Antonio Canova
Antonio Canova (1. listopadu 1757 Possagno, Veneto — 13. října 1822 Benátky) byl italský sochař, hlavní představitel italského klasicismu.
[editovat] Život
Po učení u Torrettiho se Canova r. 1775 osamostatnil. Jeho díla, jako např. Orfeus a Eurydika z r. 1776 (dnes v Museo Correr) vznikla na objednávku benátských patricijů. R. 1779 odešel Canova do Říma, kde byl hostem benátského vyslance. Tam tvořil díla s převážně antickými a mytologickými tématy. Po obsazení Říma francouzskou armádou v roce 1798, odešel zpět do Benátska. Od roku 1802 byl vrchním kustodem uměleckých sbírek Církevního státu a r. 1815 byl z titulu své funkce spiritus agens návratu uloupených uměleckých pokladů zpět. Jeho zákazníky a patrony byli příslušníci rodiny Bonaparte, pozdějším významným klientem a ochráncem VI. vévoda z Bedfodu.
Nahota je v dílech Canovy, umělce výrazně ovlivněného řeckou plastikou, naprosto běžná. Když však jeho modelem byla Pauline Bonaparte, nejmladší sestra Napoleona Bonaparte, tehdy již císaře Napoleona I., zcela neoděná, vyvolala tato událost společenský skandál.
[editovat] Díla
- Théseus jako vítěz nad Minotaurem (1781—1783), mramor, 158 cm, museum Viktorie a Alberta, Londýn
- Amor a Psyché (1793), mramor, výška 155 cm, Louvre, Paříž.
- náhrobek pro arcivévodkyni Marii Kristýnu Saskotěšínskou (1801—1805), mramor, Augustiniánský kostel, Vídeň.
- Tři Grácie (1812—1816) mramor, výška 173 cm, National Gallery of Scotland, Edinburgh. Totéž 1817—1822, museum Viktorie a Alberta, Londýn.
- Paolina Borghese jako ležící Venuše (1805-1808), Galleria Borghese, Řím.
- Kající se Máří Magdalena (1809), Ermitáž, Petrohrad.
- Hébé (1795—1799), Nationalgalerie, Berlín.
- Napoleon jako Mars Usmiřovatel (1806), bronz, Accademia di Brera, Milano
- Hébé (1816), Pinacoteca Civica ve Forlì.
[editovat] Externí odkazy
- (italsky) Museo Canova
- (italsky) AntonioCanova.it
