Viola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viola
ital.: viola
něm.: Bratsche, Viola
angl.: viola
fr.: alto
Bratsche.jpg
Klasifikace
Podle orchestrální praxe:
Smyčcové nástroje
Podle způsobu vzniku tónu:
Chordofony
Tónový rozsah
Range viola.png
Příbuzné nástroje
Housle, Violoncello
Tento článek pojednává o hudebním nástroji. Další významy jsou uvedeny v článku Viola (rozcestník).

Viola je strunný smyčcový hudební nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: c, g, d¹, a¹. V orchestru a smyčcových souborech slouží jako střední altový hlas, přičemž vyšší hlasy hrají housle a nižší violoncella a kontrabasy.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Viola má velmi podobnou stavbu jako housle, je jen o málo větší. Její struny jsou laděné o kvintu níže než houslové. Zvuk violy je plný a poněkud temný a melancholický. Na nejvyšší struně a svým tónem částečně připomíná housle, chybí jí ale jejich světlost a brilantnost, zvukem tedy spíše připomíná hoboj. Naopak hrou na nejnižší struně c (zvláště ve forte) vydává viola divoký, téměř výhrůžný zvuk, čehož se často využívá například ve filmové hudbě nebo operách. Vlastnosti barvy tónu violy mají souvislost s její velikostí. Jelikož je laděna o kvintu níže než housle (čili poměr příslušných frekvencí violových a houslových strun je 2:3), aby měla stejný zvuk jako housle, musela by být o stejný poměr větší – při délce trupu houslí 36 cm by tedy musela mít trup o délce cca. 54 cm. Protože je viola menší, než by z akustického hlediska měla být, vyšší harmonické frekvence jsou u ní utlumeny, což je důvodem pro jiné tónové charakteristiky, než mají housle. Trup violy měří nejčastěji 42 cm, protože člověk o průměrné velikosti by měl potíže hrát na větší nástroj (například jen s obtížemi by dosáhl na začátek hmatníku). Vyrábí se i menší varianty viol, které ale mají nižší kvalitu zvuku. Violový smyčec je o něco kratší[zdroj?] a mohutnější než houslový. Smyčcové techniky jsou v podstatě totožné s houslovými, ale pro rozezvučení strun je zapotřebí větší síly. Viola je notována ve violovém klíči; zápis v houslovém klíči by měl za následek mnoho pomocných linek a tím i menší přehlednost. Houslový klíč se obvykle používá jen pro zápis těch pasáží, kde viola hraje delší dobu vysoké tóny.

Viola v Česku[editovat | editovat zdroj]

Největší a nejvýznamnější český violista je Ladislav Černý. Většinu života strávil v Pražském (původně Zikově) kvartetu, které je často přirovnáváno k slavnému Českému kvartetu.

Typy viol[editovat | editovat zdroj]

  • kvinton – pětistrunná viola s laděním C - G - D´- A´- E´

Využití v hudbě[editovat | editovat zdroj]

Viola (vpravo) je jen o málo větší než housle

Sólová hra[editovat | editovat zdroj]

K nejdůležitějším violovým koncertům patří:

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

Viola je nedílnou součástí každého smyčcového kvartetu i kvintetu (spolu s houslemi a violoncellem, popř. také kontrabasem). Existují také skladby pro neobvyklejší obsazení, např.:

Orchestr[editovat | editovat zdroj]

V symfonických orchestrech sedí nejčastěji 12 violistů. Viola má často v orchestru důležitou, ale pouze doplňující funkci – její part se omezuje na vyplňování harmonie mezi druhými houslemi a violoncellem. Přesto existuje několik výjimek, kdy skladatelé přidělili viole samostatnou melodii; nejvýznamnější pasáže pro violu se nachází v orchestrálních dílech Antona Brucknera (4. symfonie), Gustava Mahlera (Adagio v 10. symfonii) a v symfonické básní Richarda Strausse: Don Quixote.

Zvuková ukázka[editovat | editovat zdroj]

(audio)
Viola (info)
Krátká ukázka rozsahu a kvality zvuku violy
Viola (info)
Jiná ukázka
Máte problémy s přehráváním? Vizte nápovědu.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]