Antonio Stradivari

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonio Stradivari
Narození1644
Cremona
Úmrtí18. prosince 1737 (ve věku 92–93 let)
Cremona
Povolánímistr houslař
NásledovníkFrancesco Stradivari
Omobone Stradivari
ChoťFrancesca Ferraboschi
Antonia Maria Zambelli
Děti10
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Giacomo Stradivari, latinizováno jako Antonius Stradivarius, (1644 Cremona18. prosince 1737 Cremona) byl italský mistr houslař, nejslavnější představitel cremonské houslařské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Přesné datum jeho narození není doloženo, odhaduje se mezi lety 1642 až 1648. Nejčastěji se uvádí rok 1644, který se odvozuje podle nápisu „d'anni 93“ na štítku v houslích, které postavil v roce 1737 ve věku devadesáti tří let. Místo jeho narození rovněž není zdokumentováno. Jeho rodiči byli Alessandro Stradivari a Anna Moroni, kteří žili několik let v Cremoně.[1] Stradivariové patřili mezi významné Cremonské rody už od 12. nebo 13. století. První písemná zmínka je v zemských knihách z roku 1188.

Antonio Stradivari se houslařskému řemeslu učil u Niccoly Amatiho. První vlastní housle postavil v roce 1665, jak je uvedeno v deníku sběratele hraběte Cozia di Salabue. Do houslí vlepil nálepku s nápisem Antonius Stradiuarius Cremonensis Alumnus Nicolai Amati Faciebat Anno 1665. V dílně mistra Amatiho pracoval Stradivari až do roku 1667, kdy se oženil s vdovou Francescou Ferraboschiovou se dvěma dětmi a přestěhoval se do domu na ulici San Luca. V domě bydleli až do roku 1680 a narodilo se jim pět dětí. Stradivari nejdříve vyráběl podobné modely jako Amati, ale později začal experimentovat s tloušťkou dřeva, různými laky a dalšími změnami v konstrukci a jeho nástroje si získávaly stále větší renomé. Rostoucí počet zakázek od šlechty a známých hudebníků, jeho píle a skromnost mu přinesly značné bohatství. Kolem roku 1680 Stradivari koupil dům známý jako No. 2 Piazza Dan Domenico (nyní No. 1 Piazza Roma), který byl nedaleko od domů rodiny Amati a Guarneri, dalších známých houslařů v Cremoně. Stradivari zůstal v domě, který používal i jako dílnu, až do konce života. Jeho žena Francesca zemřela v roce 1698. O rok později se Stradivari oženil podruhé s Marií Antonií Zambelli, která byla o dvacet let mladší. V době svatby jí bylo 35 let. Od roku 1700 do roku 1708 měli pět dětí.[1] Jeho manželka zemřela 4. května 1737 a 18. prosince téhož roku zemřel Antonio Stradivari ve věku 93 let. Je pohřbený v rodinné hrobce v kostele San Domenico v Cremoně.

Za celý svůj život postavil Stradivari asi 1100 hudebních nástrojů, z nichž se dochovalo přibližně 500 houslí, 20 viol, 50 violoncell a několik jiných druhů (kytara, mandolína, malá harfa).[1]

Jeho nástroje nesou označení

Antonius Stradivarius Cremonensis Faciebat Anno [rok]

Svá nejlepší díla vytvořil v rozmezí let 1698–1725. Nástroje vyrobené po roce 1730 již pravděpodobně nevytvořil Antonio Stradivari, ale jeho synové Francesco (1671–1743) a Omobono (1679–1742), jsou signovány

Sotto la Desciplina d'Antonio Stradivari F. in Cremona [rok]

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Stradivariho synové Francesco a Omobono převzali dílnu po otci, ale svého otce přežili jen o pět let. Po jejich smrti dílnu přeměnil nejmladší syn Antonia Stradivariho, který byl obchodník se suknem, na sklad sukna.[2] V r. 1774 nabídl pozůstalost po otci (nářadí, šablony, modely, formy) včetně řady nástrojů městu Cremona, které však nemělo dostatek prostředků na její odkoupení. Majitelem se stal sběratel hrabě Cozio de Salabue. Po jeho smrti sbírku známou jako „Collezione Salabue“ zdědil markýz Rolande della Valle di Torino, který ji dále rozšířil a katalogizoval. Roku 1920 sbírku čítající 1303 kusů odkoupil známý houslař Giuseppe Fiorini, který ji před svou smrtí věnoval muzeu v Cremoně.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jedny z houslí vystavených ve španělském královském paláci

