Václav Vladivoj Tomek

Tento článek pojednává o českém historikovi a politikovi. O českém skautovi popraveném za velezradu v roce 1960 pojednává článek Vladivoj Tomek.

O českém historikovi anarchismu pojednává článek Václav Tomek.

Václav Vladivoj Tomek
Václav Vladivoj Tomek
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci: 1848 – 1849
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – 1870
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1861 – 1863
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1885 – ???
Narození	31. května 1818 Hradec Králové Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. června 1905 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Politický subjekt	Národní str. (staročeši)
Vzdělání	Karlo-Ferdin. univ.

Václav Vladivoj rytíř Tomek, starším způsobem zápisu též Wácslav Wladivoj Tomek (31. května 1818 Hradec Králové – 12. června 1905 Praha), byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského.

Biografie

Rodina, studium a profesní dráha

Narodil se v rodině obuvnického mistra. Na obecní škole i gymnáziu se projevoval jako vynikající student. V roce 1833 nastupuje na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Po dva roky zde studoval filozofii, pak studoval práva. Během studií působil jako soukromý učitel v rodině Pavla Josefa Šafaříka, který ho podporoval. Roku 1839 dokončil studium práv. Po dokončení školy se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí Jana a Marie v rodině Františka Palackého, který jej také v začátcích podporoval i v profesní kariéře. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, kde v této době hledali někoho s právním vzděláním, kdo by sepsal dějiny hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy (vycházel od roku 1855 do roku 1901) a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země. Na rozdíl od Palackého prosazoval pozitivismus, ideovou prostotu a důraz na faktografii. Později se oba historikové názorově rozešli, nikoliv definitivně.

Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části. V 80. letech se zapojil do sporu o Rukopisy, přičemž zpočátku nebyl proti tomu podrobit rukopisy novému vědeckému zkoumání, za účelem ověření jejich pravosti. Když ale celá polemika okolo rukopisů nabyla ráz veřejné debaty, byl signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů. Odpůrce pravosti těchto písemností odsoudil za to, jakým „způsobem frivolním a cynickým z Rukopisů veřejně šašky se tropí.“

V roce 1847 se v kostele v Polici nad Metují oženil s Ludmilou Dáňovou, dcerou ředitele polického benediktinského panství Josefa Dáni, v jehož rodině již od roku 1835 působil jako soukromý učitel. Do Police nad Metují pak pravidelně dojížděl za přáteli i po smrti své ženy. Roku 1923 byla na zdejším domě umístěna pamětní deska, připomínající jeho pobyt.

Veřejné aktivity v letech 1848–1860

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného a politického života. V červnu 1848 vyšlo první číslo deníku Pokrok, redigovaného Tomkem. Šlo o oficiální list Národního výboru. V letech 1848–1849 zasedal jako poslanec nového rakouského zákonodárného sboru, Říšského sněmu. Byl trvale konzervativně a prohabsbursky orientován.

Po porážce revoluce se od roku 1850 podílel na vydávání listu Vídeňský deník, který prezentoval postoje konzervativních vlastenců. Tato politická platforma, kterou vedl Leopold Lev Thun-Hohenstein se na rozdíl od aktivních liberálů z roku 1848 (Palacký, František Ladislav Rieger) udržela ve veřejných funkcích i v období neoabsolutismu. Tomek se roku 1854 místo Palackého stal jednatelem Českého muzea. Historik Otto Urban tuto konzervativní stranu označuje za skupinu, která věřila, že i v podmínkách porážky revoluce lze rozvíjet národní svéráz. Zároveň odmítala demokratický radikalismus roku 1848. Tomek tak na jednu stranu od počátku 50. let spouštěl na pražské univerzitě průlomové přednášky v češtině, zároveň ale incioval sepsání hanlivého posudku na profesora Ignáce Jana Hanuše, který byl pak propuštěn ze státních služeb. Tomek se ve svých pamětech netajil ani tím, že jeden z jeho dopisů byl se zájmem přeložen i pro předního exponenta neoabsolutistického režimu Felixe Schwarzenberga.

