Jindřich Eckert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Jindřich Eckert s vybavením fotografa krajin (autoportrét), kolorovaná vizitka, kolem 1870

Jindřich Eckert (22. dubna 1833, Praha – 28. února 1905, Praha) byl jeden z nejvýznamnějších českých fotografů 19. století.

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 Nástupci
4 Galerie
5 Odkazy
- 5.1 Literatura
- 5.2 Externí odkazy

[editovat] Život

Po absolvování Stavovského polytechnického institutu pracoval devět let jako celní úředník. Stejně jako jiní fotografové 19. století se fotografii věnoval zpočátku amatérsky, ovšem 15. července 1863 si otevřel v Praze na Újezdě portrétní ateliér pod názvem Heinrich Eckert. Mezi lety 1876 a 1886 spolupracoval s Juliem Müllerem (1831-1904).

Eckert se výrazně společensky angažoval. Po dobu třiceti let byl obecním starším. Účastnil se také národního života a charitativních akcí. Za svou fotografickou činnost získal 44 medailí a dalších cen. Byl i držitelem několika čestných titulů. Oslava 25 let jeho ateliéru roku 1888 byla významnou společenskou událostí. Podílel se i na činnosti fotografických organizací a prvních fotografických časopisů.

[editovat] Dílo

Z počátku se věnoval hlavně portrétu. Vedle klasické portrétní fotografie vytvářel také složité alegorické kompozice a živé obrazy.

Za nejvýznamnější část jeho tvorby je dnes ovšem považována místopisná fotografie a to především pro její obrovský dokumentační význam. Už roku 1871 vydal soubor světlotiskových fotografií Prahy. Po roce 1881 začal jako první v Čechách vytvářet fotografie zachycující umělecké a přírodní krásy dalších míst v Čechách. V letech 1882-1884 například vytvořil soubory fotografií ze Šumavy a Krkonoš. Po roce 1890 se také výrazně věnoval fotografování Prahy, a to především dokumentování míst určených k asanaci. Část těchto fotografií vyšla v knihách Praha královská (1898) a Pražské ghetto (1902).

Podílel se také na dokumentaci výrobků renomovaných firem, například Ringhoffera a Křižíka. Zajímavé jsou též jeho experimenty s rentgenogramy po r. 1896.

[editovat] Nástupci

Po jeho smrti vedla ateliér tři roky dcera Ludmila (provdaná Pávková) pod názvem Atelier Eckert. Roku 1908 jej převzali nepříliš významní fotografové Antonín Cetl a Antonín Bohouš. Ti mj. těžili z bohatství Eckertových negativů a pořizovali z nich nové fotografie.

V ateliéru Jindřicha Eckerta se v roce 1889 vyučil fotografem Pavel Socháň. Do učení nastoupil 11. března 1889 na přímluvu Dr. Tomáše Černého a po pěti týdnech (15. dubna 1889) obdržel výuční list. Pracoval zde až do léta 1890 a v té době již úspěšně prodával své národopisné a krajinářské fotografie.

[editovat] Galerie

Louisa Olivová, 1890
Josef Toman, 1898
František Sequens, 1896
Jiří Kristián Lobkowicz, 1905
Stavební zchátralost a bizarní nahuštěnost Josefovské zástavby včetně nezdravé přelidněnosti, které byly hlavními oficiálními důvody asanačního zásahu, jsou patrné ze snímků josefovských dvorků a zákoutí, před 1905
Josefov byl proslulý svými vetešnickými krámky, kde bylo k dostání vše, na co člověk pomyslel
Městská elektrická dráha Královských Vinohrad, otevření 18. září 1897
Praha - katedrála sv. Víta okolo roku 1887
Vrchol Sněžky s kaplí svatého Vavřince
Karlštejn, kaple sv Kříže, 1878, Scheufler collection
Bílá strž, 1880-1882, Scheufler collection
Černé jezero, 1880-1882, Scheufler collection