Stradivariho tvorbu lze rozdělit do několika období[4]

  • V prvním období mezi léty 1665 až 1686 vytvářel housle podle vzoru svého učitele Nicola Amatiho. Těmto nástrojům se někdy říká „amatisé“. Zachovalo se jich jen několik. Na housle z r. 1683 hrával v Českém kvartetu Josef Suk.
  • Ve druhém období (1686–1700), nazývaném dobou experimentů, dal svým nástrojům nové proporce, housle dostaly větší rozměr. Pro svůj protáhlý, štíhlý tvar bývají nazývány „allongé“ (podlouhlé). Také používal tmavší, bohatější lak na rozdíl od světlejší, žluté barvy, používané Amatim. Tyto housle mají jasný zvuk s charakteristickým spodním temnějším zabarvením. Na housle z roku 1687 hrával dlouhá léta Jan Kubelík.
  • Vrcholným obdobím, označovaným jako „zlatý věk“ Stradivariho tvorby jsou léta 1700 až 1725, kdy vytvářel tvarově i zvukově dokonalé nástroje, tzv. „velké stradivárky“. Střed těchto nástrojů je zúžený, dolní část korpusu je naopak překvapivě široká. Přes tyto shodné atributy měl každý nástroj své specifické provedení. Jako znalec dřeva měl Stradivari geniální schopnost přizpůsobit každý materiál své zvukové představě a opracovat ho přesně podle rezonančních schopností a vlastností. Nástroje se lišily jak v tloušťce desek, tak v kresbách modelů. Mezi nejdokonalejší patří housle Betts-strad z roku 1704, Laubovy housle z roku 1705 nebo Composelice-strad z roku 1710, na které hrál až do své smrti Váša Příhoda, Sancy-strad (1713), Delphin-strad (1714) a Kubelíkovy housle Emperor (1715).
  • V posledním období po roce 1725 vznikají stále mistrovské nástroje, ale práce na nich není tak dokonalá jako u předchozích. Jejich vyšší klenba způsobuje, že nemají tak jasný hlas. Poslední známé Stradivariho housle, které vznikly v roce 1737, mají poetický a nostalgický název Labutí píseň.

Stradivariho nástroje se stále těší neobyčejné popularitě a prodávají se za extrémně vysoké ceny. Na newyorské aukci v květnu 2006 se prodaly housle „Hammer Stradivarius“ za rekordní cenu v přepočtu přes 70 miliónů korun.

Největší veřejně přístupná sbírka Stradivariho nástrojů se nachází ve španělském královském paláci v Madridu, kde jsou vystaveny dvoje housle, viola a dvě violoncella.

Přesné postupy při konstrukci Stradivariho nástrojů, stejně jako složení laku, zůstávají dodnes tajemstvím, přestože bylo na toto téma provedeno nespočet výzkumů. Housle Cremonských mistrů (Stradivari, rodina Amati a rodina Guarneri) jsou dodnes údajně nepřekonané v kráse tónu.

Stradivariho housle mají překrásný zvuk, zejména ve frekvenčním pásmu 2000 – 4000 Hz, kde je lidské ucho nejcitlivější. Jedna z teorií předpokládá, že ke krásné barvě tónu přispělo tehdejší studené klima. V rozmezí 16. – 18. století panovala na evropském kontinentě tzv. malá doba ledová, která měla přímý vliv na kvalitu dřeva – nižší teploty zapříčiňovaly pomalejší růst stromů (a tedy užší letokruhy) a slabší buněčné stěny. Důvod neobyčejného zvuku Stradivariho houslí ale nemůže být pouze v použitém dřevě, protože stejné bylo k dispozici i ostatním evropským nástrojařům. Podle jiných teorií k výjimečné kvalitě tónu přispívají malé asymetrické odchylky použitého dřeva. Může ale také jít čistě o subjektivní vliv značky (mýtus). Většina posluchačů jejich zvuk nepreferuje.[5]

