Jan Kubelík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Kubelík
Jan Kubelík
Jan Kubelík
Narození 5. července 1880
Michle (dnes Praha)
Austria-Hungary 1869-1918 Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. prosince 1940 (ve věku 60 let)
Vráž
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Občanství Česko
Povolání hudební skladatel

Jan Kubelík (5. července 1880, Michle5. prosince 1940, Vráž u Písku) byl významný český houslista a hudební skladatel.

Příbuzenstvo
syn Rafael Kubelík
dcera Anita Kubelíková
dcera Mary Kubelíková
pravnuk René Kubelík

Život[editovat | editovat zdroj]

Kubelík se narodil v Michli jako syn krejčího. Na konzervatoř byl přijat ve dvanácti letech Otakarem Ševčíkem dříve, než to dovoloval řád školy.[1], Jeho profesor na něm aplikoval svou novou metodu a během šesti let se z něho stal dokonalý umělec. Při absolventském koncertě v roce 1898 v Praze vyvolala úžas jeho interpretace Paganiniho houslového koncertu G dur. Po koncertech ve Vídni o něm hudební kritikové psali, že by ho ve středověku „upálili jako čaroděje“.[2][3]

Ve svých dvaadvaceti letech byl považován za schopnějšího houslistu,[3] než jeho kolegové, jako např. Fritz Kreisler, Pablo de Sarasate, Jenö Hubay, August Wilhemlj, Joseph Joachim i František Ondříček. Vládl brilantní technikou, vzdušnosti a lehkosti výrazu dosahoval vahou silně napjatého smyčce. Hrál na světově proslulé Stradivariho housle „Emperor“ z roku 1715.[4]

V roce 1901 se vydal do USA, kde absolvoval 78 koncertů za klavírního doprovodu světoznámého operetního skladatele českého původu Rudolfa Frimla. Jeho vánoční koncert na náměstí v San Franciscu poslouchalo 100 tisíc posluchačů.[3] Z honorářů si koupil roku 1904 zámek Býchory u Kolína,[5] kde žil do roku 1916 se svou manželkou, hraběnkou Marianne Czáky-Széllovou. Měli spolu osm dětí. Ameriku navštívil Kubelík desetkrát. Skvělých úspěchů však dosáhl i v Argentině, Uruguayi, Chile a Brazílii. Hrál několikrát i v Austrálii, na Novém Zélandu absolvoval 40 koncertů, koncertoval v Turecku, Palestině, Indii, Číně, Japonsku, na Filipínách, Cejlonu (Srí Lance), hrál ve všech státech severní Afriky atd. Později, v roce 1928, jako první český umělec vůbec, koncertoval i v sovětském Rusku.

Své další nové sídlo si Kubelík zařídil na zámku Orlové na Slovensku[6]; posléze koupil vilu v jugoslávské (chorvatské) Opatiji blízko Jaderského moře, kam se rád vracel z koncertních cest. Zakoupením nové rezidence, vodního hradu Rotenturm v Burgenlandu v roce 1930, přišel o veškerý majetek.[3] Znovu bojoval o přízeň světa, ale doba romantického uctívání virtuosů už byla pryč.

Domů se vrátil natrvalo v roce 1938. Za okupace připravil s Českou filharmonií deset koncertů s padesáti díly světové literatury, které hrál zpaměti na důkaz svého nestárnoucího umění. 11. května 1940 měl koncert v sále sokolovny v Neveklově, v milovaném kraji svých předků. Bylo to jeho poslední veřejné vystoupení. Zemřel na rakovinu, kterou operace již neodstranila v sanatoriu ve Vráži. Místem jeho posledního odpočinku se stal Slavín na Vyšehradském hřbitově.

Celý život neúnavně propagoval českou hudbu a pomáhal českým umělcům – nejen vahou své autority, ale značné příjmy mu dovolovaly poskytovat i finanční podporu tělesům, jakým byla Česká filharmonie, kterou finančně podporoval zprvu jako veřejný, později jako skrytý mecenáš. V jejích začátcích ji vytáhl z krize tím, že ji na vlastní náklady zaměstnal jako doprovodný orchestr na svém anglickém turné, i když na to pak vydělával dva roky.[7]. Svým postojem i vynikajícím mistrovstvím se stal Kubelík vzorem dalším generacím českých hudebních umělců.

Ocenění a pocty[editovat | editovat zdroj]

V Británii ho přijala královna Viktorie, v Rumunsku dostal nejvyšší řád od královny Carmen Sylvy, v Římě byl hostem královské rodiny a papež Lev XIII. mu propůjčil Řád sv. Řehoře Velikého. Londýnská Filharmonická společnost jej jmenovala čestným členem, rodiště Paganiniho Janov mu udělilo zlatou medaili. Podobných vyznamenání přijal mnoho. Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 22. listopadu 1932.[8]

Sochu Jana Kubelíka vytvořil v roce 1931 Karel Otáhal.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V rodinné tradici pokračoval slavný dirigent a skladatel Rafael Kubelík – první Janův syn, který se narodil po šesti dcerách – houslistkách (Marie - Mary, Anna - Anita, Johana, akademická malířka Clara, Taťana), z nichž tři žily v Čechách. Anita Kubelíková v temném suterénním bytě v Praze na Vinohradech, v Blanické ulici, kde sídlilo též divadlo Spejbla a Hurvínka; Mary Kubelíková v Teplicích, Taťána v Košicích a Ostravě. Houslista René Kubelík je Janův pravnuk.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Stylově vyrůstají jeho skladby z tradičního romantického a postromantického zázemí. V popředí stojí 6 houslových koncertů z let 19161924. Kompozičně nejzávažnějším dílem je Symfonie a moll komponovaná roku 1937 za pobytu ve Spojených státech. Kromě toho zkomponoval mnoho drobných skladeb (Tanec oktáv , Burleska, Nokturno, Pierrette, Tenerezza, Stará píseň aj.), v nichž často uplatnil virtuózní prvky. K mnoha koncertům velkých mistrů si vytvořil vlastní kadence. Některé úpravy skladeb jiných autorů – Fibichova Poemu, Dvořákovy Humoresky – zpopulárněly.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANDÍK, Stanislav. Čaroděj houslí. Vyprávění o Janu Kubelíkovi, který proslavil české jméno po celém světě. Praha : Za svobodu, 1949. 355 s. S. 54 - 57.  
  2. Blažena Čápová-Richterová: Ve stínu velikého Mistra - hrst vzpomínek na Mistra Jana Kubelíka, Edice nového domova, Toronto, 1970, strana 9
  3. a b c d Legenda jménem Kubelík na webu České televize
  4. Výpis vlastníků Stradivariho houslí „Emperor“
  5. Býchory – nový zámek Horskýfeld na webu cestyapamatky.cz
  6. Kaštiel Orlové na www.muzeumpb.szm.com
  7. Stanislav Jandík, Čaroděj houslí
  8. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 175.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČELEDA, Jan. Životopisná studie. Díl I.. Praha : Československá jednota hudebních stavů, 1930. 114 s.  
  • JANDÍK, Stanislav. Čaroděj houslí. Vyprávění o Janu Kubelíkovi, který proslavil české jméno po celém světě. Praha : Za svobodu, 1949.  
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Karel Hoffmeister: Jan Kubelík. ČAVU 1941
  • Sborník Památce Jana Kubelíka (Tři projevy nad rakví) Praha 1941
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 203.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]