Sestina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sestina je literární forma, užívaná převážně v lyrické poezii, skládající se ze sedmi slok poněkud zvláštního charakteru.

Pochází z provensálských trubadúrských písní, vytvořena byla Arnautem Danielem, dále byla hojně užívána v italské poezii, zejména Petrarcou. Od té doby je známa ve většině evropských a amerických literatura (Luís Vaz de Camões, Friedrich Rückert, Rudyard Kipling, Ezra Pound, W. H. Auden, Joan Brossa, John Ashbery, Oskar Pastior...), v české literatuře byla hojně užívána Vrchlickým, jako většina italských básnických forem, poté ale příliš rozšířená nebyla. Dnes se u nás vyskytuje sporadicky, ale stále ještě vyskytuje.

Sestina je většinou psána jedenáctislabičným jambickým veršem (endecasylab). Sestina se skládá ze sedmi slok, prvních šest je šestiveršových a poslední, sedmá, tříveršová. Rýmové schéma prvních šesti slok je abcdef fabcde efabcd defabc cdefab bcdefa nebo abcdef faebdc cfdabe ecbfad deacfb bdfeca (druhá forma se považuje za vytříbenější). Poslední, sedmá sloka, je tříverší, využívající i vnitřní rýmy, a to takto: rýmy ace jsou na konci půlveršů a rýmy bdf na konci celých veršů.

Sestina zpravidla využívá epiforický rým, což znamená, že se všechna slova rýmují sama se sebou, jinak řečeno, tam, kde se v rýmovém schématu opakuje písmeno a, neznamená to pouze, že všechny verše, označené písmenem a, končí na stejné slovo.