Antonín Machek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portrét muže z rodiny Patočků
Portrét dámy (po roce 1835)

Antonín Machek (31. října 1775 Podlažice18. listopadu 1844 Praha) byl český malíř období klasicismu a biedermeieru, zejména portrétista a malíř historických žánrů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině chudého domkáře, krejčího a hudebníka Antonína Machka a prosté venkovské ženy Majdaleny, rozené Matouškové. Otec si přivydělával jako muzikant v letní rezidenci královéhradeckého biskupa Jana Leopolda Háje v Chrástu u Chrudimi, ale již roku 1785 zemřel.

Osiřelého syna se ujal kanovník Venuta a upozornil na jeho nadání samotného biskupa - osvícence a národního buditele J. L. Háje. Ten ho přijal do svých služeb a dal do učení ke svému kabinetnímu malíři Václavu Zittovi. Pod jeho vedením pracoval Machek dva roky, převážně kopíroval grafické předlohy a namaloval i první olejomalbu. S oběma protektory se Machek dostal do Prahy roku 1790 na korunovaci Leopolda II. a roku 1792 na korunovaci Františka I.českým králem. V Praze již zůstal a zprvu se učil u Tittova stařičkého učitele, mistra Václava Bluma a po jeho smrti od února 1794 pracoval v dílně malíře fresek a dekoratéra Antonína Tuvory. Po smrti svého mecenáše biskupa Haye zůstal u Tuvory jako tovaryš - malíř pokojů a po večerech docházel kreslit k malíři Ludvíku Kohlovi, který si ho velmi oblíbil. V soutěži nedávno založené Společnosti vlasteneckých přátel umění získal roku 1796 druhou a o rok později první cenu. Nový hradecký biskup M. T. Trauttmannsdorf mu svěřil výzdobu zámku v Chrasti, kde jsou i jeho dva obrazy v zámecké kapli. Po smrti své matky roku 1798 Machek prodal rodný domek a odešel do Vídně. V listopadu 1799 byl přijat ke studiu na Akademii, kde ho zaujal portrét. Když mu roku 1801 došly úspory, vrátil se do Čech. V Hradci Králové vytvořil několik portrétů, především biskupa Trauttmannsdorfa a obraz sv. Rosalie. Roku 1802 vyrazil na zkušenou, žil v Linci a ve Steyru, kde se živil malováním portrétů. Od roku 1813 žil převážně v Praze, kde se oženil a získal si jako portrétista vynikající pověst. Seznámil se s českými vlastenci, které také portrétoval. Díky stykům s pražskou Akademií, profesorem Tkadlíkem, a zejména ředitelem Josefem Berglerem, k němuž docházel na večerní kursy kreslení, se naučil grafické techniky a litografii. Podle předloh různých malířů včetně Berglera, litografoval a vydával od roku 1822 „Dějiny české v obrazích“, později také portréty českých lékařů, herců a podobně.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Machek namaloval množství obrazů náboženských, historických i divadelních dekorací, nejcennější jsou však jeho portréty.

Portréty[editovat | editovat zdroj]

Vytvořil kolem 300 portrétů, některé sám převedl do litogragie, jiné litografoval jeho tovaryš František Šír. Portréty se řadí do tematických okruhů:

  • Osobnosti české obrozenecké vědy a kultury:

Josef Dobrovský, Václav Hanka s manželkou Barborou, Josef Jungmann, přírodovědec Jan Svatopluk Presl, manželka s dětmi Františka Palackého, Pavel Josef Šafařík, básníci Jan Krasoslav Chmelenský a jeho žena Ludovika s dcerou, sochař Josef Malínský, vynálezce Josef Božek a jeho žena s dětmi, Jindřicha Fügner a jeho rodiče, lékař Jan Theobald Held, Julius Vincenc Krombholz

  • Okruh divadelníků Stavovského divadla:

hudební skladatelé Václav Jan Tomášek a František Škroup, básník Šebestán Hněvkovský, Josef Kajetán Tyl, portrét dramatika, herce a ředitele divadla Jana Nepomuka Štěpánka, portréty hudebního skladatele a kapelníka Stavovského divadla Františka Škroupa s manželkou, kapelníka a houslisty Fridricha Wilhelma Pixise, herce a pěvce Antonína Jelena v kostýmu Maxe z Weberovy opery Čarostřelec a pěvkyně Tekly Battkové-Podleské.

  • Podobizny šlechty:

barona Jana Nádherného, rodiny Františka Daubka, Jana Rittera z Rittersbergu, hraběte Filipa Kolowrata-Krakovského, hraběte Arnošta Filipa z Valdštejna, hraběte Jana Václava Šporka a jeho ženy Rosalie, hraběte J.M. Canala

  • Portréty církevních představitelů:

arcibiskupa Aloise Josefa Kolowrata-Krakovského, královéhradeckého biskupa M. T. Trauttmannsdorfa, arcibiskupa Aloise Josefa Schrenka, strahovského opata Zeidlera, převorky premonstrátek Zuzany Mayerové, vyšehradského kanovníka Karla Kuhna, vyšehradského děkana Jáchyma Preyse z Preysenwerthu, jindřichohradeckého probošta V.B. Juhna, rabína J. L. Rappaporta, a další.

  • Rodinné podobizny měšťanů:

Rodina pražského továrníka Wehleho, Mojžíše Porgese, rodiče Bedřicha Smetany, podobizny sourozenců Gustava a Emilie Gradlových, Ondřeje a Johannz Neureutherových, Vincenta a tereyie Havlíkových; vlastní podobizna A. Machka, podobizna Machkova syna Jindřicha

  • 66 podobizen českých panovníků

Oltářní obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Sv. Jan Nepomucký, kaple biskupské reyidence v Hradci Králové
  • Zavraždění sv. Václava, kostel sv. Jana Křtitele, Skála u Chrasti
  • Sv. Florián, kostel sv. Jana Křtitele, Skála u Chrasti
  • Sv. Rosalie, kostel P. Marie, Hradec Králové
  • Sv. Maří Magdaléna, farní kostel, Bělice

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

  • Velká sbírka obrazů, grafických listů a kreseb je v Národní galerii v Praze.[2] Další kolekce portrétů, fiktivní portréty českých králů a litografie jsou v Národním muzeu.
  • kolekce obrazů a grafiky vlastní Národní muzeum, Muzeum hl.m.Prahy, regionální muzea v Teplicích, v Lomnici nad Popelkou aj.
  • Písemná pozůstalost je uložena v Archívu hl. města Prahy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Machek, Antonín.
  2. P. Toman, Slovník českých výtvarných umělců, str. 182n.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Machek, Antonín. Sv. 16, str. 630
  • Prokop TOMAN, Slovník českých výtvarných umělců. Praha: Kočí 1927.
  • Luděk NOVÁK, "Antonín Machek. Praha Nakladatelství ČSAV 1962.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Antonín Machek ve Wikimedia Commons