Miloš Forman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Držitel Ceny Akademie
Miloš Forman

Karel Schwarzenberg předává Miloši Formanovi cenu Gratias agit 2007.
Rodné jméno Jan Tomáš Forman
Narození 18. únor 1932
Československo Čáslav
Aktivní roky 1963-
Choť Jana Brejchová (1951-1956)
Věra Křesadlová (1964-1999)
Martina Zbořilová (1999-)
Český lev
Dlouholetý umělecký přínos českému filmu
1997
Oscar
Nejlepší režisér
1975 - Přelet nad kukaččím hnízdem
1984 - Amadeus
Zlatý glóbus
Nejlepší režisér
1976 - Přelet nad kukaččím hnízdem
1985 - Amadeus
1997 - Lid versus Larry Flynt
Cena BAFTA
Nejlepší režie
1976 - Přelet nad kukaččím hnízdem
César
Nejlepší zahraniční film
1985 - Amadeus
Příbuzenstvo
1. manželka
2. manželka
3. manželka
syn
syn

Miloš Forman, původně Jan Tomáš Forman, (* 18. února 1932, Čáslav, Česká republika) je režisér, scenárista a herec českého původu, žijící ve Spojených státech amerických.

Obsah

[editovat] Příbuzenstvo

Jeho první manželkou (1958–1962) byla Jana Brejchová. Jeho synové z druhého manželství s Věrou Křesadlovou jsou dvojčata, divadelníci Petr a Matěj Formanovi. Potřetí se oženil s výrazně mladší Martinou Zbořilovou, která o jejich seznámení vydala knihu. Mají spolu další syny, dvojčata.

[editovat] Život

Narodil se židovskému[1] otci a protestantské matce, avšak jako velmi mladý osiřel poté, co jeho rodiče zahynuli pro své členství v odbojové skupině, v koncentračním táboře v Osvětimi.[2] Vyrůstal u příbuzných[3] a v poděbradské internátní škole krále Jiřího, kde jeho spolužáky byli Václav Havel a bratři Mašínové.

Vystudoval pražskou FAMU. V Československu do roku 1968 natočil několik úspěšných snímků vyznačujících se sžíravým, až černohumorným pohledem na společnost. Černý Petr získal k překvapení svého tvůrce hlavní cenu na filmovém festivalu ve švýcarském Locarnu (za Formanem tehdy zůstali režiséři zvučných jmen, Michelangelo Antonioni a Jean-Luc Godard), film Hoří, má panenko byl dokonce nominován na Oscara.

Po obsazení země vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 odešel do USA, aby pokračoval ve své filmové tvorbě. Pobyt tam se mu později podařilo u československého režimu legalizovat (zvláště po úspěchu, jehož dosáhl), díky čemuž mohl na svých filmech spolupracovat s českým kameramanem Miroslavem Ondříčkem a Amadea natočit v Praze a okolí.

Silně „formanovský“ první americký film Taking Off („remakeKonkursu) – aplikující jeho obvyklý, na české diváky orientovaný přístup na americké prostředí v doznívající éře hippies – byl oceněn první cenou poroty na festivalu v Cannes, ale komerčně neuspěl.

Významného úspěchu u diváků Forman dosáhl brzy, po třech letech, v roce 1974 svým dalším filmem, adaptací románu Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem. Tento film americká Akademie filmových umění a věd ocenila pěti Oscary, včetně ceny za režii a nejlepší film. I jeho další filmy byly úspěšné, některé z nich více u kritiky než divácky (např. Valmont). Film Amadeus získal dalších osm Oscarů včetně obou hlavních kategorií.

Miloš Forman je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých – a významných amerických a světových – filmových režisérů, úspěšných jak u diváků, tak kritiků po celém světě.

31. ledna 2007 byl v Praze ve Slovanském domě slavnostně uveden v české premiéře jeho nejnovější snímek Goyovy přízraky za účasti Natalie Portman a Javiera Bardema, kteří ve filmu ztvárnili dvě ze tří hlavních rolí.

V dubnu 2007 mělo v Národním divadle premiéru nové nastudování jazzové opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka, které Forman se svým synem Petrem režíroval.

[editovat] Filmografie

[editovat] Režie

[editovat] Herec

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

[editovat] Poznámky

  1. Milos Forman, Orphan, Immigrant and Oscar Winner [online]. National Public Radio, [cit. 2009-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
  2. National Public Radio: Milos Forman, Orphan, Immigrant and Oscar Winner
  3. TUČKOVÁ Táňa a spol. Jsem Osamělé dospívání. Týdeník Květy, prosinec 2007, roč. XVII, čís. 51, s. 62.