V roce 1859 utrpěl vládní režim kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost otřes a započal proces obnovy ústavního života. V roce 1860 Tomek otevřeně mluví o tom, že „náš stát nachází se v nějaké nejistotě“ a „hlouček náš slábne“. Konzervativní skupina loajální k bachovskému režimu byla v rozkladu.

Veřejné aktivity po roce 1860

I v nastávajícím období se nicméně udržel ve veřejném i politickém životě. Jako člověk s kontakty na císařský dvůr a vídeňskou společnost byl využíván coby prostředník při jednání českých politiků s Vídní. V prosinci 1860 se setkal s předním českým šlechticem Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem a domluvil pak ve svém bytě 6. ledna 1861 schůzku Clam-Martinice s předákem českých liberálů Františkem Ladislavem Riegerem. Výsledkem byla dohoda o alianci české aristokracie a měšťanských národních elit s cílem dosáhnout státoprávního uznání statutu zemí koruny české. Podobně zprostředkoval Tomek v roce 1870 schůzku českých emisarů Clam-Martinice a Riegra s představitelem nové vlády Karla von Hohenwarta Albertem Schäfflem. Výsledkem schůzky byl start pokusu o česko-rakouské vyrovnání (takzvané fundamentální články).

Od roku 1861 až do roku 1870 byl poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Březnice, Blatná, Mirovice. Rezignoval v červnu 1863. Byl stoupencem Národní (staročeské) strany.

Roku 1885 byl jmenován členem Panské sněmovny (horní komory Říšské rady) a dne 30. listopadu 1898 byl povýšen do rytířského stavu.

Dílo

• Děje mocnářství rakauského
• Novější dějepis rakouský
• Kosmův Letopis český s pokračovateli
• Krátká mluvnice česká
• Děje království českého
• Paměti
• Paměti Újezdu Polického čili...nynějších panství polického a Broumovského...
• Příběhy kláštera a města Polica nad Medhují
• Příruční kniha dějepisu rakauského
• Sněmy české dle obnoveného zřízení krále Ferdinanda I.
• Dějepis města Prahy (1855–1901)
• Jan Žižka
• Základy starého místopisu pražského
• Ze života českých poustevníků

Odkazy

Literatura

• FRIČ, Coelestin Liposlav. První rektor české university v Praze Wácslaw Wladivoj Tomek : Nástin jeho života i práce vědecké : s podobiznou. Praha : Hynek, 1882. Dostupné online.  
• KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.  
• NODL, Martin: Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století. Brno, CDK 2007. ISBN 978-80-7325-112-3
• ŘEZNÍK, Miloš. K historiografické práci Václava Vladivoje Tomka. Historický obzor, 1994, 5 (6), s. 137-140.
• ŽUPANIČ, Jan. Der vergessene Ritter. Prague Papers on the History of International Relations. 2005, roč. 9, s. 71-82. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-118-0. 

Externí zdroje

• TOMEK, Václav Vladivoj. Děje království českého
• TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy. Praha : Řivnáč, 1855 - 1894.
• TOMEK, Václav Vladivoj. Základy starého místopisu Pražského. Praha : Královská česká společnost nauk, 1866- 1875.
• TOMEK, Václav Vladivoj. Děje university Pražské. Praha : České museum, 1849.
• TOMEK, Václav Vladivoj. Silhouetty z Prahy. Praha : vl.n., 1900.
• TOMEK, Václav Vladivoj. MOCKER, Josef. Klášter blahoslavené Anežky v Praze. Praha : Dědictví sv. Prokopa, 1892.
• TOMEK, Václav Vladivoj. Děje pražské w krátkém nástinu od W. Wladivoje Tomka. Praha : Pospíšil, 1845.