Pranýř
Pranýř byl za feudalismu místem uprostřed náměstí, kde byli trestáni nepoctiví občané.
Ve 13. století vznikaly nové typy měst. Mezi ně patřila města, která vznikla tzv. „na zeleném drnu“ (např. Plzeň). Město bylo postaveno podle plánu, mělo pravidelný půdorys. Centrum se skládalo z náměstí na němž byl kostel, radnice s pranýřem a kašna. Pranýř bylo místo hanby, ponížení a utrpení. Měl podobu dřevěného sloupu, klece, později kamenného sloupu. Lidé k němu byli přivazováni řetězy a byli odevzdáni okolí, které je mohlo hanobit, např. pliváním, urážkami, posměchem a někdy i ranami. K této potupě byly většinou odsuzovány hádavé ženy a nepoctiví obchodníci a řemeslníci. Také se zde mohlo mučit. Dále se také rozdávaly na pranýři výprasky rákoskou. Ty byly také spíše pro ženy.
