Filippo Lippi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fra Filippo Lippi

Fra (frater - bratr) Filippo (di Tommaso) Lippi, také Lippo Lippi, O. Carm. (Ordo Carmelitanum - řád karmelitánů) (14068. říjen 1469) byl italský renesanční malíř. Pracoval technikami tempera na dřevě a freska.

Život a práce[editovat | editovat zdroj]

Lippi se narodil ve Florencii. Oba jeho rodiče zemřeli, když byl ještě dítě. Naštěstí se o něj do věku osmi let starala jeho teta Mona Lapaccia. Poté ho dala do karmelitánského kláštera Carmine ve Florencii, kde roku 1421, tedy ve věku asi patnácti let, složil řeholní sliby. Nějakou dobu pobýval v Sieně, kde se mohl seznámit s pracemi Jacopa della Quercia, Lorenza Ghibertiho, Donatella a dalších. Mladík podle všeho vykazoval větší zájem o výtvarné umění než o studium, a proto ho představení kláštera nechali vyučit malířství. Tak jak to tehdy bylo běžné, studoval Filippo fresky, které v té době v kapli kostela Carmine dokončil Masaccio (práce probíhaly v letech 1426 - 1428), a snažil se je napodobit. To se mu vedlo tak dobře, že ho někteří považovali za druhého Masaccia (Vasari přímo píše, „že do něj vstoupil Masacciův duch“). Tento vliv se odráží na rané práci Madonna trivulzio se třemi světci a anděli, přibližně r. 1430.

Fra Filippo Lippi - Madonna of Humility (Trivulzio Madonna) - WGA13165.jpg

Dalším dílem vytvořeným za jeho pobytu v klášteře je freska znázorňující Slavnostní potvrzení karmelitánského řádu papežem Evženem IV. (r. 1432, byla z velké části zničena).

V letech 1432 - 1434 pracoval v Padově. V bazilice sv. Antonína vytvořil ostatkový oltář a v kapli Palazzo del Podestà spolupracoval na fresce nazývané Madonna del Pilastro. Po odjezdu z Padovy se vrátil zpět do Florencie. Jeho velký umělecký rozvoj je již znatelný na obraze Madony s Dítětem na trůnu zvaném podle místa vzniku Tarquinia (r. 1437) pro kardinála Giovanniho Vitelleschiho. Společně s Fra Angelicem se stává nejvyhledávanějším malířem ve Florencii.

Lippi začíná pracovat na malbách pro kostel Santo Spirito, kde vytváří Madonu s Dítětem, se svatým Fredianem a Augustýnem v letech 1437 – 1439, nazvaný podle donátora Gherarda di Bartolommea Barbadori. O této práci se Vasari vyjadřuje jako o „vzácném díle, jehož si naši umělci vždy vážili“.

Barbadori

Zároveň s Barbadoriho oltářem vzniklo Zvěstování v bazilice S Lorenzo ve Florencii. Na této práci je zřetelná fascinace nizozemskými malbami. Další velkou zakázkou bylo Korunování Panny Marie pro hlavní oltář sv. Ambrože ve Florencii. Práce probíhaly od r. 1439 do r. 1447. Byl to jeden z nejdražších oltářních obrazů 15. století. Vasari zaznamenal, že Korunování mělo okamžitý úspěch a znamenalo pro Lippiho přátelství s Cosimem (starším) d' Medici. Pozdější zakázka (asi r. 1445) pro Medici byla Panna s Dítětem, se sv. Františkem, Damiánem, Kosmou a Antonínem Paduánským pro kapli v Santa Croce.

Portrét ženy

Lippi byl také nadšený portrétista. Jeho zájem o vytvoření individuálního portrétu vycházel zřejmě opět ze znalosti nizozemských portrétních maleb. Dva samostatné portréty, které se dochovaly, jsou nejranějšími příklady této generace italských renesančních umělců. Prvním z nich je Dvojportrét muže a ženy, vytvořený kolem r. 1440, druhý Portrét ženy je pozdější (asi r. 1442). Oba portréty jsou umístěny v interiérovém prostředí, starší má průhled oknem na krajinu. Byl také jedním z prvních malířů, který zakomponoval do obrazu svou vlastní podobiznu.

Roku 1441 pobývá v klášteře Carmine, avšak již v únoru 1442 přijal místo rektora u S Quirico v Legnaia, mimo Florencii. V r. 1447 začíná pracovat v Paláci Signorie ve Florencii pravděpodobně na díle Vize sv. Bernarda.

Často se uvažuje o vlivu Fra Angelica na Lippiho dílo, převážně ve čtyřicátých letech 15. stol. Je jisté, že styl obou malířů byl zpočátku velmi podobný. Dokonce vytvořili společné dílo Klanění mágů, známé jako Cook Tondo. Fra Angelico na něm pracoval do r. 1445, dokončeno bylo Lippim, který přidal figury v popředí (mimo Dítě), vytvořil většinu obrazu Panny a postavu mladého mága. Je zde zřejmá snaha o zharmonizování svého a Angelicova stylu, jehož vliv můžeme sledovat na Lippiho Zvěstování z r. 1450.

