Antonio Canova

Antonio Canova, autoportrét z roku 1792

Antonio Canova (1. listopadu 1757 Possagno, Veneto — 13. října 1822 Benátky) byl italský sochař, hlavní představitel italského klasicismu.

Život

Narodil se na úpatí Alp nedalko Trevisa v benátském kraji. Když mu byly tři roky, zemřel mu otec (kamenosochař komorních plastik), matka se znovu vdala a Antonio zůstal na vychování u prarodičů, několik let bydleli v Possagnu. Pod vedením dědečka, kamenosochaře Pasiniho Canova odmala kreslil, v devíti letech vytesal z carrarského mramoru první dvě díla (dodnes dochované skříňky). Od té doby jej dědeček již stále zaměstnával sochařskou prací. Rovněž jej seznamoval se sbírkami sochařství v Benátkách a v Římě. Po jeho smrti Canova přešel do ateliéru svého strýce.

Canova rovněž maloval. Byl velmi zbožný a celý život zasvětil pouze umělecké tvorbě, nikdy se neoženil a neměl děti. Je pohřben v rodném Possagnu; jeho srdce je uloženo v kenotafu v jeho oblíbené bazilice Santa Maria gloriosa dei Frari v Benátkách.

Práce

Prvními příznivci Canovovy sochařské tvorby byla rodina senátora Faliera v Benátkách, s jehož synem Giuseppem se Canova spřátelil. Tito mecenáši financovali Canovovi vyučení u kamenosochaře Giuseppe Torrettiho v rezidenci Pagnano, kam odešel jako třináctiletý. Po absolutoriu se Canova roku 1775 osamostatnil, díky mnichům si v Benátkách zřídil ateliér v opuštěné cele kláštera, kde pracoval s neuvěřitelnou pílí čtyři roky a současně navštěvoval benátskou Akademii a oblíbil si kurs anatomie.

Pro Faliera vytvořil první monumentální díla, jako např. Orfeus a Eurydika z roku 1776 (dnes v Museo Correr). Také další práce objednávali benátští patricijové. Vyznamenán několika cenami Akademie roku 1779 Canova získal studijní stipendium ve výši 300 dukátů a 28. prosince 1780 odejel do Říma, kde byl hostem benátského vyslance Zulianiho. Tam studoval římské antické sochařství a vytvořil díla s převážně antickými a mytologickými náměty, jako Psyché a kupido, Daidalos a Ikaros, Minotaurus, či Théseus zabíjející kentaura (od 1804). Po obsazení Říma francouzskou armádou v roce 1798, se vrátil do Benátska. Od roku 1802 byl vrchním kustodem uměleckých sbírek Papežského církevního státu a roku 1815 z titulu své funkce spiritus agens organizoval návrat uloupených uměleckých pokladů zpět. Jeho zákazníky a patrony se v tomto mezidobí stali příslušníci rodiny Bonaparte, Později byl Canovovým významným klientem a ochráncem papež Kliment XIV., pro něhož vytvořil figurální náhrobek, a VI. vévoda z Bedfordu.

Nahota je v dílech Canovy, umělce výrazně ovlivněného řeckou plastikou, naprosto běžná. Když však jeho modelem byla Pauline Bonaparte, nejmladší sestra Napoleona Bonaparte, tehdy již císaře Napoleona I., zcela neoděná, vyvolala tato událost společenský skandál.

Díla

Napoleonova socha v Miláně

• Théseus jako vítěz sedící na Minotaurovi (1781—1783), mramor, 158 cm, Museum Viktorie a Alberta, Londýn.
• Hébé (1795—1799), Státní muzea, Nationalgalerie, Berlín.
• Amor a Psyché (1793), mramor, výška 155 cm, Louvre, Paříž; exiatují ještě 3 další varianty pohybu a gest.
• Náhrobní památník (kenotaf) arcivévodkyně Marie Kristýny Sasko-Těšínské (1801—1805), trojboký štít s 9 smutečními figurami, mramor, Augustiniánský kostel, Vídeň.
• Napoleon jako Mars Usmiřovatel (1806), bronz, Accademia di Brera, Milano.
• Laetizia Ramolina Bonaparte, carrarský mramor,
• Císařovna Marie Luisa jako Svornost, mramor,
• Tři Grácie (charitky), (1812—1816), carrarský mramor, výška 173 cm, tři varianty: The National Gallery of Scotland, Edinburgh; další z let 1817—1822, Museum Viktorie a Alberta, Londýn; třetí: Ermitáž, Petrohrad.
• Paolina Borghese jako ležící Venuše (1805-1808), carrarský mramor, Galleria Borghese, Řím.
• Kající se Maří Magdaléna (1809), carrarský mramor, Ermitáž, Petrohrad.
• Hébé (1816), Pinacoteca Civica ve Forlì; existují také další varianty.
• Tančící nymfa, Probuzená nymfa, obě carrarský mramor,
• Perseus s hlavou Medúzy, carrarský mramor, Metropolitní muzeum, New York.
• Théseus zápasící s kentaurem Minotaurem (1805-1819), carrarský mramor, nejvyšší skulptura: v. 340 cm, Kunsthistorisches Museum Vídeň

Portréty a pomníky:

• Sedící George Washington, carrarský mramor, Museum Severní Karolíny.
• Busta Napoleona Bonaparte
• Náhrobek s figurou -papež Klement XIII., carrarský mramor, Svatopetrská bazilika, Řím
• Náhrobek s figurou - papež Klement XIV., carrarský mramor, Řím.

Modely:

• Gipsanoteca, Possagno

Externí odkazy

• (italsky) Museo Canova
• (italsky) AntonioCanova.it