Ferdinand Břetislav Mikovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand Břetislav Mikovec
F. B. Mikovec
F. B. Mikovec
Narození 23. prosince 1826
Sloup v Čechách
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 22. září 1862 (ve věku 35 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství  Rakouské císařství
Povolání autor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Břetislav Mikovec (23. prosince 1826, Sloup v Čechách[1]22. září 1862, Praha) byl český vzdělanec, dramatik, básník a organizátor kulturního života.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v početné, národnostně nevyhraněné rodině jako nejstarší ze šesti dětí, jménem Ferdinand Mikowetz. Otec Mikowetz byl hospodářským správcem zdejšího panství a brzy zemřel. Matka Terezie se starala o 4 sirotky, dva nejmladší zemřeli jako děti. Ferdinand se po absolvování obecné školy ve Sloupu roku 1836 dostal na gymnázium v České Lípě a tam byl získán pro české vlastenectví místním katechetou Antonem Krombholzem. Bydlel ve vlastenecky smýšlející rodině advokáta Antona Schmeykala (Česká Lípa, Mírová 82, dnes Moskevská ulice)[2]. Tehdejší českolipské gymnásium sídlilo v budově kláštera augustiniánů a bylo jen nižšího stupně bez maturity, proto Mikovec i se Schmeykalovým synem Francem Schmeykalem odešel dostudovat do Prahy. Prahu si zamiloval. Po maturitě pokračoval v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde studoval historii a dějiny umění. Začal v roce 1841 psát různé literární příspěvky, česky i německy a veřejně se angažoval. Přijal vlastenecké jméno Břetislav. Stal se členem studentské gardy Svornost a politického klubu Repeal. Během revolučního roku 1848 stanul na barikádách, po potlačení revoluce uprchl za hranice, bojoval po boku Srbů.[3] Pak se z Srbska vrátil a po krátkém čase odjel do Lipska studovat vše dostupné o mistru Janu Husovi.[4]

Jeho dalším významným činem po návratu do Prahy bylo založení literárního časopisu, první české revue Lumír v roce 1851[5]. Časopis poskytoval prostor mladým autorům a sám Mikovec do něj hojně přispíval jako divadelní kritik a teoretik. Zájem o domácí umění šířil i publikováním reprodukcí výtvarných děl, které dával předplatitelům Lumíra jako prémii. Angažoval se také za dostavění Svatovítské katedrály a vydal první monografii o hradě Karlštejně. Dal podnět k založení literárního a výtvarného spolku Arkadie, stal se jeho prvním předsedou a spoluorganizátorem první spolkové výstavy uměleckých památek z veřejných i soukromých sbírek, která se konala roku 1861 v Praze na Žofíně. Největší pozornost Mikovec věnoval divadlu, jehož úroveň se snažil zvýšit psaním kritik a referátů, popularizací Shakespeara, vlastními dramaty i úsilím o založení samostatného českého divadla.

Trpěl vrozenou srdeční chorobou, která omezovala jeho tvůrčí plány, zejména cestování po památkách. S postupující nemocí mu ubývalo sil, proto se v listopadu roku 1861 k němu do domu čp. 1836/II v dnešní Lublaňské ulici na Novém Městě pražském přistěhovala matka s mladšími dětmi[6], ale pomoci mu již nemohla.

Své nejvýznamnější dílo o architektonických památkách země České již Mikovec pro nemoc nemohl dokončit, druhý díl vydal teprve roku 1862 jeho spolupracovník Karel Václav Zap.

Rodný dům ve Sloupu s pamětní deskou

Zemřel ve věku 35 let v září 1862 po této dlouhé, těžké nemoci v Praze. Byl pohřben na malostranském hřbitově v Košířích. Když byl hřbitov rušen, jeho ostatky i náhrobek byly roku 1911 na přání příbuzných převezeny do rodného Sloupu v Čechách. Ve Sloupu je také na jeho rodném domě od roku 1936 pamětní deska.[3][4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Tycho Brahe : životopisný nástin od Ferdinanda B. Mikowce. Praha : Pospíšil, 1847. Dostupné online.  
  • Mikovec, Fedrinand Břetislav: Záhuba rodu přemysloveského.Tragédie ve čtyřech jednáních. Praha F. Pospíšil 1851.
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav: Die königliche Burg Karlstein in Böhmen, eine monografische Skizze. Wien Eduard Hölzel 1858.
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav: Malerisch-historische Skizzen aus Böhmen ; als begleitender Text zu dem "Album von Böhmen" herausgegeben von Eduard Hölzel. Wien 1860
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České.. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha : Kober a Markgraf, [1860]. Dostupné online.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Michael Polák. Významný rodák, či německý nacionalista? F. Schmeykal má výročí. Českolipský deník [online]. 2014-04-05 [cit. 2014-04-06]. Dostupné online.  
  3. a b VOJTÍŠKOVÁ, Marie. Jiskry a plaménky. Česká Lípa : MNV Česká Lípa, 1981. Kapitola Rejstřík osob, s. 38.  
  4. a b SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6 : REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Kolébka a hrob Ferdinanda Břetislava Mikovce, s. 171.  
  5. Českolipsko a Máchův kraj. Děčín : Česká turistika s.r.o, 2005. ISBN 80-903410-9-8. Kapitola Krajina, lidé, zvyky, s. 10.  
  6. Národní archiv Praha, konskripční seznamy pražského policejního komisařství z let 1850-1914, dostupné online, heslo terezie mikowetz, Ferdinand Mikowetz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Josef: Národní muzeum a naše národní obrození. Díl I., Praha 1921
  • Ottův slovník naučný, heslo Mikovec. Sv. 17, str. 296.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]