Caravaggio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Caravaggio (rozcestník).
Portrét Caravaggia od Ottavia Leoniho, c. 1621.

Caravaggio (29. září 1571 Milán18. července 1610 Porto Ercole; vl. jménem Michelangelo Merisi) byl italský malíř působící v Římě, Neapoli, Maltě a Sicílii mezi lety 1593 a 1610. Je obvykle zařazován mezi představitele barokního stylu, na jehož formování měl velký vliv, či za představitele tenebrismu. Jeho přínos spočíval ve větší realističnosti zobrazovaných mythologických a biblických postav, jejichž předobrazem byli prostí lidé jeho doby. Zároveň je považován za posledního velkého náboženského malíře v Itálii.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Sv. Jan Křtitel (Mladík s beranem). Jedno z erotizujících zobrazení mužů v Caravaggiově tvorbě
Povolání svatého Matouše

Dříve se předpokládalo, že se narodil v obci Caravaggio v Lombardii nedaleko Milána, kde pracoval jeho otec. V roce 2007 však byl nalezen matriční potvrzující jeho narození přímo v Milánu.[1] Jeho otcem byl stavitel Fermo Merisi, který pracoval v Carvaggiu pro místního markýze, jeho matka Lucia Aratori pocházela z místní zámožné rodiny.

Když bylo Caravaggiovi šest let, jeho otec zemřel. V roce 1584 nastoupil do učení v milánské dílně malíře Simona Peterzano, kde strávil čtyři nebo pět let. Dalších několik let strávil pravděpodobně ještě v Miláně a možná i v Benátkách. V letech 1591 nebo 1592 se objevil v Římě. Zde pracoval v dílně Giuseppa Cesariho, který později získal titul rytíře a byl nazýván Cavaliere D'Arpino. Michelangelo Merisi, který se podle své rodné obce začal zvát Caravaggio, dosáhl v Cesariho dílně prvních tvůrčích úspěchů svými obrazy zátiší a kytic.

Caravaggio se proslavil kompozicí a realismem svých děl. Toho dosáhl díky geniální práci se světlem – stíny (proslulé chiaroscuro) jeho dílům dodávaly zajímavou živost. Dalo by se říci, že tím předběhl svou dobu. Protože se jeho díla poněkud lišila od běžných děl této doby, byl Caravaggiův styl často považován za vulgární, zejména proto, že zvolené modely byly často různí lidé z ulice. Jeho obraz Smrt Panny Marie vyvolal (především ze strany katolické církve) menší skandál, protože jako model pro Pannu Marii mu pro něj seděla známá prostitutka.

Caravaggio byl prý známý pouliční výtržník a člen několika tlup. Rád prý vyvolával rvačky, při nichž také tekla krev. Na tomto místě je nutno říci, že v té době byly potyčky, které končily často i smrtí jednoho z kontrahentů, poměrně běžné a Carravagio nebyl v tomto ohledu tedy nikým příliš výjimečným. V roce 1606 při jedné z takových bitek prý zavraždil jistého Ranuccia Tomassoniho, svého modela a údajného milence. Tato hypotéza byla vyslovena i v životopisném filmu režiséra Dereka Jarmana Caravaggio. Raymond Jean-Frontain uvádí, že i při neexistenci přesvědčivého důkazu o Caravaggiově sexualitě lze ze silně erotizujícího zobrazování mužů v jeho díle (a též z hanlivých obvinění od vrstevníků) usuzovat přinejmenším na jeho bisexualitu, ne-li přímo na homosexualitu.[2]

