Chotkové z Chotkova
Chotkové z Chotkova německy Chotek von Chotkow jsou starý český šlechtický rod s kmenovým sídlem v Chotkově u Radnice (Plzeňský kraj). Dříve si také říkali z Chockova.
-
Znak rodu Chotků z Chotkova
-
Bohuslav Chotek z Chotkova (1870)
Obsah |
[editovat] Historie
První písemné zmínky pocházejí z druhé poloviny 14. století, kdy je zmiňován Myloslaw se ženou Wele a synem Wenlynem jako páni z Choczkowa. Přímá linie začala až po roce 1400 Otau Chotkem z Choczkowa a Liblina. Od 16. století se jejich jména v historii objevují častěji.
Zikmund Chotek (†1603) válčil s Turky, o čemž sepsal Zprávu o naučení strany vojanské pro každého kryksmana, kterýž by chtěl ve věcech vojenských proti Turku pracovati a něco zkusiti. Jiří (†1620) a Karel (†1638) se před Bílou horou angažovali v protihabsburském odboji a po roce 1620 jim byl zkonfiskován majetek.
O vzestup rodu se zasloužil Václav Antonín (1674–1754), který roku 1698 díky sňatku s Marií Terezií von Scheidler (†1709) získal značné jmění (např. Jeviněves, Veltrusy, Křivousy či Podhořany). Zámek Veltrusy byl pak sídlem rodu až do 20. století. Do panského stavu povýšil Václav 6. února 1702 ve Vídni, do hraběcího stavu 13. května 1723 v Laxenburgu. 4. října 1745 se ve Frankfurtu nad Mohanem stal říšským hrabětem z Chotkova a Vojnína. Postoupil až na post místodržícího v Čechách. Měl sedm dětí, z nichž pět se dožilo dospělosti. Obě dcery, Marie Anna a Terezie, se staly jeptiškami. Nejstarší syn Václav (†1725) vstoupil do armády a zemřel během vojenského tažení na Sicílii, neženat a bez potomků. Prostřední syn Jan Karel (1704–1787) byl pokračovatelem rodové linie. Sloužil císaři jako polní zbrojmistr a pro svůj rod získal dědičný úřad vrchního dveřníka v Dolních a Horních Rakousích. Nejmladší syn Rudolf (1706-1779) získal další statky, stavěl v Praze a po deset let vykonával funkci nejvyššího kancléře v Čechách. Protože neměl syna, vyhlásil své panství jako fideikomis, který následně zdědil jeho nejbližší mužský příbuzný, synovec Jan Rudolf.
Na příkaz Jana Rudolfa (1748-1824) byl upraven tok Vltavy ve Veltrusích a zřízen okrasný park. Jan Rudolf vykonával různé dvorské i ministerské funkce, byl mecenášem věd a umění, založil zámeckou knihovnu v Kačině, stavěl v Praze a v celé zemi silnice, nábřeží a parky. Po 20 let předsedal Královské české společnosti nauk. Měl pět synů, kteří se prosadili v politice i armádě. Jeho poslední syn Karel (1783-1868) sloužil ve státních funkcích v Terstu, Tyrolsku, sedmnáct let působil jako nejvyšší český purkrabí, zabýval se stavitelstvím, vybudoval silnice mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi. Zavedl paroplavbu od Mělníka až k hranicím, na jeho pokyn vznikly řetězové mosty v Praze, Žatci, Jaroměři a Strakonicích, zřizoval sady, vodovody a regulace břehů. Učil se česky od Františka Palackého, kterého jmenoval královským historiografem. Linie jím založená sídlila ve Velkém Březně na Labi.
Ferdinand Maria Chotek (1781-1836), čtvrtý syn Jana Rudolfa, v letech 1832-1836 sloužil jako olomoucký arcibiskup.
I další Chotkové zastávali vysoké úřady. Karlův syn Bohuslav se stal vyslancem v Madridu, Bruselu, Drážďanech a nakonec místodržitelem v Čechách. Byl otcem Žofie Chotkové, s níž se oženil František Ferdinand d´Este. Svazek byl považován za stavovsky nerovný, přes starobylost nevěstiny rodiny. Se sňatkem se dlouho nemohl smířit císař František Josef I., časem se ale usmířili. Žofie se stala kněžnou z Hohenbergu, přesto do rodiny nikdy nezapadla. V roce 1914 přišla spolu s manželem o život při Sarajevském atentátu.
Poslední mužský nositel příjmení, Karel Chotek (1887-1970), se s manželkou Livií po Druhé světové válce přihlásil k německé národnosti a roku 1945 se oba vystěhovali do Německa. Jejich majetek byl vyvlastněn, protože během války poskytli zámek Veltrusy k užívání německým okupantům. Neměli žádné potomky, a tak Karlovou smrtí vymřeli Chotkové roku 1970 po meči. Rodové jméno přešlo Karlovou závětí na jeho vzdáleného příbuzného, markraběte Alexandra Pallavicini-Telrago-Chotka, vnuka Gabriely Chotkové, provdané hraběnky ze Schönbornu.
[editovat] Erb
Měli jej společný s dalšími patnácti rody, spolu s Chotkovými z Vojnína měli ve znaku polovinu kola, později ji rozdělili na červenu a střbrnou. Roku 1625 se sjednotil jejich erb s vymřelým rodem Charvátů z Bärnsteinu. Při povýšení do stavu říšských hrabat přidali zlatého medvěda v modrém poli a čerrného říšského orla na zlatém podkladu.
[editovat] Nositelé jména
- Václav Chotek z Chotkova (1674–1754), rakouský místodržitel pro království Čechy.
- Jan Karel Chotek z Chotkova (1704–1787), česko-rakouský dvorní kancléř
- Jan Rudolf Chotek z Chotkova (1748–1824), rakouský ministr financí a Gubernialpräsident v Čechách
- Ferdinand Maria Chotek z Chotkova (1781–1836), biskup tarnovský a arcibiskup olomoucký, syn (3)
- Karel Chotek z Chotkova (1783–1868), říšský zástupce v Tyrolích a zakladatel Ferdinandea, český guvernér a čestný občan Prahy, syn (3)
- Bohuslav Chotek z Chotkova (1829–1896), rak. velvyslanec v Petrohradu a Bruselu, syn (5)
- Rudolf Chotek z Chotkova (1708–1771), český diplomat a nejvyšší kancléř
- Rudolf Chotek z Chotkova (1832–1894), člen Pruského zemského sněmu
- Žofie Chotková z Chotkova (1868–1914), manželka rakouského násleníka trůnu Františka Ferdinanda, dcera (6)
[editovat] Příbuzenstvo
Spojili se s Beřkovskými, Rajskými, Kinskými, Thuny, Sweerts-Sporcky či Nostici.
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- Roman svobodný pán von Procházka: Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien, str. 54 f., Vydavatelství Degener & Co, Neustadt (Aisch) 1973
- Ivo Cerman: Chotkové. Příběh úřednické šlechty. Praha: Vydavatelství Lidové noviny 2008. 757 stran. ISBN 978-80-7106-977-5.
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Chotkové, s. 62-63.