Přehled Stradivariho nástrojů[editovat | editovat zdroj]

Housle[editovat | editovat zdroj]

Model Vyrobeno Vlastník Poznámky
Aranyi Stradivarius 1667
ex Captain Saville Stradivarius 1667 André Rieu
Amatese Stradivarius 1668
Oistrakh Stradivarius 1671 David Oistrach odcizené v roce 1996, stále se nenašly
Spanish Stradivarius 1677
Paganini-Desaint Stradivarius (Paganini-Quartett) 1680 Nippon Music Foundation [1] půjčené Kikuei Ikeda z Tokyo String Quartet
Fleming Stradivarius 1681 Stradivari Society [2] Archivováno 30. 12. 2017 na Wayback Machine. půjčené Cecily Ward
Bucher Stradivarius 1683
Cipriani Potter Stradivarius 1683
Cobbett ex Holloway Stradivarius 1683
ex Arma Senkrah Stradivarius 1685
ex Castelbarco Stradivarius 1685
Auer Stradivarius 1689 Stradivari Society půjčené Vadimu Gluzmanovi
Arditi Stradivarius 1689
Baumgartner Stradivarius 1689
Bingham Stradivarius 1690
Bennett Stradivarius 1692 pojišťovna Winterthur půjčené Hanně Weinmeisterové
Falmouth Stradivarius 1692 Leonidas Kavakos
Baillot-Pommerau Stradivarius 1694
Fetzer Stradivarius 1695 Stradivari Society půjčené Ruggerovi Allifranchinimu
Cabriac Stradivarius 1698
ex Baron Knoop Stradivarius 1698
Lady Tennant Stradivarius 1699 prodané ve dražbě za více než 2 milióny USD [3]
Longuet Stradivarius 1699
Countess Polignac Stradivarius 1699
Castelbarco Stradivarius 1699
Cristiani Stradivarius 1700
Taft ex Emil Heermann Stradivarius 1700
Dushkin Stradivarius 1701 Stradivari Society půjčené Franku Almondovi
The Irish Stradivarius 1702 OKO Bank, Finsko půjčené Réce Szilvayové
Conte di Fontana Stradivarius, ex Oistrach 1702 na tento nástroj hrál Oistrach od roku 1953 asi 8 let
King Maximilian Joseph Stradivarius asi 1702 Stradivari Society půjčené Berentovi Korfkerovi
Lyall Stradivarius 1702 Stradivari Society půjčené Stefanu Milenkovichi
La Rouse Boughton Stradivarius 1703 Österreichische Nationalbank [4] půjčené Borisi Kuschnirovi z Kopelman Quartet
Allegretti Stradivarius 1703
Alsager Stradivarius 1703
Emiliani Stradivarius 1703 Anne-Sophie Mutterová
Betts Stradivarius 1704
ex Marsick Stradivarius, také ex Oistrach 1705
ex Brüstlein Stradivarius 1707 Österreichische Nationalbank
La Cathédrale Stradivarius 1707 Stradivari Society půjčené Tamaki Kawakubo
Hammer Stradivarius 1707 prodané v dražbě r. 2006 za rekordní sumu 3,544 milionů dolarů [6]
Burstein Bagshawe Stradivarius 1708 Stradivari Society půjčené Janice Martinové
Huggins Stradivarius 1708 Nippon Music Foundation půjčené Sergeji Chačatrianovi [5] Archivováno 29. 8. 2006 na Wayback Machine.
Ruby Stradivarius 1708 Stradivari Society hrála na ně Leila Josefowicz, dnes na ně hraje Vadim Repin
Berlin Hochschule Stradivarius 1709
Ernst Stradivarius 1709
Viotti Stradivarius 1709
Engleman Stradivarius 1709 Nippon Music Foundation půjčené Lise Batiashvili
Duc de Camposelice Stradivarius 1710 Nippon Music Foundation do roku 1960 je vlastnil Váša Příhoda, od r.1960 zapůjčené Československým statem Josefu Sukovi mladšímu
Lord Dunn Raven Stradivarius 1710 Anne-Sophie Mutterová
ex Roederer Stradivarius 1710 hraje na ně David Grimal
