Skuteč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Skuteč
Mariánský sloup na náměstí

Mariánský sloup na náměstí

znak obce Skutečvlajka obce Skutečznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0531 572241
kraj (NUTS 3): Pardubický (CZ053)
okres (NUTS 4): Chrudim (CZ0531)
obec s rozšířenou působností: Chrudim
pověřená obec: Skuteč
historická země: Čechy
katastrální výměra: 35,41 km²
počet obyvatel: 5183 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 410 m
PSČ: 539 73
zákl. sídelní jednotky: 14
části obce: 13
katastrální území: 11
adresa městského úřadu: Palackého náměstí 133
53973 Skuteč
starosta / starostka: Pavel Novotný
Oficiální web: http://www.skutec.cz
E-mail: mesto@skutec.cz

Skuteč
Red pog.png
Skuteč
Zdroje k infoboxu a částem obce

Město Skuteč se nachází v okrese Chrudim v Pardubickém kraji, 18 km jihovýchodně od Chrudimi a 11 km severovýchodně od Hlinska.

Ke dni 31. 12. 2013 zde žilo 5 183 trvale hlášených obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší doložené osídlení území Skutče je již z pravěku[2] (Městské muzeum ve Skutči), což potvrzují mnohé nálezy šipek a škrabadel z tzv. polodrahokamů, nalezené v okolí (např. mezi Borkem a Malhoští) a uložené v městském muzeu.

První písemná zmínka o obci podél obchodní cesty pochází z roku 1289[2]. Zmiňuje se kostel Nanebevzetí panny Marie, přestavěný do gotické podoby Benešem z Wartenberka a jeho ženou Dorotheou Berkovou z Dubé roku 1355. Kromě řady gotických prvků a zvonů ve věži 35 m vysoké i sanktusníku je v něm dodnes zachována i renesanční kruchta, kamenná křtitelnice a pozdně gotická socha Mojžíše držícího desatero na podnoží kazatelny. Obraz Nanebevzetí panny Marie nad hlavním oltářem je kopií obrazu Petra Brandla, pořízené v 18. století. Z přibližně stejné doby jsou i chórové boční oltáře Panny Marie a svatého Jana Nepomuckého (1761-1769). Další dva boční oltáře pod postranními renesančními kruchtami jsou barokní z roku 1729 (Sv. Anny matky Panny Marie, Sv. Františka Xaverského a Sv. Františka Serafinského). Na severní straně kostela byly v nedávné době objeveny středověké fresky. Kolem chrámu byl až do roku 1815 funkční hřbitov, poté se pohřbívalo u špitálního kostela. Dobře je dosud zachován ozdobný náhrobník Jana Felixe Chuchelského z Nestajova z roku 1732.

Kostel knížete Sv. Václava v dnešní místní části Lažany je dokonce starší, již z románské doby s románskými prvky zachovanými nejen ve věži a chóru. Je v něm pohřben majitel Rychumburského panství Berka z Dubé, který dal nejprve v kostele v Janovičkách, kam jí místní pastevci nosili ze soucitu jídlo a poté na blízkém hradě zazdít svou dceru Markétu. Při rekonstrukci hradu za první republiky se dokonce v gotickém výklenku lidské kosti našly. Berka byl vždy v době poutí vystavován, ale někteří poutníci z jeho oděvu odřezávali kožené řemínky a tak se od vystavování již v době „císařpána“ upustilo.

Předtím je historicky doložen i skutečský hrad Humperka,[3] pravděpodobně převážně dřevěný, stojící na skále mezi dnešním skutečským letištěm a nádražím. Patrně již počátkem 13. století vzniklo dnešní hlavni náměstí za první republiky pojmenované Palackého s gotickými později několikrát přestavěnými domy a převážná část dnešní ulice k dnešnímu nádraží (Nádražní) dříve pojmenované Masarykova. Skuteč měla i právo hrdelní s popravištěm a podle Augusta Sedláčka i doložený dům kata s gotickým portálem (zobrazeným Karlem Liebscherem v dílu Chrudimsko Sedláčkových "Hradů, zámků a tvrzí českých") v dnešní Heydukově (Lažanské) ulici.[4]

K roku 1457 je připomínáno jméno školního rektora Matěje, který byl zároveň písařem a zakladatelem nejstarší městské tzv. „Žluté knihy“.

Středověká Skuteč je známa jako otevřené panské město, že však zde nějaké opevnění a brány, které se na noc uzavíraly byly, dokládá i pohled na západní stranu náměstí z Fimberka s mohutnými zdmi na zadních stranách původně gotických domů a i tvar a název ulice Ve Fortně.

