Váša Příhoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Váša Příhoda (22. srpna 1900, Vodňany26. července 1960, Vídeň) byl český houslista.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Byl synem Aloise Příhody, který měl hudební školu v Praze na Pankráci a Marie roz. Ruzhové. Projevoval mimořádné nadání již v dětském věku. První důkaz svého nadání předvedl svým užaslým rodičům hrou na plechové housličky, které mu otec koupil. Poté ho otec začal učit a později se rozhodl, že svěří syna profesorovi Janu Mařákovi, vynikajícímu houslistovi a pedagogovi. Váša dělal pod Mařákovým vedením velké pokroky. Již ve dvanácti letech podnikl koncertní turné po několika českých městech s náročným programem. V roce 1915 absolvoval tři koncerty ve Smetanově síni. Dva byly s Českou filharmonií a setkaly se s ohromným úspěchem.

Kariéra před druhou světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce odjel jako devatenáctiletý se svou spolupracovnicí Astou Doubravskou a svým impresáriem na koncertní turné do Itálie. Turné však nesplnilo očekávání a přineslo velké zklamání. Italové neměli po válce o koncerty zájem a hlavně mladého houslistu z Čech nikdo neznal. Byl nucen z finančních důvodů hrát jako houslista v milánské kavárně Grand Café Italia. Později mu majitel kavárny domluvil koncert, na kterém byl jako posluchač Arturo Toscanini, který o něm řekl „Paganini nemohl hrát lépe než tento mladík.“ To rozhodlo o jeho dalších koncertních cestách. Vybaven několika doporučujícími dopisy od Toscaniniho absolvoval turné po Itálii. Následovaly cesty po Evropě, Jižní Americe, USA a Kanadě.

Manželství s Almou Rosé[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 při své koncertní cestě po Německu se ve Freiburgu in Breisgau seznámil s houslistou Arnoldem Rosé, koncertním mistrem Vídeňské dvorní opery a primáriem kvarteta, s nímž podnikal koncertní cesty po Evropě. Seznámil se také s jeho dcerou Almou, která též byla houslistkou. V roce 1929 oznámili své zasnoubení a 16. září 1930 byli na vídeňské radnici oddáni. Jejich manželství trvalo pět let a bylo rozvedeno v Brandýse nad Labem v březnu roku 1935. Alma později zahynula v koncentračním táboře Osvětim. Po válce mu někteří lidé vyčítali, že svým rozvodem nepřímo zavinil smrt své bývalé ženy a že se s ní rozvedl proto, že byla židovka a to mu mohlo uškodit v kariéře. Toto tvrzení se však nezakládalo na pravdě, protože se rozvedl v roce 1935, půl roku před vydáním norimberských zákonů v Německu, které znamenaly protižidovské tažení, a on sám se v roce 1937 oženil podruhé a vzal si opět ženu židovského původu. Alma v roce 1938 uprchla s otcem z Vídně před Němci do Anglie. Z Anglie však se svým dívčím orchestrem odjela na koncertní cesty do Holandska. Po obsazení Holandska Němci byla zatčena a půl roku internována ve sběrném táboře nedaleko Paříže. Odtud byla transportována do Osvětimi, kde 4. dubna 1944 zemřela.On sám se o osudu své bývalé ženy dozvěděl až po válce.

Jeho žena Helena o tom později vyprávěla: "Znám samozřejmě vše z vyprávění o Vášově první ženě. Mluvil o ní vždy s láskou. Řekl mi, že bylo dobře, že se dostali v pravý čas z Německa do Anglie. Když se však po válce dozvěděl o její smrti, bylo to pro něj jak blesk z čistého nebe. Nemohl se z toho vůbec vzpamatovat a nedovedl pochopit, proč se na něj Alma ve své nouzi neobrátila o pomoc. Vždyť byli pět let manželé a rozešli se jako dobří přátelé. Znala jsem jeho odvahu a jsem přesvědčena, že by se ji snažil pomoci. Měl morální právo se do celé věci zapojit i když už nebyli manželé, neboť Alma do smrti nesla jeho jméno." O jeho nevině svědčí také to, že Almin otec Arnold Rosé, který válku přežil v Anglii zůstal do smrti jeho přítelem.

Život po válce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1946 koncertoval s obrovským úspěchem ve Francii v Itálii, Rakousku a Německu a na podzim podnikl turné po Slovensku. Národní výbor města Prahy ho obvinil z kolaborace s Němci i přes to, že zvláštní komise, před kterou se musel zodpovídat, uznala jeho chování za války jako zcela politicky bezúhonné. Byl odsouzen k vysoké pokutě a bylo mu zakázáno koncertovat v Československu. Když se při dalším turné po Itálii se dozvěděl, že musí vyklidit svůj pražský byt, proto se rozhodl v Itálii nějaký čas zůstat a z italského Rapalla, kam za ním přijela rodina, se vydal na další koncertní turné. V roce 1948 mu ale české úřady odmítly prodloužit pas. Začal se zajímat o cizí státní občanství. Při svém tureckém turné využil nabídky a přijal občanství turecké. Následovaly opět velké koncertní cesty po Švýcarsku, Německu a USA. Když o něj však projevila zájem Vídeňská hudební akademie, rozhodl se nakonec usídlit se v roce 1950 v Rakousku v městečku Sankt Gilgen na břehu Wolfgangsee.

Po válce koncertoval po mnoha státech Evropy, kromě Československa, kde vystupoval až po 12 letech v roce 1956. Koncert se konal ve Smetanově síni 30. května, na kterém přednesl Dvořákův koncert. Po koncertě ve Smetanově síni nasledovaly recitály v Praze, Brně a Bratislavě. V roce 1960 se přihlásily vážné zdravotní problémy. Prodělal srdeční infarkt a 26. července zemřel v nemocnici ve Vídni, kde je také pohřben. Před smrtí věnoval československému státu housle Camposelice z roku 1710 od A. Stradivariho.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]