ex Vieuxtemps Stradivarius 1710
Liegnitz Stradivarius 1711
Boissier Stradivarius 1713
Gibson ex Hubermann Stradivarius 1713 Joshua Bell
Dolphin Stradivarius 1714 Nippon Music Foundation půjčené Akiko Suwanai [6]
Soil Stradivarius 1714 Itzhak Perlman
ex Berou ex Thibaud Stradivarius 1714
Le Maurien Stradivarius 1714 odcizené roku 2002, stále se nenašly
Leonora Jackson Stradivarius 1714
Lipinski Stradivarius 1715 ztracené od roku 1962
Cremonese, ex Joachim Stradivarius 1715 město Cremona
Titian Stradivarius 1715
Alard Stradivarius 1715
ex Bazzini Stradivarius 1715
Cessole Stradivarius 1716
Berthier Stradivarius 1716
Booth Stradivarius 1716 dříve na ně hrála Julia Fischer
Colossus Stradivarius 1716 odcizené roku 1998, stále se nenašly
Monasterio Stradivarius 1716
Provigny Stradivarius 1716
Messiah Stradivarius 1716
ex Windsor Weinstein Stradivarius 1716 The Canada Council for the Arts Musical Instrument Bank [7]
ex Wieniawski Stradivarius 1717
Sasserno Stradivarius 1717 Nippon Music Foundation půjčené Viviane Hagnerové
Firebird ex Saint Exupéry Stradivarius 1718 Salvatore Accardo
San Lorenzo Stradivarius 1718 Talbot Aachen hraje na ně David Garrett
Madrileño Stradivarius 1720
ex Beckerath Stradivarius 1720
Red Mendelssohn Stradivarius 1720 hraje na ně Elizabeth Pitcairnová
Artot Stradivarius 1722
Jupiter Stradivarius 1722 Nippon Music Foundation dříve půjčené Midori Goto, dnes půjčené Daishin Kashimoto
Laub Petschnikoff Stradivarius 1722
Jules Falk Stradivarius 1722 Viktoria Mullova
Kiesewetter Stradivarius 1723 Stradivari Society půjčené Augustinu Hadelichovi
Le Sarastre Stradivarius 1724 Real Conservatorio Superior de Música, Madrid [8]
Brancaccio Stradivarius 1725
Barrere Stradivarius 1725 Stradivari Society půjčené Janine Jansenové
Wilhelmj Stradivarius 1725 Nippon Music Foundation půjčené Baibě Skrideové
Davidoff Morini Stradivarius 1727 odcizené roku 1995, dodnes se nenašly [9]
ex General Dupont Stradivarius 1727 půjčené Jennifer Kohové
Holroyd Stradivarius 1727
Kreutzer Stradivarius 1727
Hart ex Francescatti Stradivarius 1727 Salvatore Accardo
Paganini Comte Cozio di Salbue Stradivarius (Paganini Quartett) 1727 Nippon Music Foundation půjčené Martinu Beaverovi z Tokyo String Quartet
Benny Stradivarius 1729 Jack Benny zděděné Los Angeles Philharmonic Association [10]
Lady Jeanne 1731 Donald Kahn Foundation půjčené Benjaminu Schmidovi [11]
Herkules Stradivarius 1732 patřily Eugènovi Ysaÿe odcizené roku 1908, stále se nenašly
Des Rosiers Stradivarius 1733
Rode Stradivarius 1733
Ames Stradivarius 1734 odcizené v roce 1980, našly se v roce 2015. Vráceny rodině houslisty Romana Totenberga
ex Baron von Feilitzsch Stradivarius 1734 Gidon Kremer
Habeneck Stradivarius 1734 Royal Academy of Music
Lamoureux Stradivarius 1735 odcizené, stále se nenašly
Muntz Stradivarius 1736 Nippon Music Foundation půjčené Arabelle Steinbacherové [12]
Comte d'Amaille Stradivarius 1737
Lord Norton Stradivarius 1737
Chant du Cygne – Swan Song Stradivarius 1737

Violy[editovat | editovat zdroj]

Dodnes se dochovalo 13 Stradivariho viol.

