Ugo Foscolo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ugo Foscolo
Foscolo.jpg
Narození 6. 2. 1778
Zakynthos
Úmrtí 10.9. 1827
Londýn
Povolání Spisovatel
Národnost Italská
Státní příslušnost Itálie
Vzdělání V�
Žánr Preromantismus
Témata Vlastenectví
Významná díla Francesca z Rimini
Příbuzní bratr Giulio Foscolo
Vlivy Melchiore Cesarotti
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Ugo Foscolo (6. února 1778, Zakynthos - 10. září 1827, Londýn) byl italský preromantický spisovatel. Dětství prožil v chorvatském Splitu, kde také začal studovat na gymnáziu. Po smrti Foscolova otce jeho rodina odešla do italských Benátek a Ugo Foscolo nakonec v Itálii i vystudoval na universitě v Padově. Mezi jeho učiteli byl i italský básník a překladatel Melchiore Cesarotti, který Foscola významně ovlivnil ve vztahu k antické i moderní literatuře. Díla tohoto autora přeložil český překladatel Matěj Netval.

Literární kariéra a politika[editovat | editovat zdroj]

Jedním z Foscolových prvních literárních počinů byla hra Tieste, uvedená na divadelní prkna v roce 1797. Dosáhla jistého úspěchu. Dále se začal angažovat i v politice a to hlavně v souvislosti s rozpadem Benátské republiky. Foscolo se stal jedním z prominentních členů benátského národního výboru a dokonce napsal dopis Napoleonu Bonapartovi očekávajíc jeho pomoc se svržením benátské oligarchie a nastolením svobodné republiky. Benátská republika zanikla roku 1797, kdy byla připojena jako kompenzace k Rakousku. To pak o Benátsko přišlo v průběhu napoleonských válek v roce 1805. Pod rakouskou nadvládu se Benátsko opět dostalo až roku 1814, kdy bylo jeho připojení k Rakousku schváleno Vídeňským kongresem.

Připojení Benátska k Rakousku v roce 1797 Foscola velmi šokovalo a odrazilo se to i v jeho dalším díle, románu Poslední listy Jakuba Ortise, dokončeném v Miláně v roce 1802. Dílo je psáno jako dopisy mladého studenta, který trpí nesvobodou vlasti a neopětovanou láskou k dívce. Hrdina nakonec končí život sebevraždou. Dílo je částečně autobiografické a je mnohdy přirovnáváno ke Goethovu Utrpení mladého Werthera.

V Miláně se Foscolo věnoval překladatelství a stále také snahám o osvobození a sjednocení Itálie. V roce 1807 vydal svoji nejlepší báseň Hroby (I sepolcri), což je jeho pokus o únik do minulosti před problémy současnosti a očekávanou špatnou budoucností.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Kvůli svým aktivitám byl Foscolo nakonec donucen odejít z Milána do Florencie, kde napsal tragédii Ricciarda. V roce 1813 se ještě jednou vrátil do Milána, který musel opět brzy opustit. Tentokrát směřoval do Švýcarska, odkud po třech letech odešel do Anglie, kde strávil zbytek života. Ugo Foscolo zemřel 10.9. 1827 v Londýně, kde byl i pohřben. Jeho ostatky byly o 44 let později převezeny do Florencie, kde jsou uloženy v kostele Santa Croce.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný 9, Praha: J. Otto, 1895, s. 401 – 402.
  • Vytvořeno na podkladě a se souhlasem Jiřího Honzla a jeho práce SOČ v oboru historie : SOČ-historie-Matěj Netval

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]