Ve Skutči byl církevní děkanát (zmiňovaný již roku 1655) a později dokonce vikariát. Pozdně renesanční budova děkanátu se zachovala v barokní přestavbě, v padesátých letech však byla zbořena obranná zeď kolem děkanství i s barokní bránou se sochou Panny Marie (socha se snad nalézá v depozitáři městského muzea). Podobný osud stihl i nedalekou barokní sochu Sv. Vavřince a ohroženo bylo i barokní schodiště do děkanského chrámu se sochami Sv. Václava a Sv. Ludmily nahoře a pomníku s křížem dole, z důvodu údajného rozšíření ulice. Schodiště i když tehdy neudržováno bylo zachováno budoucím generacím, odstraněn však byl velký litinový kříž Božího těla, stojící nedaleko na hlavním náměstí proti staré škole (dnes budova Městského úřadu). Duplikát tohoto kříže dosud stojí v malém parčíku na náměstí v blízké Proseči u Skutče.

Ve Skutči se v roce 1774 narodil významný pražský hudební pedagog a skladatel Václav Jan Tomášek, který je pohřben na Malostranském hřbitově, dnes upraveném na park (pomník ve tvaru velké Davidovy lyry). V budově městského muzea žil a tvořil hudební skladatel Vítězslav Novák, který zde složil kantátu Sláva Tobě Masaryku, provedenou poprvé na Wilsonově nádraží v sobotu 21. prosince 1918, při triumfálním návratu Tomáše Garrigua Masaryka po světové válce do Prahy.

Již v 18. století byla Skuteč sídlem okresního soudu (viz budova na obrázku za barokním Mariánským sloupem), dobré školy (dnes budova městského úřadu na náměstí) a ve století 19. dokonce i sídlem politického okresu. Přes náměstí tekl potok Jordánek, překlenutý před děkanským chrámem Nanebevzetí Panny Marie kamenným mostem, se sochou Sv. Jana Nepomuckého z roku 1750. Počátkem první republiky byl potok převeden do kanalizace a socha Sv. Jana Nepomuckého byla přemístěna ke gotickému domu v tehdejší Masarykově ulici, kde stojí dodnes. Byla postavena Sokolovna, později přeměněná v multifunkční kino. V té době vznikly i skutečské železité lázně kolem kostela Sv. Anny, kde na přelomu minulého a předminulého století koncertovali Vítězslav Novák a nuselský rodák, houslový virtuoz Váša Příhoda, který měl v Anenském údolí svoji vilu. Ještě celou první republiku byla Skuteč sídlem soudního okresu. Na okresním soudě působil spisovatel František Jaromír Rubeš, autor přísloví „nepozdravil u vrbiček“ a pojmu „pan Franc ze zámku“, který odpočívá od roku 1853 na místním starém hřbitově, který byl založen krátce poté, co se přestalo pohřbívat u děkanského chrámu (po roce 1815). Ve Skutči se také 30. října roku 1812 narodil spisovatel a humanista Antonín Rybička (Skutečský), jak dokládá pamětní deska na jeho rodném domě. Místní rodačkou je rovněž Máma Tippmanová neboli Marie Tippmanová (19. 9. 1886 Skuteč - 21. 5. 1965 Ústí nad Labem), která byla spisovatelkou románů pro ženy a dětské literatury. Za První republiky psala též do novin zejména "Národních listů". Hudební skladatel a dirigent Antonín Devátý, známý z dalšího působení v Plzni, se ve Skutči narodil 12. června. 1903. V dnešní ulici Československé armády čp.492 spatřila 25. března 1913 světlo světa též lidová malířka Marie Trojanová-Preclíková (zemřela v Praze 27.11. 2002), která malovala své obrazy nejen na Vysočině, ale i Krkonoších a Jižních Čechách.

V minulosti se Skuteč řadila mezi spíše větší města; v roce 1843 mělo město 3620 obyvatel, přičemž v Pardubicích v témže roce žilo 4017 obyvatel. Koncem 19. století dochází k poklesu zalidněnosti města a v roce 1890 při sčítání lidu vykázala Skuteč jen 3344 obyvatel.

Snem Skutečských občanů za první republiky, kdy počet stálých obyvatel města poprvé překročil pět tisíc,[5] bylo založení a vybudování okresní nemocnice ve Skutči. Josef Klement Zástěra a doktor Zvěřina věnovali na tento účel svoje domy v tehdejší Masarykově ulici. Nástup okupantů a poválečná situace (přes 2 tisíce Skutečských občanů odjelo osídlovat Liberecko, zejména město Hejnice[6]) zmařila však všechny naděje.

