Jean Gabin

Jean Gabin
Jean Gabin na německé poštovní známce
Narození	17. května 1904 Paříž
Úmrtí	15. listopadu 1976 Neuilly-sur-Seine
Aktivní roky	1930-1976

Jean Gabin, rodným jménem Jean-Alexis Moncorgé (17. května 1904, Paříž, Francie – 15. listopadu 1976, Neuilly-sur-Seine, Francie) byl významný francouzský herec, v Česku dodnes známý především svou filmovou roli komisaře Maigreta.

Životopis

Narodil se v Paříži jako Jean-Alexis Moncorgé, vyrůstal ve vesničce Mériel v okrese Seine-et-Oise asi 35 km od Paříže. Byl synem kabaretních bavičů, nejprve pracoval jako dělník a pomocná síla, ale již v 19 letech vstoupil do showbussinesu v proslulém pařížském kabaretu Folies Bergère. Před tím než odešel sloužit základní vojenskou službu do armády pokračoval ve vystupování v rozličných menších rolích.

Po dokončení své vojenské služby se vrátil do zábavního průmyslu, pracoval pod uměleckým jménem Jean Gabin v téměř v každém z pařížských kabaretů, vystupoval i v operetách. Stal se členem souboru, který cestoval po Jižní Americe, a po svém návratu do Francie našel práci v Moulin Rouge. Díky svým výkonů se dostával do povědomí lidí, dostavily se i lepší divadelní role, které vedly k jeho účinkování nejprve v němých filmech (od roku 1928).

O dva roky později přešel snadno po příchodu zvukového filmu ke společnosti Pathé Frères, kde natočil film s názvem Chacun sa Chance. Hrál zde vedlejší role, kterých v následujících čtyřech letech natočil asi tucet. Prvního uznání se mu dostalo až ve filmu Maria Chapdelaine režiséra Juliena Duviviera. Romantický hrdina jeho podání ve válečném dramatu z roku 1936 La Bandera z něj udělal hlavní hvězdu, následující Duvivierův film Pépé le Moko z roku 1937 s mu získal mezinárodní věhlas. V témže roce natočil Jean Renoir své mistrovské dílo Velká Iluze (La Grande Illusion) - protiválečný film, který měl velký komerční úspěch a s příznivými kritikami běžel v New Yorku po nevídaných šest měsíců.

Byl zahrnut nabídkami z amerického Hollywoodu, všechny je odmítal až do příchodu druhé světové války. S postupem německé okupace se přidal k Jeanu Renoirovi a Julienu Duvivierovi ve Spojených státech. Po rozvodu se svou druhou ženou v roce 1939, během svého působení v Hollywoodu, si začal žhavý milostný románek s americkou filmovou herečkou a zpěvačkou německého původu Marlene Dietrichovou. Nicméně jeho filmy natočené v Americe nebyly příliš komerčně úspěšné.

Jeho složitá osobnost a příliš velké ego mu v jeho hollywoodské kariéře dost uškodily, když pracoval pro RKO Pictures. Před začátkem jednoho z filmů požadoval na poslední chvíli, aby Marlene Dietrichová získala jednu z hlavních rolí. Studio to odmítlo. Když nechtěl ze svého požadavku slevit, byl vyhozen a filmování bylo stornováno.

Za 2. světové války se přidal ke Svobodným Francouzům, francouzským osvobozeneckým silám generála Charlese de Gaulla a po boku západních spojenců pak bojoval v severní Africe. Účastnil se invaze v Normandii (den D) a byl jedním z těch, kteří opět osvobodili Paříž. Válčil zde coby francouzský tankista.

Po několika neúspěšných poválečných filmech se vrátil na divadelní prkna a jeho někdejší věhlas postupně chřadnul^[zdroj?]. Nicméně v roce 1949 získal hlavní roli ve filmu Reného Clémenta Au-Delà Des Grilles, který získal cenu americké akademie filmových umění a věd Oscar za nejlepší zahraniční film. Přesto se ale tento, jakož i jeho další filmy, potýkaly s nepříliš velkým zájmem diváků. Když už se zdálo, že jeho hvězda pohasla, povedl se mu v roce 1954 velký filmový návrat ve filmu Nesahejte na prachy (fr. Touchez pas au grisbi) režiséra Jacquese Beckera, který sklidil uznání jak u filmové kritiky a byl i divácky úspěšný.

