Invaze do Československa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Invaze do Československa (Vstup spojeneckých vojsk, Operace Dunaj) byl vojenský vpád vojsk pěti socialistických zemí (Varšavské smlouvy) v čele se Sovětským svazem (SSSR, Maďarsko, NDR, Polsko, Bulharsko). Členy Varšavské smlouvy, kteří se invaze nezúčastnily, byly Albánie (od roku 1962 fungovala v tomto paktu jen jako pasivní člen) a Rumunsko pod vedením svérázného diktátora Nicolae Ceauşesca.
Byla obsazena většina důležitých měst v tehdejší ČSSR, krátce po příjezdu tanků a obsazení letišť na kterých přistávala sovětská letadla s další vojenskou technikou. Veřejnost během prvního týdne okupace vyjadřovala silný odpor, sama však ničeho nezmohla; bylo přerušeno rozhlasové i televizní vysílání[zdroj?]. Následně došlo k potlačení československého pokusu o reformu socialismu – tzv. Pražského jara. Došlo k zatčení a internaci československých vedoucích představitelů – Dubčeka, Smrkovského, Černíka a dalších. Od invaze zde zůstala vojska SSSR až do roku 1991.
Obsah |
[editovat] Průběh
V noci z 20. srpna na 21. srpna 1968 začala invaze do Československa. První útočná vlna proběhla v ranních hodinách, kdy byla obsazena letiště, na které následně začala přistávat dopravní letadla s vojenskými jednotkami. Hluk přistávajících motorů varoval mnoho občanů u okolí letišť, že začala invaze. Soukromé osoby začínají šířit zprávy o útoku jednotek Varšavské smlouvy. V dopoledních hodinách jsou přenášeny rozhlasem dramatické scény se střelbou, rozhlas následně přechází do ilegality, ale pokračuje ve vysílání zpravodajství o situaci v zemi.[1]
V průběhu invaze bylo nasazeno do československých ulic přibližně 5 000 až 7 000 tanků, které byly následovány velkým počtem pozemních jednotek v odhadovaném počtu 200 000 až 500 000 mužů.[2] V průběhu invaze bylo 72 Čechoslováků zabito a stovky zraněny[zdroj?]. Invaze měla za následek také emigraci přibližně 300 000 lidí z republiky (70 000 okamžitě po invazi)[zdroj?].
[editovat] Zahraniční ohlasy
Spojené státy americké na tuto skutečnost nijak nereagovaly, neboť pro ně byla přednější bilaterální dohoda se Sovětským svazem a poválečné rozdělení tehdejší Evropy respektovaly. Britská vláda nechtěla ohrozit své obchodní zájmy se SSSR a dalšími zeměmi Varšavské smlouvy. Některé socialistické státy odmítly vyslat své jednotky do ČSSR (například Rumunsko), jiné (například Jugoslávie) vyjádřily vedení KSČ podporu, nabídly dokonce i materiální pomoc.
[editovat] Zahraniční protesty
Proti invazi protestovaly západní státy, ze socialistických pak Rumunsko a Jugoslávie.
Dne 25. srpna 1968 se na moskevském Rudém náměstí sešla skupinka osmi sovětských občanů (v českém prostředí známá často jako sedm statečných) — Konstantin Babickij, Taťána Bajevová, Larisa Bogorazová, Natalia Gorbaněvská, Vadim Delone, Vladimir Dremljuga, Pavel Litvinov a Viktor Fajnberg - kteří nesli transparenty s nápisy Ztrácíme nejlepší přátele, Hanba okupantům, Ruce pryč od ČSSR, Za vaši i naši svobodu, Svobodu Dubčekovi, Ať žije svobodné a nezávislé Československo a československou vlaječku.[3][4] Během okamžiku byli zatčeni a následně několik let vězněni.
Dne 8. září 1968 se na celostátních dožínkových slavnostech na varšavském stadiónu zapálil Ryszard Siwiec.[3] Na následky popálenin o čtyři dny později zemřel.
[editovat] Pobyt vojsk na československém území
Do 4. listopadu 1968 opustily Československo armády Polska, NDR, Maďarska a Bulharska. Sovětská armáda po okupaci zůstala na území Československa až do roku 1991, v odhadovaném počtu okolo 150 000 osob[5] v třiatřiceti lokalitách. Do užívání jí byly předány celé vojenské prostory (např. Milovice, Libavá, Ralsko), kasárna (např. Horňátky, Rokytnice v Orlických horách) i některé civilní objekty (např. nemocnice Kostelec nad Černými lesy). V Milovicích bylo zřízeno velitelství sovětské Střední skupiny vojsk a vybudováno de facto nové město s tisíci byty.
Armáda Rádiem
Stanice Vltava vznikla v srpnu 1968. Její ilegální vysílání zaměřené na informace o dění v době po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR převážnou dobu zajišťovala radiotechnická rota v Rebešovicích u Brna (součást protivzdušné obrany státu). Dělo se tak přímo pod nosem Sovětské armády okupující i toto stanoviště.
[editovat] Dnešní pohled
Představitelé většiny zemí, které se vpádu účastnily, se dnes od této akce distancují[zdroj?].
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Podporovali jsme Dubčeka – Rozhovor autora Totality Daniela Růžičky s Jiřím Svejkovským o situaci v ČST v roce 1968. [online]. Totalita.cz, [cit. 2007-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Úterý 20. srpna 1968 [online]. Totalita.cz, [cit. 2007-11-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Srpen 1968: Svět zpovzdálí sledoval české drama [online]. Týden, [cit. 2007-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Mezinárodní ohlasy na Srpen 1968 [online]. Totalita.cz, [cit. 2007-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Bratrská vojska za hranicemi Sovětského svazu [online]. eDejiny.cz, rev. 2003-01-05, [cit. 2007-11-04]. Dostupné online.
[editovat] Literatura
- Blažek, Petr, Kamiński, Łukasz, Vévoda, Rudolf (editoři): Polsko a Československo v roce 1968, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Varšava, 4. - 5. září 2003, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Dokořán (2006), Praha, ISBN 80-7285-070-9 (ÚSD AV ČR), ISBN 80-7363-103-2 (Dokořán)
