Leopold Lev Thun-Hohenstein

Tento článek pojednává o česko-rakouském politikovi. Možná hledáte: Leopold Leonhard Raymund Thun-Hohenstein, pasovský biskup (1748-1826).

Leopold Lev
hrabě z Thunu a Hohenštejna, 1850

Leopold Lev Thun-Hohenstein (7. dubna 1811, Děčín – 17. prosince 1888, Vídeň) byl český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a český a rakouský politik.

Život

Byl nejmladším ze synů Františka Antonína z Thunu. Byl vychováván předním pedagogem té doby, Rohrweedenem, který založil ústav pro výchovu mladých šlechticů. Studoval práva na pražské univerzitě a oblíbil si Bolzana. Poté cestoval po Evropě. Navštívil např. Velkou Británii, kde se seznámil s Jamesem Hope-Scottem a ostatními vedoucími představiteli traktariánského hnutí. Byl ovlivněn romantismem a ultramontanismem.

6. dubna 1848 byl jmenován guberniálním prezidentem Českého království. Lev Thun sice měl skutečnou sympatii k vlastencům a k několika jejich vůdcům, rád nazýval češtinu svým přirozeným jazykem. V hloubi duše však pokládal naděje svých přátel za vidiny, jejich požadavky za přehnané a předčasné. O pražském červnovém povstání v roce 1848, kdy byl studenty vězněn v Klementinu, napsal měšťanu Janu Slavíkovi o svém přesvědčení, že hnutí nemělo podklad národnostní, nýbrž politicko revoluční.^[zdroj?] 17. července 1848 byl z funkce guberniálního prezidenta odvolán a na jeho místo nastoupil Karl von Mecséry.

Od 22. srpna 1849 byl ministrem vyučování ve Schwarzenberkově vládě, provedl řadu školských reforem. Zreformoval školství střední, univerzitní studium hlavně podle německého vzoru, povolával do Rakouska profesory z Pruska a vůbec z Němec. Skutečným jeho činem bylo založení českých reálek, kde se však zprvu vyučovala většina předmětů německy. Patřil k feudální straně pravice. V letech 1849–1860 zastával funkci ministra kultu a vyučování, dále byl také členem panské sněmovny, čestným členem Akademie věd, čestným doktorem univerzit ve Lvově a ve Štýrském Hradci.

Je jedním z prvních zakladatelů Matice české a r. 1849 byl povolán za člena Sboru pro vzdělání řeči a literatury české při Matici české. Později se od Čechů vzdálil, k čemuž přispěla jeho účast na rakouském konkordátě roku 1855.