Berní úřad byl ve Skutči zřízen v roce 1850, kdy převzal funkci berní ruly rychmburského panství a fungoval později jako okresní až do roku 1949. Potom byl přemístěn do Hlinska v Čechách. Od roku 1991 přísluší Skuteč okresnímu finančnímu úřadu v Chrudimi a od roku 2013 krajskému finančnímu úřadu v Pardubicích.

Státní gymnázium ve Skutči skončilo v šedesátých letech minulého (20.) století, dnes je ve Skutči církevní Gymnázium suverénního Řádu Maltézských rytířů.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím města prochází železniční trať Pardubice - Havlíčkův Brod s nádražím ve Žďárci u Skutče, které ovšem leží 2,5 km od středu Skutče. Samotným městem pak prochází regionální železniční trať Svitavy - Žďárec u Skutče se stanicí Skuteč. Rozhodnutím Pardubického kraje na ní od konce roku 2011 neměla být nadále provozována pravidelná osobní doprava (až na sporadické rekreační vlaky),[7] což by ze Skutče učinilo největší město v Pardubickém kraji bez pravidelné železniční dopravy. Po krajských volbách 2012 změnil kraj koncepci a v roce 2013 znovu objednal každodenní provoz i v úseku Pustá Kamenice – Žďárec u Skutče, byť v omezeném rozsahu.

Skuteč leží mimo silnice I. třídy. Autobusová doprava zajišťuje (zpravidla pouze v pracovní dny) spojení s okresní Chrudimí (přes Chrast) a se sídly v blízkém okolí (Hlinsko, Krouna, Luže, Proseč u Skutče atd.). Dálkových spojů je málo; několik z nich míří do krajských Pardubic.[8] [9]

Muzeum obuvi a kamene[editovat | editovat zdroj]

Již v devadesátých letech 19. století se projevovaly první snahy o založení muzea ve Skutči a vytváření sbírek mapujících zdejší historii, umění, památky. Tyto pokusy se váží k osobnosti mladého historika B. V. Konečného, jehož nečekaná smrt oddálila vznik muzea až do roku 1910, kdy ho založil Václav Jetmar, ředitel skutečské měšťanské školy. Sbírky muzea byly nejprve uloženy a roku 1913 částečně zpřístupněny v budově bývalé školy na náměstí, později, v roce 1934, v místnostech domu bratří Zvěřinových.

V průběhu 2. světové války došlo k nucenému omezení prostorové kapacity muzea. Situace se zlepšila až v roce 1954, kdy se muzeum přestěhovalo do domu čp. 364 v Rybičkově ulici – domu, kde tvořil a zemřel hudební skladatel Vítězslav Novák. Jeho památku zde trvale připomíná expozice v prvním patře. V novém sídle byly veřejnosti postupně zpřístupňovány některé sbírky.

Roku 1956 byla muzeu předána budova bývalého špitálu v sousedství gotického kostela Božího Těla, kde byla v letech 1971 – 1987 umístěna expozice dělnického hnutí, obuvnictví a kamenictví.

Hlavní budova muzea měla od roku 1980 do roku 2008 zpřístupněnou historicko-vlastivědnou expozici.

