Jean Gabin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jean Gabin
alt =
Jean Gabin v roce 1954, snímek z traileru k filmu Nesahejte na prachy
Narození 16. května 1904
Paříž, FrancieFrancie Francie
Úmrtí 15. listopadu 1976 (ve věku 72 let)
Neuilly-sur-Seine, Hauts-de-Seine, FrancieFrancie Francie
Aktivní roky 1928–1976
César
Čestný César (1987)

Jean Gabin, rodným jménem Jean-Alexis Moncorgé (16. května 1904, Paříž15. listopadu 1976, Neuilly-sur-Seine, Hauts-de-Seine) byl významný francouzský divadelní a filmový herec a zpěvák.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Paříži a vyrůstal ve vesničce Mériel v okrese Seine-et-Oise asi 35 kilometrů od Paříže. Byl synem kabaretních bavičů, nejprve pracoval jako dělník a pomocná síla, ale již ve svých devatenácti letech vstoupil do showbussinesu v proslulém pařížském kabaretu Folies Bergère. Před tím, než odešel sloužit základní vojenskou službu do armády, pokračoval ve vystupování v rozličných menších rolích.

Po dokončení své vojenské služby se vrátil do zábavního průmyslu a pracoval pod uměleckým jménem Jean Gabin v téměř v každém z pařížských kabaretů, kromě toho vystupoval i v operetách. Stal se členem souboru, který cestoval po Jižní Americe, a po svém návratu do Francie našel práci v Moulin Rouge. Díky svým výkonům se dostával do povědomí lidí, díky čemu se dostavily i lepší divadelní role, které vedly k jeho účinkování nejprve v němých filmech (od roku 1928).

Jean Gabin na německé poštovní známce z roku 2001

Zvukový film a válka[editovat | editovat zdroj]

O dva roky později přešel snadno po příchodu zvukového filmu ke společnosti Pathé Frères, kde natočil film Chacun sa Chance. Hrál zde vedlejší role a v následujících čtyřech letech natočil asi tucet filmů. Prvního uznání se mu dostalo až ve filmu Maria Chapdelaine režiséra Juliena Duviviera. Romantický hrdina jeho podání ve válečném dramatu La Bandera z roku 1936 z něj udělal hlavní hvězdu a následující Duvivierův film Pépé le Moko z roku 1937 mu získal mezinárodní věhlas. V témže roce natočil Jean Renoir svůj významný snímek Velká iluze, protiválečný film, který měl velký komerční úspěch a s příznivými kritikami běžel v New Yorku po nevídaných šest měsíců.

Byl zahrnut nabídkami z amerického Hollywoodu, nicméně, všechny je odmítal až do příchodu druhé světové války. S postupem německé okupace se přidal k Jeanu Renoirovi a Julienu Duvivierovi ve Spojených státech. Po rozvodu se svou druhou ženou v roce 1939, během svého působení v Hollywoodu, si začal žhavý milostný románek s americkou filmovou herečkou a zpěvačkou německého původu Marlene Dietrichovou. Nicméně, jeho filmy natočené v Americe nebyly příliš komerčně úspěšné.

Jeho složitá osobnost a příliš velké ego mu v jeho hollywoodské kariéře dost uškodily, když pracoval pro RKO Pictures. Před začátkem jednoho z filmů například požadoval na poslední chvíli, aby Marlene Dietrichová získala jednu z hlavních rolí, což studio odmítlo. Když nechtěl ze svého požadavku slevit, byl vyhozen a filmování bylo stornováno.

Za války se přidal ke Svobodným Francouzům, francouzským osvobozeneckým silám generála Charlese de Gaulla a po boku západních spojenců pak bojoval v severní Africe. Účastnil se invaze v Normandii a byl jedním z těch, kteří opět osvobodili Paříž. Válčil zde coby francouzský tankista.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Muzeum Jeana Gabina v obci Mériel

Po několika neúspěšných poválečných filmech se vrátil na divadelní scénu a jeho někdejší věhlas postupně upadal.[zdroj?] Nicméně v roce 1949 získal hlavní roli ve filmu Reného Clémenta Au-Delà Des Grilles, který získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Přesto se ale tento, jakož i jeho další filmy, potýkaly s nepříliš velkým zájmem diváků. Když už se zdálo, že jeho hvězda pohasla, povedl se mu v roce 1954 velký filmový návrat ve filmu Nesahejte na prachy režiséra Jacquese Beckera, který, kromě diváckého úspěchu, sklidil uznání rovněž u filmové kritiky.

Následovaly další úspěšné filmy padesátých let, jako Bídníci, Burziáni a především první kriminální filmy s titulní postavou komisaře Maigreta. Také v posledních desetiletích jeho kariéry mu jeho známost a věhles vylepšily především divácky úspěšné kriminální filmy jako Paša, Sicilský klan, Slunce rošťáků nebo Dva muži ve městě. Zaujal i ve snímcích Tulák Archimedes či v situační komedii Tetovaný, jediném společném filmu s Louisem de Funèsem. Jeho úplně posledním filmem se stala známá kriminální komedie Svatý rok.

Po dobu své 40 let dlouhé herecké kariéry natočil přibližně stovku filmů. Jako jedna z největších hvězd francouzského filmu byl v roce 1962 jmenován důstojníkem Řádu čestné legie.

V roce 1976 zemřel na infarkt ve své rezidenci na pařížském předměstí Neuilly nad řekou Seinou. Na své přání byl kremován se všemi vojenskými poctami a jeho popel byl rozprášen do moře. Ve městě Mériel bylo zřízeno Muzeum Jeana Gabina, s pamětními exponáty z dob jeho úspěšné filmové kariéry a vojenské slávy.

V roce 1987 mu byl posmrtně udělen Čestný César.

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Gabin na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]