Sofia Lorenová
| Sofia Lorenová | |
 |
|
| Rodné jméno | Sophia Villani Scicolone |
|---|---|
| Narození | 20. září 1934 (78 let) Řím  Itálie |
| Manžel/ka | Carlo Ponti (1912–2007) |
| Významné role | Cesira / Horalka Filumena Marturano / Manželství po italsku |
| Oscar | |
|
1962 Horalka Čestná cena Akademie 1991 – Celoživotní přínos světové kinematografii |
|
| Zlatý glóbus | |
|
1995 – Celoživotní přínos světové kinemtagrafii |
|
| Zlatý medvěd | |
|
1994 – Celoživotní přínos světové kinematografii |
|
| Cena BAFTA | |
|
1962 – Horalka |
|
| César | |
|
1991 – Celoživotní přínos světové kinematografii |
|
| Grammy | |
|
2004 – Prokofiev: Peter and the Wolf/Beintus |
|
Sofia Lorenová, rodným jménem Sofia Villani Scicolone (* 20. září 1934 Řím) je italská filmová herečka, která se v 60. letech 20. století stala hvězdou světové kinematografie, stejně tak byla považována za sexuální symbol.
Přestože byla nucena získat francouzské občanství, aby se mohla vdát, pro svět filmových fanoušků se stala symbolem italského filmu. V roce 1960 získala Oskara za svou roli v De Sicově filmu Horalka. Jejím nejčastějším filmovým partnerem byl známý italský herec Marcello Mastroianni. V roce 1991 také obdržela Oscara ze celoživotní herecké dílo.
Obsah |
Dětství[editovat]
Narodila se v září 1934 v Římě jako nemanželské dítě a získala jméno svého otce Sofia Scicolone. Její matka Romilda se brzy bez Sofiina otce Ricarda vrátila ke svým rodičům do Pozzuoli, kde s početnou rodinou strávily i válku.
Sofia a její o čtyři roky mladší sestra Maria prožívaly dětství v těch nejchudších poměrech rybářské vesnice, na nějakou dobu byla celá rodina nucena vyhledat útočiště u příbuzných v Neapoli, kde zažili přítomnost německých i amerických vojáků. Sofia se po válce učila hrát na piano, její sestra zpívala a babička provozovala rodinnou kavárnu.
Sofia byla terčem posměchu nejen kvůli svému nemanželskému původu, ale i kvůli vyhublé postavě (měla přezdívku Párátko). Před světem utíkala do biografu, kde dokázala prosedět celý den. Toužila se stát herečkou, ale nejen kvůli slávě a bohatství, nýbrž aby mohla projevovat emoce a realizovat se tvůrčím způsobem.
Kariéra[editovat]
V čtrnácti letech byla vybrána v soutěži krásy mezi 12 princezen moře. Brzy na to odjela s matkou do Říma, aby si zahrála otrokyni ve filmu Quo Vadis (1951). V Římě zůstala i po dokončení filmu a pracovala jako modelka pro časopisy. V soutěži Miss Řím, kde skončila druhá, si ji všiml o 20 let starší producent Carlo Ponti. Pomohl jí získávat menší roličky a po natočení filmu Pýcha a vášeň s Cary Grantem a Frankem Sinatrou přišly skutečně velké role.
Často byl velkým problém najít pro Sofii Loren (pseudonym zvolený kvůli západnímu publiku) vhodnou roli, protože zcela odpovídala představám o italské ženě, její filmový charakter byl omezený, alespoň v Hollywoodu. Sophia nechtěla hrát podřadné role, proto USA brzy opustila, i když zde třeba natočila dobrý snímek Houseboat s Cary Grantem a získala dobré kontakty i přátelství. Jedním z jejích celoživotních přátel se stal právě Cary, který jí nabízel i manželství. Sofia odmítla, protože věřila v budoucnost vztahu s Carlem Ponti. Ten byl však ženatý a italská církev neumožňovala rozvod. Byla to právě Pontiho první manželka, která později navrhla, aby si všichni tři změnili občanství na francouzské a ve Francii se legálně rozvedli. Ponti se pak oženil se Sofií.
Mezi její přínosy světové kinematografii patří mnoho filmů režiséra Vittoria de Sicy, za jehož Horalku získala v roce 1962 Oscara jako herečka v hlavní roli (první v neanglicky mluveném filmu).
Dále hrála v filmech s Marcellem Mastroiannim (např. Manželství po italsku, Včera, dnes, zítra, Slunečnice, objevila se i po boku Clarka Gabla, Paula Newmana, Peter O'Toola, Richarda Burtona, Marlona Branda nebo Gregoryho Pecka. Hrála také v posledním filmu Charlieho Chaplina Hraběnka z Hongkongu, během kterého se spřátelili. Ačkoli neměla žádné herecké vzdělání, byla to právě její přirozená živočišnost, kterou režiséři i diváci vyhledávali.
Soukromí[editovat]
Je vdova po italském filmovém magnátovi Carlu Pontim (1912-2007), který působil jako významný producent v italském filmu. Zažili společně hned dvě svatby. První svatba v září 1957 byla anulována kvůli nezapsanému rozvodu Carla Pontiho s jeho předchozí ženou. Podruhé byli řádně sezdáni 9. dubna 1966.
Bolestnou ránou do Sophii soukromého života byly dva potraty, které prodělala, než se jí narodil vytoužený syn Carlo (1968) a Edoardo (1973).
Je tetou Alessandry Mussolini, současné italské političky - Sophiina sestra Anna Maria si vzala Romana Mussoliniho, nejmladšího syna diktátora Benita Mussoliniho.
V současné době žije v Kalifornii, po smrti Pontiho sama, a herectví se nevěnuje, i když společenských akcí se občas účastní. I přes svůj vysoký věk se stala titulní tváří kalendáře Pirelli na rok 2007.
Filmografie (výběr)[editovat]
 |
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
- 1953 Aida (filmová verze opery)
- 1960 Horalka
- 1962 Boccaccio '70
- 1964 Manželství po italsku (s Marcellem Mastroiannim)
- 1970 Slunečnice (italsko-ruský film s Marcellem Mastroiannim)
- 1974 Verdikt (s Jeanem Gabinem)
- 1976 Přejezd Cassandra
- 1977 Zvláštní den (s Marcellem Mastroiannim)
Odkazy[editovat]
Literatura[editovat]
- Hotchner, A.E.: Sophia Loren (životopis)
Externí odkazy[editovat]
- Sofia Lorenová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Sofia Lorenová na Kinoboxu.cz
- (anglicky) Sofia Lorenová v Internet Movie Database