3. října 2009 se veřejnosti otevřely nové stálé expozice s názvem Muzeum obuvi a kamene. Expozice obuvnictví nahradila předchozí vlastivědnou expozici. Pro expozici kamenictví byly zrekonstruovány sklepní prostory muzea a přilehlá zahrada.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Skutči.
  • Kostel Božího těla (bratří Lutkové), gotický z let 1383-1391
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie, 1350 připomínán jako farní, 1655 jako děkanský
  • Mariánský sloup na Palackého náměstí se sochami Panny Marie Neposkvrněné, Sv. Václava, Sv. Ludmily, Sv. Josefa a Sv. Floriána
  • Pomník Františka Rubeše
  • Pomník obětem 2. světové války
  • Děkanství a pomník třetímu odboji
  • Okresní soud na náměstí Palackého
  • Gotický dům v Nádražní (dříve Masarykově) ulici
  • Tomáškův rodný dům s pamětní deskou
  • Bronzová busta Václava Jana Tomáška na žulovém sloupu z roku 1998 v Heydukově ulici
  • Pamětní deska T.G.Masaryka na rohu Havlovy a Heydukovy ulice (ve Skutči třikrát přednášel, naposledy těsně před 1. světovou válkou o Karlu Havlíčkovi)
  • Socha sv. Jana Nepomuckého (barokní)
  • Socha sv. Václava, u schodiště chrámu
  • Socha sv. Ludmily u děkanského chrámu
  • Pískovcová socha Sv. Antonína Paduánského z roku 1815 u kostela Božího těla
  • Panský špitál u gotického kostela Božího těla
  • Hrobka (hroby Švédů z třicetileté války)
  • Hrobka spisovatele Svobody (kopie pařížského Parthenonu) zbořena
  • Vstupní portál do katovny
  • Městské museum s památníkem Vítězslava Nováka
  • Kostel sv. Václava se sochou téhož světce v portálu před chrámem
  • Kaple Sv. Anny se železitým pramenem
  • Kaple ve Skutíčku
  • Boží muka u koupaliště a u rybníka
  • Původně gotický hrad Rychmburk s barokním kostelem ve stejnojmenné obci (od padesátých let Předhradí)
  • Rodný dům básníka Adolfa Heyduka (hostinec nedaleko Lažan) s jeho bustou
  • Okresní úřad (tzv. parlament)
  • Komenského škola s bustou biskupa Jana Amose Komenského
  • Nová kašna Sv. Jana na náměstí (náhrada za starou kašnu a kříž před radnicí zničené v padesátých letech)
  • Řada původně gotických domů na náměstí (podloubí zazděna po požáru)
  • Budova lékárny proti okresnímu soudu
  • Budova školy z první republiky v Havlíčkově ulici
  • Původně zájezdní hostinec Čertovina (s mansardovou střechou a studnou uvnitř budovy)
  • Vila malíře Gustava Porše proti Komenského škole
  • Barokní kostel na Štěpánově a blízké "Tři Lípy" s křížem
  • Letiště Skuteč na Humperkách
  • Rodný dům spisovatele Antonína Rybičky (Skutečského) s pamětní deskou
  • Rubešův dům čp.144 na náměstí, v němž 10.8.1853 básník zemřel
  • Radnice (městský úřad, původně stará škola) na náměstí
  • Přírodní park Horka s několika zatopenými lomy
  • Skutečská "moderna" - rohový čtyřpodlažní dům s půlkruhovými balkony z 20. let 20. století na nároží Havlovy a Rybičkovy ulice
  • Přírodní park Horka mezi Skutčí, Vrbatovým Kostelcem a Ležáky s desítkou zatopených granodioritových lomů, vytvářejících hluboká (až 60 m) romantická jezírka
  • Tři lípy - zdaleka viditelné staleté stromy na terénním zlomu směrem k Luži a Košumberku

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Sedlák Jantala ze Štěpánova vyoral na poli hrnec peněz. Pán hradu Rychmburka mu jej zabavil, avšak peníze, ukryté v komoře, se samy od sebe přesýpaly, a tak se jich chtěl pán rychle zbavit. Proto naložil peníze na vůz, ale koně s ním nemohli pohnout. Nezbylo než zavolat zpět Jantalu, který na svém voze peníze bez problémů odvezl. Ze svého bohatství daroval obci Štěpánov velký zvon, který při zvonění volá „Jantala mě vyoral.“

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  
  2. a b Historie města
  3. Sedláček A.: Hrady, zámky a tvrze české, díl XVII. Chrudimský kraj
  4. Sedláček A.: Hrady, zámky a tvrze české, díl XVII. Chrudimský kraj
  5. Evidence obyvatelstva Skutečského politického okresu, 1929S
  6. Krajský archiv Libereckého kraje, 1946
  7. Obce na trati Žďárec - Pustá Kamenice chtějí obslužnost Chrudimský deník, 4. 5. 2011.
  8. Autobusové jízdní řády, obec Skuteč portal.idos.cz
  9. Vlakové jízdní řády,Skuteč portal.idos.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • SEDLÁČEK, August. " Hrady zámky a tvrze české ", Chrudimsko
  • RYBIČKA, Antonín. O českém zvonařství. Praha: Královská česká společnost nauk, 1886.
  • ZÁSTĚRA, Josef Klement. V.J.K. Tomášek, předchůdce Bedřicha Smetany. Skuteč : Musejní spolek ve Skutči, 1925.
  • TOMÁŠEK, V. J. K.. Vlastní životopis Václava Jana Tomáška. Praha : Topičova edice, 1941.
  • DOLEŽÁLEK, Josef. SKUTEČ, vlastivědný průvodce Skutčí a okolím. 59 s., Tisk-Moravské tiskařské závody Olomouc, Skuteč : Muzejní rada ve Skutči, 1967.
  • VORÁČEK, Emil. Dějiny Skutče, 435 s., ISBN 978-80-903734-6-4, nakladatelství Radek Drahný Pardubice 2011.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]