Triumf

Titův oblouk: Titův triumfální reliéf

V této části Titova triumfálního průvodu (z Titova oblouku v Římě) jsou římskému lidu představeny poklady židovského chrámu v Jeruzalémě – také i menora.

Triumf (latinsky triumphus) byla veřejná oslava konaná ve starověkém Římě na počest vítězného vojevůdce. Senát v období římské republiky přiznával tuto poctu veliteli, který dosáhl velkého vojenského vítězství vedoucího k završení války a jehož provolalo vojsko na bitevním poli imperátorem. Vítězství muselo být vybojováno ve spravedlivé válce (bellum iustum) a v rozhodující bitvě muselo padnout alespoň 5000 nepřátel. Triumf mohl být přiznán jen nejvyšším magistrátům, jimž náleželo imperium. V dobách římské říše byl vyhrazen osobě císaře a zpočátku také jeho nejbližším příbuzným. Vítězní vojevůdci bývali odměňováni nižší formou triumfu nazývanou ovace (ovatio), případně obdrželi triumfální odznaky (ornamenta triumphalia).

Související články

• Vítězný oblouk

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Triumf na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Triumf v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Autoritní data	BNE: XX5302983