Renesanční malířství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michelangelo: Stvoření Adama (Sixtinská kaple)

Renesanční malířství je malířství období evropské renesance, zhruba od 14. do 16. století. Začíná v Itálii ve 14. století ("protorenesance", Giotto), následuje raná renesance (Masaccio, Fra Angelico, Piero della Francesca) a vrcholná renesance (Leonardo da Vinci, Rafael Santi, Michelangelo Buonarotti), která se šíří po celé Evropě (Jan van Eyck, Albrecht Dürer, Pieter Brueghel). Pozdní renesance (Michalangelo, Tizian) přechází v manýrismus a baroko.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Charakteristické rysy renesančního malířství jsou studium perspektivy a kompozice obrazu, anatomická přesnost pohybu a výrazu tváře, realistická barevnost. V rané renesanci je vidět ještě gotické myšlení, ale rychle je opouští. Vrcholná renesance naplno rozvíjí znalosti perspektivního zobrazování jak lineárního, tak barevného. Kompozice v tomto umění je stále složitější, v oblibě je však opět freska, malba, která pokrývá kupole chrámů a stěny světských interiérů. Náměty jsou čerpány z antické a křesťanské mytologie, ale přidávají se také témata světská. Rozšířenost po celé Evropě vnesla do tohoto umění jeho příznačný ráz. Jednotliví malíři mají svůj osobitý rukopis a vlastní dílny, kdy se zabýváme jejich individuální tvorbou. Do tohoto umění zejména patří portrétní umění, alegorie, deskové malířství a iluzionismus. Poprvé se objevila také technika olejomalby, kterou malíři používali na dřevě a později i na plátně.

Giotto: Oplakávání Krista (Padova)

Renesanční umění se liší od gotiky tím, že se oprostilo od středověké abstraktní duchovnosti, zejména od zobrazení lidského těla. Z gotické plošnosti se přešlo k zobrazování prostoru, což mělo vyjádřit dosažení iluze hloubky. V renesančním umění není ideálem krásy asketické tělo, ale člověk plný optimismu a života, což měly zvýraznit nahé postavy v ideálních lidských proporcích.

Renesanční malířství ve světě[editovat | editovat zdroj]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Hlavními představiteli z Itálie jsou:

Masaccio, který používá znalost perspektivy a výrazné realistické tendence. Masaccio je umělec rané renesance.

Filippo Lippi, který namaloval s nepřekonatelnou lyričností dílo Madona v zeleni.

Sandro Botticelli, který byl ve svých dílech opojen krásou lidského těla. Jeho díla mají idealizovaný až zduchovnělý charakter. Jeho hlavními díly byly Zrození Venuše, která měla poetickou kompozici a odezvu antiky v pojeti figur. Dalšími díly byli například Tři Grácie, nebo Primavera.

Leonardo da Vinci byl malíř, sochař, urbanista, hudebník, architekt, vynálezce a věnoval se studiu anatomie. Leonardo da Vinci byl všestranná osobnost a byl hlavním vzorem renesanční univerzálnosti. Jeho tvorba se váže především k Florencii a Milánu. Hlavními rysy jeho malby byla většinou trojúhelníková kompozice, zvládnutí anatomie a perspektivy, psychologie výrazu a technika šerosvitu. Da Vincovými hlavními díly byla Madona ve skalách, Mona Lisa, Dáma s hranostajem, Sv. Anna samotřetí, Svatá rodina, Poslední večeře Páně a mnoho dalších.

Rafael: Sixtinská madona (Drážďany)

Michelangelo Buonarroti byl umělec konce renesance. Buonarroti byl autorem fresekSixtinské kapli, kterou maloval nadvakrát a celkem 10 let. Na stěnách Sixtinské kaple jsou monumentální výjevy ze života Mojžíše a Ježíše. Na stropě jsou další biblické výjevy jako například stvoření Adama, příběh Adama a Evy, potopa světa a mnoho dalšího.

Rafael Santi byl vynikající portrétista a to především v dílech Madony, ze kterých sejmul mystičnost a jsou vnímány jako krásné ženy. Z jeho děl čiší optimismus, víra v člověka a radost z pozemského života. Maloval freskypapežském paláci ve Vatikánu, kde jsou alegorické výjevy zobrazující teologii, filosofii, poezii a právnictví. Jeho hlavními díly jsou Athénská škola a Madona sixtinská.

Benátské malířství[editovat | editovat zdroj]

Hlavními představiteli benátského malířství jsou: Giorgione a jeho hlavní dílo Spící Venuše.

Tizian měl vynikající práci s barvou a uvolněnou práci s malbou, kdy předvedl předzvěst nového chápání umění. Jeho hlavními díly jsou Venuše urbinská, Bakchanálie, Posmívání Kristovy a Danaé.

Tintoretto a jeho hlavní dílo Zuzana v lázních.

