Reinhold Messner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Reinhold Messner
Reinhold Messner v roce 2009
Reinhold Messner v roce 2009
Narození 17. září 1944
Brixen, Italské království Italské království
Povolání horolezec
Website www.reinhold-messner.de

Reinhold Messner (* 17. září 1944) je italský, německy mluvící horolezec, cestovatelspisovatel. Mimo jiné je prvním horolezcem, který zdolal všech 14 osmitisícovek, jako první zdolal Mount Everest bez použití kyslíku a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup bez lan.

Kromě výstupů na vrcholy je známý i svými pěšími výpravami – prošel napříč Antarktidou, Grónskempouštěmi TaklamakanGobi. Neúspěšně se pokoušel přejít Arktidu ze Sibiře do Kanady.

Je autorem mnoha desítek knih, z nichž bylo přibližně 30 přeloženo do češtiny. V letech 19992004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské zelené.

Založil skupinu muzeí věnovaných horám (Messner Mountain Museum).

Život[editovat | editovat zdroj]

1944–1970: Dětství a první výstupy[editovat | editovat zdroj]

Reinhold Messner se narodil v Brixenu, vyrůstal v údolí Villnöss v Jižním Tyrolsku. Tuto oblast získala sice po první světové válce Itálie na úkor Rakouska, většina obyvatel včetně Messnera však mluvila německy.

Reinhold se narodil jako druhé z devíti dětí, měl jednoho staršího a šest mladších bratrů a jednu sestru. Jeho otec pracoval jako venkovský učitel, na živobytí si přivydělával ještě chovem králíků a slepic. Mladý Reinhold musel brzy pomáhat s pracemi na farmě, již od dětství také rád lezl po okolních kopcích. V pouhých pěti letech mu otec vysvětloval základy lezení při výstupu na horu Sass Rigais. Ve dvanácti letech podnikl se svým otcem první obtížnější lezeckou túru ve východní stěně Malé Fermedy (stupeň obtížnosti 3). Později lezl hlavně se svým o dva roky mladším bratrem Güntherem, s nímž od roku 1964 podnikl v Alpách řadu obtížných prvovýstupů.

Mezitím studoval stavební průmyslovku. V posledním ročníku zameškal kvůli lezení týden školy, což spolu s jeho tvrdohlavostí způsobilo, že ho někteří učitelé neměli rádi a nechali ho propadnout u maturity[1]. Dříve, než se mu podařilo maturitu o rok později (1967) složit, získal místo učitele matematiky a tělesné výchovy v nedalekém Eppanu. Díky vhodnému rozvrhu mohl tři dny v týdnu lézt. V roce 1968 začal studovat stavební inženýrství na univerzitě v Padově. Roku 1969 se na poslední chvíli stal členem tyrolské expedice mířící do And, která zdolala východní stěnu druhé nejvyšší peruánské hory Yerupaja. Následující rok opět učil a navíc pracoval jako horský vůdce, aby si vydělal na expedici na Nanga Parbat.

1970–1986: Osmitisícovky[editovat | editovat zdroj]

Poloha všech 14 osmitisícovek na mapě

Messnerův první výstup na osmitisícovkuNanga Parbat (8125 m) v červnu 1970 – skončil tragicky. Podařilo se mu sice spolu se svým bratrem Güntherem vystoupat na vrchol Rupálskou stěnou, což dosud nikdo nedokázal, na cestě zpět však vyčerpaný Günther zahynul v lavině a sám Reinhold byl na pokraji smrti. Měl takové omrzliny, že mu lékaři museli amputovat šest prstů na nohou. Vedoucí expedice, Karl Herrligkoffer, i další spolulezci navíc podrobili Messnera kritice za jeho rozhodnutí sestoupit opačnou stranou hory a obviňovali ho, že obětoval bratra svým ambicím uskutečnit první přechod Nanga Parbatu. Proti tomuto nařčení stojí objev jihotyrolského horolezec Hanspetera Eisendla. Ten nalezl na úpatí Nanga Parbatu úlomek kosti Günthera Messnera. Test DNA provedl anatomopatolog Eduard Egarter z Institutu soudního lékařství v Innsbrucku[2].

Tato tragédie však Messnera od Himalájí neodradila. Naopak, protože bez vlastních prstů nemohl tak dobře lézt po skalách, stalo se pro něj výzvou dobývání nejvyšších hor světa. Po půl roce přestal učit a studovat, začal se věnovat horolezectví profesionálně, začal přednášet a psát knihy. V létě roku 1972 se oženil s Uschi Demeterovou. V dubnu 1972 se zúčastnil své druhé himalájské expedice na Manáslu (8156 m). Podnikl úspěšný prvovýstup Jižní stěnou, následující noci však zemřeli ve sněhové bouři jeho dva kolegové – Andi Schlick a Franz Jäger. Po této druhé tragédii se Messner rozhodl, že bude lézt sám nebo jen s malým týmem. Již od šedesátých let prosazoval myšlenku lézt na himalájské vrcholy alpským stylem, tedy nalehko a s minimální pomocí jiných osob. Tento styl byl v kontrastu k tehdejším mohutným expedicím s předem vybudovanými výškovými tábory, mnoha nosiči a s cestami zajištěnými fixními lany.