Následovaly další úspěšné filmy 50. let, jako Bídníci, Burziáni a především první kriminální filmy s titulní postavou legendárního komisaře Maigreta. Také v posledních desetiletích jeho kariéry mu jeho známost a věhles vylepšily především divácky úspěšné kriminální filmy jako Paša, Sicilský klan, Slunce rošťáků nebo Dva muži ve městě. Zaujal i ve snímcích Tulák Archimedes či v situační komedii Tetovaný, kde si zahrál poprvé a naposledy s Louisem de Funesem. Jeho úplně posledním filmem se stala známá kriminální komedie Svatý rok.

Po dobu své 40 let dlouhé herecké kariéry natočil asi stovku filmů. Jako jedna z největších hvězd francouzského filmu byl v roce 1962 jmenován důstojníkem Řádu čestné legie.

Podlehl leukemii v roce 1976 ve své rezidenci na pařížském předměstí Neuilly nad řekou Seinou. Na své přání byl kremován se všemi vojenskými poctami a jeho popel byl rozprášen do moře. Ve městě Mériel bylo zřízeno Muzeum Jeana Gabina, s pamětními exponáty z dob jeho úspěšné filmové kariéry a vojenské slávy.

Vybrané dílo

Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete ji vhodně vylepšit.
Konkrétní problémy: uvádět české názvy filmů, jsou-li známy
Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl.

• 1936 Na dně (Les Bas-fonds, režie Jean Renoir)
• 1937 Pépé le Moko (režie Julien Duvivier)
• 1937 Velká iluze (La Grande illusion, režie Jean Renoir)
• 1938 Nábřeží mlh (Le quai des brumes, režie Marcel Carné)
• 1938 Člověk bestie (La Bête humaine, režie Jean Renoir)
• 1939 Den začíná (Le Jour se lève, režie Marcel Carné)
• 1958 Maigret klade past (Maigret tend un piege, režie Jean Delannoy)
• 1958 Burziáni (Les Grandes familles, režie Denys de La Patellière)
• 1959 Tulák Archimedes (Archimède, le clochard, režie Gilles Grangier)
• 1959 Případ komisaře Maigreta (Maigret et l'affaire Saint-Fiacre, režie Jean Delannoy)
• 1962 Opice v zimě (Un singe en hiver, režie Henri Verneuil) s Jean-Paul Belmondem
• 1962 Gentleman z Epsomu (Le Gentleman d'Epsom, režie Gilles Grangier)
• 1963 Melodie podzemí (Mélodie en sous-sol, režie Henri Verneuil)
• 1963 Komisař Maigret zuří (Maigret voit rouge, režie Gilles Grangier)
• 1964 Monsieur (režie Jean-Paul Le Chanois)
• 1965 Hrom do toho! (Le Tonnerre de Dieu, režie Denys de La Patellière)
• 1965 Rvačka v Panamě (Du rififi à Paname, režie Denys de La Patellière)
• 1967 Slunce rošťáků (Le Soleil des voyous, režie Jean Delannoy)
• 1968 Paša (Le Pacha, režie Georges Lautner)
• 1968 Tetovaný (Le Tatoué, režie Denys de La Patellière), s Louisem de Funèsem
• 1969 Ve znamení býka (Sous le signe du taureau, režie Gilles Grangier)
• 1969 Sicilský klan (Le Clan des Siciliens, režie Henri Verneuil) s Alainem Delonem
• 1969 Heroin (La Horse, režie Pierre Granier-Deferre)
• 1973 Dva muži ve městě (Deux hommes dans la ville, režie José Giovanni)
• 1976 Svatý rok (L' Année sainte, režie Jean Girault)

Poznámky

• V tomto článku je použit překlad textu z článku Jean Gabin na anglické Wikipedii.