od své matky právě toho sokola. Prý se díky němu uzdraví. Mona Giovanna se se studem vydala za Frederigem. Přijela na oběd a protože Frederigo neměl monu čím pohostit, zabil svého sokola. Po jídle se mu mona svěřila s důvodem své návštěvy. Na to se Frederigo rozplakal a pověděl, jak to se sokolem je. Synek mony Giovanny zemřel. Dlouho truchlila a za pár týdnů si Frederiga vzala za muže.

Den šestý, příběh první

Ve městě žila krásná paní Oretta, která se rozhodla vyjít si s hosty na procházku ven. Cesta byla dlouhá a tak jí šlechtic nabídl, že ji sveze na svém koni a přitom jí bude vyprávět příběh, který ještě nikdy neslyšela. Příběh byl sice krásný, ale šlechtic neuměl vůbec vyprávět. Paní se vymluvila, že kůň jde moc tvrdě, tak aby jí z koně sundal. Šlechtic její výmluvu prokoukl, pochopil, co tím myslí, a tak radši začal vyprávět jiný příběh.

Den šestý, příběh druhý

Cisti byl pekařem. Papež Bonifác vyslal messera Geriho a jeho vyslance do Florencie, aby vyřídili nějaké záležitosti. Každé ráno chodil Geri se svou družinou kolem pekaře Cisti. A protože měl Cisti skvělou sbírku vín, chtěl nabídnout i Gerimu. Uvědomoval si však, že jeho postavení mu nedovoluje, aby on nabídl víno Gerimu. Proto každé ráno usedl ke stolu a popíjel lahodné víno. Jednoho dne si k němu Geri usedl a popíjel spolu s vyslanci skvělé víno. Když Geri vyřídil všechny záležitosti, pozval pekaře na hostinu. Pekař zpočátku odmítal, ale nakonec pozvání přijal. Stali se z nich přátelé.

Den šestý, příběh čtvrtý

Chichibio byl kuchařem urozeného Currada. Currado jednou ulovil jeřába a nařídil Chichibiovi, aby mu ho připravil. Když byl jeřáb hotov, vešla do kuchyně dívka, kterou Chichibio miloval. Přemluvila ho, aby si mohla vzít jedno stehno. Currado se podivil, že mu přinesli jeřába jen s jedním stehnem a chtěl vysvětlení. Chichibio mu tvrdil, že existují jeřábi jen s jednou nohou. Druhý den šli spolu k řece a Chichibio ukázal Curradovi spící jeřáby na jedné noze. Currado přiznal, že se mýlil. Zvolal:“ Ho, ho!“, jeřábi se vyplašili a k útěku použili obě nohy. Vyděšený Chichibio se vymluvil, že včera pán také nezvolal:“Ho, ho“. Currada jeho odpověď pobavila a Chichibiovi odpustil.

Den šestý, příběh pátý

Forese a Giotto se potkali na cestě do Florencie a přepadl je náhlý déšť. Utekli k jednomu známému rolníkovi, kde si vypůjčili suché, ale otrhané, šaty a pokračovali v cestě. Na cestě se ještě ušpinili a začali si povídat. Kdyby je někdo potkal, těžko by uvěřil, kdo vlastně jsou. Oba cestující si navzájem ze sebe dělali legraci.

Den šestý, příběh sedmý

Manžel jednoho dne přistihl svou ženu s milencem a žádal zákon. Tehdy se za cizoložství trestalo upálením na hranici. Všichni čekali, že manželka uteče ze strachu před soudem, ale ona před soud předstoupila. Žena nic nepopírala, ale namítala, že zákon je jen pro ženy a pro muže neplatí a proto je zákon špatný. Na otázku, zda žena plnila manželské povinnosti, manžel odpověděl, že vždy, kdy chtěl. Žena odvětila, že je lepší se se zbytkem rozkoše rozdělit s člověkem, který ji miluje víc než sebe. Na její popud zákon změnili a upálovány byly jen ty ženy, které provozovaly cizoložství za peníze.

Den sedmý, příběh sedmý

Lodovico se zamiloval do Beatrice a stal se sluhou jejího manžela, který si ho velmi oblíbil. Jednoho dne se Lodovico svěřil Beatrici se svými city. Smluví si schůzku v půlnoci na zahradě. Vychytralá ženská ale svému manželi poví, jaké nemravnosti jí Lodovico namluvil, že by ho měl potrestat a proto ho pošle do zahrady v jejím oděvu. S Lodovicem si pak užijí a hned na to jde Lodovico do zahrady , aby morálně „napravil“ Beatrici=jejího manžela. Dostal pár ran holí a dostatečně se přesvědčil o tom, že jeho sluha je věrný. Lodovico a Beatrice si dále potají užívali.

Den osmý, příběh pátý

Florenští sudí přivezli do Florencie nového soudce. Byl to otrhaný, ušmudlaný, obyčejný hňup. Všem byl jen pro smích a bylo to jen proto, aby se ušetřilo. Maso se svýma dvěma kumpány Ribem a Matteuzzem vymysleli plán. Stáhnout mu plandající kalhoty. Ribi a Maso sehráli divadlo, aby přilákali soudcovu pozornost. Hádali se o boty a když je chtěl soudce uklidnit, vstal a Matteuzzo mu stáhnul gatě a pak se všichni vypařili. Ostuda pro florentské sudí a trapas pro hloupoučkého soudce, kterému celé to divadlo sotva došlo.

Den devátý, příběh sedmý

Talanovi se zdá sen o jeho ženě Marketě (krásná, avšak nepříjemná, zlá, náladová a umíněná). V tom snu jde Marketa do lesa, kde ji zakousl vlk a zemřela. Hned druhý den ráno ji o snu pověděl a varoval ji. Ona mu ale nevěřila a do lesa se vydala. Tam ji napadnul vlk, ale od smrti byla zachráněna pastýři. I přes to nevyvázla bez úhony. Měla zohavený celý obličej a protože byla vždy krásná, styděla se chodit na veřejnost a svou chybu si do konce života vyčítala.

Den desátý, příběh druhý

Opat z Cluny je zajat Ghinem, nepřítelem Říma. Opat má nemocný žaludek, Ghin ho vyléčil a zkoušel ho, protože měl předsudky vůči mnichům, že jsou lakomí a chamtiví. Po nějakou dobu mu nedával najíst a opat byl stále skromný. Tím si opat Ghina získal a vrátil se zpět do Říma, kde usmířil Ghina s papežem a jmenoval ho představeným špitálu.

Odkazy

Literatura

• MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha : Oden, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.  

Externí odkazy

• Dekameron německy na gutenberg.spiegel.de*
• Dekameron v italštině a anglicky