V květnu 1455 byl zbaven úřadu v Legnaia a stejně tak přišel o místo kaplana v konventním kostele S Niccolò ai Fieri ve Florencii a byl ustanoven kaplanem augustiniánských mnišek v klášteře sv. Markéty v Prato.

thumb

Roku 1452 byl najat k výzdobě chóru v Prato (pozdější katedrála) a pracoval na ní až do r. 1466. Tak jako byl toskánský cyklus nejdražší, tak je ten v Prato nejširší. Strop chóru je vyzdoben freskami sedících apoštolů. Scény ze života sv. Štěpána, hlavního světce katedrály, jsou umístěny na severní straně, zatímco na jižní straně je vyobrazen Život sv. Jana Křtitele. Scény Ukamenování sv. Štěpána a Stětí sv. Jana Křtitele jsou malovány mimo chronologickou řadu v křížení oltářní zdi a severní a jižní zdi. Přesná doba vzniku jednotlivých scén není známá, mimo dvou Narození v lunetách, které byly malovány jako první. Pohřeb sv. Štěpána pokrývá prostor velké chrámové lodi v řadách nadživotních postav znázorňujících mimo jiné Pia II, Karla Medicejského a autoportrét. Tanec Salome v zobrazení Herodovy hostiny je mistrovským kouskem lineární kresby, která se později objeví v díle Lippiho žáka Botticelliho.

Během čtrnácti let v Prato namaloval Lippi mnoho obrazů. Mezi nimi uveďme Pannu s Dítětem se scénami ze života svaté Panny z r. 1453 – bylo to první florentské zobrazení Panny v tondu, dále Pannu s Dítětem v nice. V tomto období zřejmě vznikají témata Adorace Dítěte v lesním prostředí, např. z r. 1453 namalované pro Annalenský konvent ve Florencii. Toto téma se objevilo také na hlavní desce triptychu zaslaném Alfonsu Aragonskému jako diplomatický dar od Cosima d' Medici v r. 1458. Zachovaly se pouze boční výjevy představující sv. Antonína Abbota a sv. Michaela. Další objednávkou Medicejských byla Adorace Dítěte se sv. Romualdem a malým Janem Křtitelem (zřejmě z r. 1459 nebo 1463), zamýšlená pro oltář v kapli medicejského paláce ve Florencii, později byla však nahrazena kopií.

Kolem poloviny padesátých let byl Lippi zaneprázdněný různými zakázkami, mezi nimiž nechyběly ani restaurátorské práce nebo dokončení nehotových zakázek (např. Nejsvětější Trojice se světci od Pesellina v Pistoi, kolem r. 1459).

V Prato se seznámil se svojí budoucí ženou Lucrezií Buti (* 1435), jež vstoupila do řádu r. 1454 spolu se svou sestrou Spinettou. Jejich otec Francesco Buti byl tehdy už mrtev. Lucrezia opustila klášter r. 1457 a téhož roku se jí narodil syn Filippo, známý pod jménem Filippino Lippi. Lucrezia se později do kláštera vrátila, ale znovu jej opustila. Roku 1461 papež Pius II. zprostil oba milence řeholního slibu, takže mohli uzavřít legitimní sňatek a roku 1465 se jim narodila dcera Alessandra. Nejpozději do tohoto roku byl Lippi definitivně zbaven všech církevních úřadů.

Korunování Panny Marie, Spoleto

Mezi Lippiho další pozdní práce patří Panna s Dítětem mezi dvěma anděli a freska Život Panny v apsidě Spoletské katedrály z r. 1466. Koncem r. 1468 byla zřejmě dokončena scéna Korunování Panny Marie. Na ní můžeme obdivovat dokonalost, k níž dospěl Lippi v závěru života: kombinace odvážné kompoziční kresby a bohaté techniky společně se skvěle vytvořenou iluzí. Vpředu zobrazené kopce dokazují, že se jedná o vlastní Lippiho práci. Po jeho smrti r. 1469 dokončil výzdobu jeho spolupracovník Fra Diamant.

Filippo zemřel při práci na fresce Della Storie Vergine a je pohřben v Spoletu.

Na závěr je možné říci, že Filippo Lippi pracoval za stálé a věrné podpory patronů, mezi něž patřil v první řadě rod Medici. Mimo to také realizoval mnoho zakázek pro různé řády a kongregace.

Pro úplnost je třeba dodat, že se na jeho dílech podíleli další umělci, např. již zmíněný Fra Diamant, Fra Carnevale, Pesellino nebo Fra Angelico. Mezi jeho přední žáky patří také Botticelli a Jacopo del Sella. Spolupracoval i s jinými, a tento fakt vedl občas ke snížení kvality jednotlivých zakázek, dokonce je znám případ, že zákazník odmítl zaplatit, protože zakázku nerealizoval právě jím najatý Lippi.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gorgio Vasari, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. (I), Praha: Mladá fronta, 1998.
  • Jane Turner (ed.), The dictionary of art. 11, Ferrara to Gainsborough, London: Macmillan, 1996.
  • Umberto Baldini, Filippo Lippi, I maestri del colore. La piu grande collana d'arte del mondo; (vol. 61), Milano: Fratelli Fabbri, 1964.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Fra Filippo Lippi ve Wikimedia Commons