Jan Kubelík
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
| Jan Kubelík | |
 Jan Kubelík |
|
| Narození | 5. července 1880 Michle (dnes Praha), Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí | 5. prosince 1940 Vráž,  Protektorát Čechy a Morava |
Jan Kubelík (5. července 1880, Michle – 5. prosince 1940, Vráž u Písku) byl významný český houslista a hudební skladatel.
Obsah |
Život[editovat]
Kubelík se narodil v Michli jako syn krejčího. Na konzervatoř byl přijat ve dvanácti letech Otakarem Ševčíkem dříve, než to dovoloval řád školy.[1], Jeho profesor na něm aplikoval svou novou metodu a během šesti let se z něho stal dokonalý umělec. Při absolventském koncertě v roce 1898 v Praze vyvolala úžas jeho interpretace Paganiniho houslového koncertu G dur. Po koncertech ve Vídni o něm hudební kritikové psali, že by ho ve středověku „upálili jako čaroděje“.[2]
Ve svých dvaadvaceti letech byl považován za schopnějšího houslistu,[zdroj?] než jeho kolegové, jako např. Fritz Kreisler, Pablo de Sarasate, Jenö Hubay, August Wilhemlj, Joseph Joachim i František Ondříček. Vládl brilantní technikou, vzdušnosti a lehkosti výrazu dosahoval vahou silně napjatého smyčce. Hrál na světově proslulé Stradivariho housle „Emperor“ z roku 1715.[3]
V roce 1901 se vydal do USA, kde absolvoval 78 koncertů za klavírního doprovodu světoznámého operetního skladatele českého původu Rudolfa Frimla. Jeho vánoční koncert na náměstí v San Franciscu poslouchalo 100 tisíc posluchačů.[4] Z honorářů si koupil roku 1904 zámek Býchory u Kolína,[5] kde žil do roku 1916 se svou manželkou, hraběnkou Marianne Czáky-Széllovou. Měli spolu osm dětí. Ameriku navštívil Kubelík desetkrát. Skvělých úspěchů však dosáhl i v Argentině, Uruguayi, Chile a Brazílii. Hrál několikrát i v Austrálii, na Novém Zélandu absolvoval 40 koncertů, koncertoval v Turecku, Palestině, Indii, Číně, Japonsku, na Filipínách, Cejlonu (Srí Lance), hrál ve všech státech severní Afriky atd. Později, v roce 1928, jako první český umělec vůbec, koncertoval i v sovětském Rusku.
Své další nové sídlo si Kubelík zařídil na zámku Orlové na Slovensku[6]; posléze koupil vilu v jugoslávské (chorvatské) Opatiji blízko Jaderského moře, kam se rád vracel z koncertních cest. Zakoupením nové rezidence, vodního hradu Rotenturm v Burgenlandu v roce 1930, přišel o veškerý majetek.[4] Znovu bojoval o přízeň světa, ale doba romantického uctívání virtuosů už byla pryč.
Domů se vrátil natrvalo v roce 1938. Za okupace připravil s Českou filharmonií deset koncertů s padesáti díly světové literatury, které hrál zpaměti na důkaz svého nestárnoucího umění. 11. května 1940 měl koncert v sále sokolovny v Neveklově, v milovaném kraji svých předků. Bylo to jeho poslední veřejné vystoupení. Zemřel na rakovinu, kterou operace již neodstranila v sanatoriu ve Vráži. Místem jeho posledního odpočinku se stal Slavín na Vyšehradském hřbitově.
Celý život neúnavně propagoval českou hudbu a pomáhal českým umělcům – nejen vahou své autority, ale značné příjmy mu dovolovaly poskytovat i finanční podporu tělesům, jakým byla Česká filharmonie, kterou finančně podporoval zprvu jako veřejný, později jako skrytý mecenáš. V jejích začátcích ji vytáhl z krize tím, že ji na vlastní náklady zaměstnal jako doprovodný orchestr na svém anglickém turné, i když na to pak vydělával dva roky.[7]. Svým postojem i vynikajícím mistrovstvím se stal Kubelík vzorem dalším generacím českých hudebních umělců.
Ocenění a pocty[editovat]
V Británii ho přijala královna Viktorie, v Rumunsku dostal nejvyšší řád od královny Carmen Sylvy, v Římě byl hostem královské rodiny a papež Lev XIII. mu propůjčil Řád sv. Řehoře Velikého. Londýnská Filharmonická společnost jej jmenovala čestným členem, rodiště Paganiniho Janov mu udělilo zlatou medaili. Podobných vyznamenání přijal mnoho.
Rodina[editovat]
V rodinné tradici pokračoval slavný dirigent a skladatel Rafael Kubelík – první Janův syn, který se narodil po šesti dcerách – houslistkách (Marie - Mary, Anna - Anita, Johana, akademická malířka Clara, Taťana), z nichž tři žily v Čechách. Anita Kubelíková v temném suterénním bytě v Praze na Vinohradech, v Blanické ulici, kde sídlilo též divadlo Spejbla a Hurvínka; Mary Kubelíková v Teplicích, Taťána v Košicích a Ostravě. Houslista René Kubelík je Janův pravnuk.
Dílo[editovat]
Stylově vyrůstají jeho skladby z tradičního romantického a postromantického zázemí. V popředí stojí 6 houslových koncertů z let 1916 až 1924. Kompozičně nejzávažnějším dílem je Symfonie a moll komponovaná roku 1937 za pobytu ve Spojených státech. Kromě toho zkomponoval mnoho drobných skladeb (Tanec oktáv , Burleska, Nokturno, Pierrette, Tenerezza, Stará píseň aj.), v nichž často uplatnil virtuózní prvky. K mnoha koncertům velkých mistrů si vytvořil vlastní kadence. Některé úpravy skladeb jiných autorů – Fibichova Poemu, Dvořákovy Humoresky – zpopulárněly.
Literatura[editovat]
- ČELEDA, Jan. Životopisná studie. Díl I.. Praha : Československá jednota hudebních stavů, 1930. 114 s.
- JANDÍK, Stanislav. Čaroděj houslí. Vyprávění o Janu Kubelíkovi, který proslavil české jméno po celém světě. Praha : Za svobodu, 1949.
Reference[editovat]
- ↑ JANDÍK, Stanislav. Čaroděj houslí. Vyprávění o Janu Kubelíkovi, který proslavil české jméno po celém světě. Praha : Za svobodu, 1949. 355 s. S. 54 - 57.
- ↑ Blažena Čápová-Richterová: Ve stínu velikého Mistra - hrst vzpomínek na Mistra Jana Kubelíka, Edice nového domova, Toronto, 1970, strana 9
- ↑ Výpis vlastníků Stradivariho houslí „Emperor“
- ↑ a b Legenda jménem Kubelík na webu České televize
- ↑ Býchory – nový zámek Horskýfeld na webu cestyapamatky.cz
- ↑ Kaštiel Orlové na www.muzeumpb.szm.com
- ↑ Stanislav Jandík, Čaroděj houslí
Externí odkazy[editovat]
- Společnost Jana Kubelíka
- "In the musical world"(PDF), New York Times, October 6, 1901. Ověřeno k 2008-07-16.
- "News of the Music World"(PDF), New York Times, October 8, 1911. Ověřeno k 2008-07-16.
- Volně přístupné partitury děl od {{{cname}}} v projektu IMSLP