Pro svůj bouřlivý život musel odejít, nejprve do Janova a později do Neapole, odkud v roce 1607 přesídlil na ostrov Maltu. Tam byl vlídně uvítán a dokonce byl přijat do Řádu maltézských rytířů. Nakonec se ale nepohodl s jedním řádovým spolubratrem, jejich hádka skončila šarvátkou a Caravaggio byl opět uvězněn. Z vězení utekl, aniž by vyčkal soudního procesu, posléze se mu podařilo z Malty odplout na Sicilii. Poté, co mu bylo papežem přislíbeno omilostnění, vydal se přes Neapol, kde asi rok pracoval na obrazech objednaných místními šlechtici, na zpáteční cestu do Říma. Byl nemocný, trápily ho následky různých zranění a vleklá střevní infekce. V jednom hostinci poblíž Neapole byl opět pobodán v potyčce. Chystal se do Říma, ale byl omylem zatčen, a když po dvou dnech vyšel z vězení, nezastihnul už v přístavu loď, na které měl celý svůj majetek. A tak 18. července 1610 zemřel v toskánském přístavu Porto Ercole na pláži. Pohřben byl zřejmě v místním kostele.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vzkříšení Lazara
Stětí svatého Jana Křtitele
Chlapec s košíkem ovoce
  • Chlapec loupající meruňky, 1591, soukromá sbírka, Anglie, 65x52 cm
  • Hudebníci, 1591/1592, Metropolitní muzeum umění, New York, 92x118,5 cm
  • Svatý František v extázi, 1591/1592, Wadsworth Atheneum, Hartford, 92,5x128,4 cm
  • Chlapec kousnutý zelenou ještěrkou, 1593, Fondazione Roberto Longhi, Florencie 65,8x49.5 cm; Národní galerie, Londýn, 65x52 cm
  • Chlapec s košíkem ovoce, 1593/1594, Galleria Borghese, Řím 70x76 cm. Je jedním z prvních děl, které upoutalo jeho pozdějšího mecenáše Francesca Maria del Monte.
  • Mladý Bakchus, 1593/1594, Galleria degli Uffizi, 95x85 cm
  • Nemocný Bakchus, 1594, Galerie Borghese, Řím, 66x52 cm
  • Věštba, 1594, Musei Capitolini, 115x150 cm
  • Hráč na loutnu, 1594, Ermitáž, 94x119 cm
  • Magdaléna, 1594/1596, Galleria Doria Pamphili, 106x97 cm
  • Odpočinek na cestě do Egypta, 1594/1596, Galleria Doria Pamphili, 130x160 cm
  • Narcis, 1594/1596, Galleria Nazionale d´Arte Antica, 110x92 cm
  • Obrácení Pavla, 1594/1596, Sbírka Odescalchi 237x189 cm
  • Obětování Izáka, 1594/1596, Uffizi, 104x135 cm
  • Judita a Holofernes, 1595/1596, Galleria Nazionale d'Arte Antica, 144x195 cm
  • Svatá Kateřina Alexandrijská, sbírka Thyssen-Bornemisza, 173x133 cm
  • Košík s ovocem, 1596, Pinacoteca Vaticana, Milán, 46x64 cm
  • Falešní hráči, 1596, Kimbell Art Museum, Fort Worth, 99x107 cm
  • Meduza, 1596/1598, Uffizi, 60x50 cm
  • Jan Křtitel, 1597/1598, Musei Capitolini, 132x97 cm
  • Zajmutí Krista, 1598, Národní galerie, Dublin, 133×171 cm
  • David a Goliáš, 1599, Museo del Prado, Madrid, 116x91 cm
  • Povolání svatého Matouše, 1599/1600, San Luigi dei Francesi, Řím, 322x340 cm
  • Utrpení svatého Matouše, 1599/1600, San Luigi dei Francesi, Řím, 323x343 cm
  • Ukřižování svatého Petra, 1600/1601, Santa Maria del Popolo, 230x175 cm
  • Obrácení Pavla, 1600/1601, Santa Maria del Popolo, 230x175 cm
  • Svatý Matouš a anděl, 1602, San Luigi dei Francesi, Řím, 232x183 cm
  • Kladení do hrobu, 1602/1604, Pinacoteca Vaticana, 300x203 cm
  • Svatý František, 1603, Kapucínský kostel, Řím, 128x94 cm
  • Madona Loretánská, 1603/1605, Sant´Agostino, 260x150 cm
  • Jan Křtitel, 1603/1604, Galleria Corsini, 99x134 cm
  • Nasazení trnové koruny, 1604/1605, Palazzo degli Alberti, Prato, 178x125 cm
  • Madona s hadem, 1605, Galleria Borghese, 292x221 cm
  • Svatý Jeroným, 1605/1606, Galleria Borghese, 112x157 cm
  • Smrt panny Marie, 1605/1607, Louvre, Paříž, 369x245 cm
  • Večeře v Emauzích, 1606, Brera, 141x175 cm
  • Růžencová madona, 1606/1607, Kunsthistorisches Museum, Vídeň, 364x249 cm
  • Stětí Jana Křtitele, Kokatedrála sv. Jana, Valletta, 361x520 cm
  • Mladý Jan Křtitel, 1609, Galleria Borghese, 159x124 cm
  • Vzkříšení Lazara, 1609, Národní muzeum, Messina, 380x275 cm. Je jedno z Caravaggiových posledních děl – je význačné temnými barvami a tlumeným světlem.
  • Narození, 1609, San Lorenzo, Palermo, 268x197 cm
  • David s hlavou Goliáše, 1609/1610, Galleria Borghese, 125x100 cm
  • Trhač zubů, Galleria Palatina, 139,5×194,5 cm

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Il Sole 24 Ore: Caravaggio da Milano
  2. GLBTQ Arts: Caravaggio

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]