Hieronymus von Colloredo-Mansfeld
| Jeroným z Colloredo-Mansfeldu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. března 1775 Wetzlar |
| Úmrtí | 23. července 1822 (ve věku 47 let) Vídeň  Rakouské císařství |
| Povolání | důstojník a vojenský velitel |
| Ocenění | Řád sv. Jiří 3. třídy Řád červené orlice 1. třídy Řád sv. Alexandra Něvského komandér Vojenského řádu Marie Terezie |
| Choť | (1801) Vilemína z Waldstein-Wartenbergu (1775–1849) |
| Děti | 1. František Gundakar (1802–1852) 2. Vilemína (1804–1871) |
| Rodiče | František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu (1731–1807) a Marie Isabela z Mansfeld-Vonderortu (1750–1794) |
| Příbuzní | bratr: Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu (1772–1843) bratr: Ferdinand z Colloredo-Mansfeldu (1777–1848) vnučka: Vilemína Josefína z Colloredo-Mansfeldu (1826–1898) zeť: Rudolf Kinský z Vchynic a Tetova (1802–1836) snacha: Kristýna z Clam-Gallasu (1801–1886) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeroným Karel z Colloredo-Mansfeldu (německy Hieronymus Karl Graf von Colloredo-Mannsfeld,30. březen 1775 Wetzlar – 23. červenec 1822 Vídeň) byl rakouský polní zbrojmistr pocházející z šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako druhý syn knížete Františka de Paula Gundakara z Colloredo-Mansfeldu (1731–1807), který byl v letech 1767–1770 rakouským velvyslancem ve Španělsku a v letech 1788–1806 sloužil jako říšský konferenční ministr a vicekancléř. Byl považován za šedou eminenci vídeňského dvora. Matkou byla Marie Anna Isabela, kněžna z Mansfeldu-Fondi (1750–1794).
Mel dva bratry, Rudolfa (1772–1843) a Ferdinanda (1777–1848).
Život[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Roku 1792 pro svou lásku k vojenskému stavu vstoupil do pluku svého strýce, hraběte Josef. Téhož roku se v hodnosti nadporučíka stal členem štábu generála Clerfayta. Během francouzských revolučních válek velel různým útvarům pěchoty. Roku 1794 jej Francouzi odvlekli jako rukojmí do zajetí v Paříži a měl být popraven. Podařilo se mu uprchnout a opět se zapojit do boje.[1] V roce 1796 vedl předvoj armády generála Wurmsera. Jeho bojištěm bylo převážně Švýcarsko. V roce 1805 v bitvě u Caldiera již jako generálmajor stál v čele granátníků a odrazil několik francouzských pokusů o dobytí této vesnice, za což byl oceněn Vojenským řádem Marie Terezie. Za služby v Itálii mimo jiné velel rakouskému zadnímu voji. Roku 1813 výrazně přispěl k vítězství Rakušanů v bitvě u Chlumce. Za to byl roku 1825 postaven pomník v podobě obelisku s reliéfní bustou Jeronýma Colloredo-Mansfelda u Varvažova.
Po povýšení na polního zbrojmistra velel levému koaličnímu křídlu v bitvě u Lipska. Poté táhl do Francie, kde byl u Troyes vážně raněn. Za statečnost byl vyznamenán komandérským křížem Řádu Marie Terezie. Po napoleonských válkách byl krátce velícím generálem v Čechách (1815) a nakonec zemským velitelem v rakouských zemích (1816–1822). Za účast v napoleonských válkách získal ocenění také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu červené orlice, ruského Řádu sv. Alexandra Něvského a Řádu sv. Jiří.
Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1801 se oženil s Vilemínou z Valdštejna-Wartenbergu (1776–1849), dcerou hraběte Jiřího Kristiána z Valdštejna. Manželé měli dvě děti:
- František Gundakar (1802–1852), císařský armádní důstojník
- Vilemína (1804–1871), manžel 1825 Rudolf kníže Kinský z Vchynic a Tetova (1802–1836)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Petr Mašek, Modrá krev. Mladá fronta Praha 1999, s.45
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HOLLINS, David. Rakouští vojevůdci za napoleonských válek. Praha: Grada, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-1894-1. S. 21.
- MAŠEK, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Mladá fronta Praha 1999, s.45
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeroným z Colloredo-Mansfeldu na Wikimedia Commons - Jeroným Colloredo na leipzig-lexikon.de
Colloredo-Mansfeld, Hieronymus II. Graf in Constantin von Wurzbach. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, 2. Band, Wien 1857, s. 426 on-line na literature.at [1]
- Colloredové
- Rakouští generálové
- Rakouští šlechtici
- Osobnosti francouzských revolučních válek
- Osobnosti napoleonských válek
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského
- Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko)
- Nositelé Řádu červené orlice
- Císařští komoří
- Tajní radové
- Narození 30. března
- Narození v roce 1775
- Úmrtí 23. července
- Úmrtí v roce 1822
- Úmrtí ve Vídni