Model Vyrobeno Vlastník Poznámky
Archinto Stradivarius 1667 Royal Academy of Music
Paganini Mendelssohn Stradivarius (Paganini-Quartett) 1731 Nippon Music Foundation půjčené Kazuhide Isomura z Tokyo String Quartet

Violoncella[editovat | editovat zdroj]

Antonio Stradivari za svého života vyrobil mezi 70 a 80 violoncelly, dodnes se dochovalo 60.

Model Vyrobeno Vlastník Poznámky
General Kyd ex Leo Stern Stradivarius 1684 Los Angeles Philharmonic Orchestra Tento nástroj byl ukraden 27. dubna 2004 a později nalezen v kontejneru jednou rodinou, která z něj následně chtěla vyrobit stojan na CD. Po zjištění jeho hodnoty jej po třech týdnech vrátila zpět vlastníkovi. Leo Stern byl prvním interpretem Dvořákova koncertu h-moll.[13]
Barjanski Stradivarius 1690 hraje na něj Julian Lloyd Webber
ex-Gendron 1693 Stiftung für Kunst und Kultur des Landes Nordrhein-Westfalen hraje na něj Maria Kliegelová. Od 1958 do 1985 na něj hrál Maurice Gendron.
Bonjour Stradivarius 1696 Abel Bonjour půjčené Kaori Yamagami
Lord Aylesford Stradivarius 1696 Nippon Music Foundation od 1950 do 1965 na něj hrál Janos Starker
Castelbarco Stradivarius 1697 Aurora Nátola-Ginastera
Servais Stradivarius 1701 hraje na něj Anner Bylsma; je to neobyčejně velký nástroj, původně byl pravděpodobně laděn o tón níže; je to první violoncello, na které byl připevněn bodec (okolo roku 1850).
Paganini Countess of Stanlein Stradivarius 1707 Bernard Greenhouse
Gore Booth Stradivarius 1710
Duport Stradivarius 1711 Mstislav Rostropovič
Mara 1711 Heinrich Schiff
Davydov 1712 Vuitton Foundation pojmenované po Karlu Davydovovi, kterého Čajkovskij označil za Cellového cara; dříve patřilo Jacqueline du Pré; v současnosti na nástroj hraje Yo-Yo Ma
Batta Stradivarius 1714 Gregor Piatigorsky
Becker Stradivarius 1719
Piatti Stradivarius 1720 Carlos Prieto
Hausmann Stradivarius 1724 Soukromá sbírka
Baudiot Stradivarius 1725 Gregor Piatigorsky
De Munck ex Feuermann Stradivarius 1730 Nippon Music Foundation půjčené Stevenovi Isserlisovi
Braga 1731
Paganini Ladenburg Stradivarius (Paganini-Quartett) 1736 Nippon Music Foundation půjčené Clive Greensmithovi z Tokyo String Quartet

Kytary[editovat | editovat zdroj]

Dodnes se zachovaly jen dvě Stradivariho kytary, z ostatních zbyly jen fragmenty.

Model Vyrobeno Vlastník Poznámky
Hill Stradivarius 1680 nebo 1688
Rawlins Stradivarius 1700

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c CODR, Milan; ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 6. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Antonio Stradivari, s. 115–118. 
  2. KUŽEL, Vilém. Antonio Stradivari - HOUSLE.cz. www.housle.cz [online]. [cit. 2018-10-05]. Dostupné online. 
  3. SVĚCENÝ, Jaroslav. Slavné evropské housle. Praha: Menhart, spol. s r.o. pro sdružení SUBITON/MENHART, 2009. ISBN 978-80-903337-9-6. S. 12. 
  4. BUDIŠ, Ratibor. Housle v proměnách staletí. Praha: Supraphon, 1975. S. 23–24. 
  5. https://phys.org/news/2017-05-ditch-stradivarius-violins.html - Ditch the Stradivarius? New violins sound better: study
  6. SCHOOL, Violin Music. Violin Music School [online]. 2011-08-08 [cit. 2019-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-01. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]