Paolo Veronese byl mistr iluzionismu a používal živou barvu.

Giuseppe Arcimboldo byl milánský malíř a organizátor dvorních slavností. Giuseppe Arcimboldo byl oblíbencem tří Habsburských císařů a roku 1562 byl povolán císařem Ferdinandem I. do Vídně. Tvoří alegorické portréty a fantastické obrazy, kdy na první pohled jde vidět zdálky portrét postavy a zblízka jde vidět seskupení ovoce, zeleniny, květiny, ryby atd.. Arcimboldo je známý svou tvůrčí invencí, především olejomalbou na dřevěné desce, rafinovaností nápadů a technickou virtuozitou-projev manýrismu. Jeho hlavními díly jsou cykly Čtyři roční období, které namaloval dvakrát, Čtyři živly, Flóra, Portrét Rudolfa II. jako Vertemnus, Právník, Oheň, Voda a další

Renesanční malířství mimo Itálii[editovat | editovat zdroj]

Hlavními představiteli mimo Itálii jsou:

Jan van Eyck, zakladatel nového slohunizozemském malířství. Maloval již olejovými barvami, ale podmalba je ještě malována temperou. Jeho nejslavnějším dílem je Gentský oltář, kde jsou vyobrazeny biblické výjevy jako je Adam a Eva, Madona a další. Slavný je i jeho obraz Podobizna manželů Arnolfiniových.

Pieter Brueghel je nejznámější zástupce celého uměleckého rodu. Brueghel je autorem alegorických výjevů a žánrových scén holandského života, kde jsou vyobrazeny všechny radosti, starosti i záludnost pozemského života. Jeho hlavními díly jsou V zemi peciválů, Malomocní a Dětské hry.

Albrecht Dürer byl grafik, malíř, výtvarný teoretik, portrétista a největší osobnost německé renesance. Dürer byl autorem dřevořezů a mědirytin, kdy zobrazuje náměty složité alegorie a biblická témata.

Hieronymus Bosch byl nizozemský malíř a po smrti byl prohlášen za kacíře. Vymyká se svým malířským dílem a filosofií. Jeho obrazy jsou alegorické a symbolické plné apokalyptických hrůz, neřestí, cynismu, svérázného černého humoru a další. V jeho dílech je nesmlouvavý pohled na zkaženost lidstva a zároveň hledání léku na mravní a náboženskou krizi. Jeho hlavním dílem je Zahrada pozemských rozkoší.

Renesanční malířství v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Lucas Cranach starší: Svatý Antonín(1520)

Do Čech přišla renesance díky severoitalským Vlachům. Z počátku přebírá tvarové prvky italské renesance, ale postupně si vytváří vlastní pojetí. Renesance u nás nezakořenila nadlouho, přispěla k tomu i domácí neznalost antických památek. Jedná se především o období 16. století, kdy Ferdinand I. Habsburský pozval skupinu italských umělců a řemeslníků, aby dobudovali Hrad a potom po období vlády Rudolfa II., kdy přenesením sídla do Prahy umožnil umělecký rozkvět. Nejznámější představitelem je Lucas Cranach starší a jeho dílo obrazu poustevníka Svatý Antonín.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WUNDRAM, Manfred. Renesance. Köln : Taschen, 2007. 95 s. ISBN 978-80-7209-961-0.  
  • PREISS, Pavel. Italští umělci v Praze. 1.. vyd. Praha : Panorama, 1986. 548, fotografie s.  
  • ZÖLLNER, Frank. Leonardo da Vinci 1452-1519. Bratislava : Slovart, 2004. 96, ilustrovaná, barevná s. ISBN 80-7209-517-X.  
  • COX, Michael. Leonardo da Vinci a jeho supermozek. 1.. vyd. Praha : Egmont, 2004. 176, ilustrovaná s. ISBN 80-252-0037-X.  
  • MRÁZOVÁ, Marcela. Michelangelo. 1.. vyd. Praha : Horizont, 1975. 161, fotografie s.  
  • BLAŽÍČEK, Oldřich Jan. Raffael. 1.. vyd. Praha : Odeon, 1982. 80 s.  
  • KRSEK, Ivo. Tizian. 1.. vyd. Praha : Odeon, 1976. 79 s.  
  • BERNARI, Carlo. Tintoretto. 1.. vyd. Praha : Odeon, 1980. 142, obrázková s.  
  • WOLF, Norbert. Albrecht Dürer 1471-1528. 1.. vyd. S.I. : Slovart, 2007. 96 s. ISBN 978-80-7209-889-7.  
  • GUDIOL, José. El Greco Doménikos Theotokópulos. 1.. vyd. Praha : Odeon, 1976. 372, ilustrovaná, rejstřík s.  
  • BOSING, Walter. Hieronymus Bosch. Köln : Taschen, 2000. 96, ilustrovaná, repr. s. ISBN 3-8228-6695-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]