Mount Everest zdolal bez kyslíku

Po několika neúspěšných pokusech o dobytí osmitisícovek zdolal s Peterem Habelerem roku 1975 Severní stěnu vrcholu Gašerbrum IHidden Peak (8068 m) alpským stylem během pouhých tří dní (ze základního tábora na vrchol). A v květnu 1978 opět s Habelerem jako první na světě vystoupili na Mount Everest (8848 m) bez umělého kyslíku, čímž naprosto šokovali horolezeckou a lékařskou veřejnost. Již několik týdnů po návratu do Evropy se Messner vydal opět do Himalájí a v srpnu 1978 zdolal jako první v historii osmitisícovku sólově (sám ze základního tábora) – Nanga Parbat (8125 m) Diamírskou stěnou. V roce 1979 zdolal s Michaelem Dacherem obávanou K2.

Vyvrcholením Messnerovy horolezecké kariéry byl sólový výstup na Mount Everest z tibetské strany v srpnu 1980 (po neúspěšném pokusu z června). V následujících letech se Messnerovi podařilo zdolat i ostatní osmitisícovky. V roce 1984 spolu s Hansem Kammerlanderem jako první přešli dvě osmitisícovky bez přerušení návratem do základního tábora – Gašerbrum I (8068 m) a Gašerbrum II (8035 m). Po výstupu na Lhotse (8516), se stal v říjnu 1986 prvním člověkem, který zdolal všech čtrnáct osmitisícovek. V prosinci téhož roku se mu výstupem na Mount Vinson (4897) podařilo zkompletovat i Seven Summits, tj. 7 nejvyšších hor všech světadílů, jako teprve čtvrtému člověku (a prvnímu bez použití umělého kyslíku).

1986–1990: Rodina a hrad Juval[editovat | editovat zdroj]

Hrad Juval

První manželství s Uschi Demeterovou vydrželo jen do roku 1977. Jeho další partnerkou se stala Kanaďanka Nena Holguinová, která ho doprovázela i do základního tábora Mount Everestu při jeho sólovém výstupu a s níž má dceru Laylu (1981). Od poloviny 80. let žije s partnerkou Sabinou Stehleovou, s níž má tři děti: Magdalénu (1988), Gesara Simona (1990) a Annu Judithu (2001).

V roce 1983 koupil hrad Juval, který zrekonstruoval, a od roku 1985 v něm přes léto žije. Zbytek roku bydlí v Meranu.

1990–2004: Dálkové přechody a politika[editovat | editovat zdroj]

V první polovině 90. let se věnoval především polárním přechodům. V roce 1990 uskutečnil 2800 km dlouhý přechod Antarktidy přes jižní pól, bez použití psů a techniky, o 3 roky později přešel Grónsko (2200 km) a o další 2 roky později se pokusil přejít Arktidu ze Sibiře do Kanady, ale neúspěšně.

V létě roku 1995, při přelézání hradní zdi v Juvalu, upadl a těžce si poranil patní kost. Přestože dlouhý čas nemohl ani chodit, v následujících letech podnikl výpravu do Altajského pohoří v Mongolsku a přechody pouští Atacama (Jižní Amerika) a Thár (Indie).

V letech 1999–2004 by poslancem Evropského parlamentu za italskou stranu zelených (Federazione dei Verdi), kde prosazoval především ekologický přístup ke krajině a evropské a prounijní myšlení.

V roce 2004 přešel 2000 km přes poušť Gobi, čímž navázal na svůj přechod pouště Taklamakan, jejíž jméno znamená Místo bez návratu.

2004–současnost: Messner Mountain Museum[editovat | editovat zdroj]

Už v roce 2003 začal pracovat na svém projektu „Messner Mountain Museum“. Jedná se o soustavu pěti muzeí zaměřených na hory. První z nich, MMM Firmian, ukazuje vztah člověka a hor a sídlí na hradě Sigmundskron nad městem Bolzano. MMM Ortles, sídlící v Suldenu, je věnováno ledu, MMM Dolomites u Cortiny se soustředí na skály a vertikální svět, MMM Juval na Messnerově hradě ve Vinschgau na mýty a religiózní dimenzi hor a MMM Ripa na hradě Bruneck na horské národy.

Výstupy a expedice v datech[editovat | editovat zdroj]

Himálajské osmitisícovky[editovat | editovat zdroj]

Seven Summits[editovat | editovat zdroj]

Další expedice[editovat | editovat zdroj]

  • Rok 1990 - Přechod Antarktidy - 2800 km - bez psů a techniky, přes jižní pól
  • Rok 1992 - Výstup na Chimborazo (6310 m) - nejvzdálenější místo od středu Země
  • Rok 1992 - Přechod pouště Taklamakan, jejíž jméno znamená Místo bez návratu
  • Rok 1993 - Přechod Grónska - 2200 km
  • Rok 1995 - Neúspěšný přechod Arktidy
  • Rok 2002 - Výstup na Cotopaxi (5897 m) - nejznámější ekvádorskou sopkou
  • Rok 2004 - Přechod pouště Gobi - 2200 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Duše nezná mezí, s. 44
  2. Reinhold Messner: Pravda o Nanga Parbat

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]