Jacques Tati

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jacques Tati
Rodné jménoJacques Tatischeff
Narození9. října 1907
Francie Le Pecq, Yvelines
Úmrtí4. listopadu 1982 (ve věku 75 let)
Francie Paříž
Místo pohřbeníStarý hřbitov v Saint-Germain-en-Laye
ChoťMicheline Winter
(19441982)
DětiSophie Tatischeff
RodičeGeorge Emmanuel Tatischeff a Marcelle Claire van Hoof
Významné rolepan Hulot
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques Tati (9. října 1907, Le Pecq5. listopadu 1982, Paříž), vlastním jménem Jacques Tatischeff, byl francouzský režisér, scenárista, herec a komik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tati byl francouzsko-rusko-nizozemsko-italského původu. Jeho otec Georges Emmanuel Tatischeff, narozen roku 1875Paříži, byl synem Dmitrije Tatiščeva (rusky Татищев), ruského ambasadora v Paříži, a Francouzky Rose Anathalie Alinquantové. Jeho matka Marcelle Claire van Hoffová byla italsko-nizozemského původu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako herec začínal v krátkých filmech, později se rozhodl kromě hraní také režírovat. Jeho režisérským debutem byl krátký film Škola pošťáků v roce 1947, kde vytvořil postavu pošťáka Françoise. Tato postava se objevila také o dva roky později v Tatiho prvním celovečerním filmu Jede, jede poštovský panáček. O čtyři roky později, v roce 1953, přišel Tati s dalším celovečerním filmem Prázdniny pana Hulota, v němž sám ztvárnil hlavní postavu milého pana Hulota (výsl. [ilot]), která ho posléze proslavila po celém světě. V roce 1958 natočil vynikající komedii Můj strýček, která získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Dalším jeho celovečerním filmem bylo Playtime v roce 1967, které ale úspěchu Mého strýčka nedosáhlo. Playtime byl nejnáročnějším a nejnákladnějším Tatiho projektem, který skončil komerčním fiaskem a téměř osobním bankrotem tvůrce.[1]

V roce 1971 se objevil ve snímku Pan Hulot jede na výstavu, ale ani tímto snímkem jeho jemný humor neporazil soudobé dynamické komedie. Naposledy si Tati zahrál v roce 1974 ve filmu Parade.[2] V roce 2008 Česká televize uvedla několik jeho filmů, mj. unikátní restaurovanou verzi filmu Jede, jede poštovský panáček (při restaurování spolupracovali i Tatiho potomci, režisérka Sophie Tatischeffová a producent Pierre Tati)[3] a restaurovaný film Playtime se stopáží 125 minut, blížící se původnímu Tatiho záměru.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LENNON, Peter. My holiday with Monsieur Hulot. The Guardian. 2003-07-23. Dostupné online [cit. 2023-04-24]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  2. Parade (1973) [TV film]. FDb.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  3. Jede, jede poštovský panáček - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. Playtime - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
Jacques Tati v roce 1959
Jacques Tati v roce 1959

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]