Arnošt z Pardubic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
Arnošt z Pardubic
1. arcibiskup pražský

Busta Arnošta z Pardubic v triforiu pražské katedrály
Církev Římskokatolická církev
Arcidiecéze pražská
Jmenován 1344
Předchůdce Jan IV. z Dražic
Nástupce Jan Očko z Vlašimi
Znak Ab Arnošt z Pardubic.png
Svěcení
Kněžské svěcení 1339
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 25. března 1297
Místo narození Hostinka
Bohemia Arms.svg České království
Datum úmrtí 30. června 1364 (ve věku 67 let)
Místo úmrtí Roudnice nad Labem
Bohemia Arms.svg České království
Pochován Kladsko - Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Rodiče Arnošt z Hostýně (dnes Hostinka)
Adlička

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Arnošt z Pardubic (25. březen 1297 Hostinka30. červen 1364 Roudnice nad Labem) byl posledním pražským biskupem (13431344) a zároveň prvním arcibiskupem a metropolitou českým (13441364). Pocházel z rodu pánů z Pardubic, který odvozoval svůj původ od Malovců. Narodil se jako nejstarší ze čtyř synů Arnošta z Hostýně (dnes Hostinka) a paní Adličky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Madona Kladská

Arnošt prožil dětství v Kladsku, kde ho otec, zdejší královský purkrabí, dal učit svobodným uměním ve farní škole johanitů při kostele sv. Jana. Následovalo učení ve významné klášterní škole benediktinů v Broumově. Dále Arnošt studoval v Praze, a protože v hlavním českém městě ještě univerzita nebyla, vypravil se adept vysokoškolského vzdělání do Itálie. Zde studoval čtrnáct let v Bologni a Padově, jeho hlavní obor ovšem nebylo bohosloví, nýbrž práva. Právě v Itálii se seznámil s budoucím Karlem IV. Ještě jako student navštívil papežský Avignon.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Čech (1339) se dal Arnošt vysvětit na kněze. Působil v biskupské kapitule u svatého Víta na Pražském hradě, kde byl roku 1340]jmenován děkanem a tuto funkci vykonával až do roku 1343. Když 5. ledna 1343 zemřel pražský biskup Jan IV. z Dražic, stal se jeho nástupcem na přímluvu markraběte Karla IV., jehož byl důvěrníkem. Zanedlouho nato pověřil Karel Arnošta poselstvím k papeži ohledně zřízení pražského arcibiskupství. Po ročním biskupském působení současně s povýšením pražského stolce na metropolitní byl 30. dubna 1344 jmenován arcibiskupem. Podléhalo mu pak biskupství olomoucké a téhož roku založené biskupství litomyšlské.


Téhož roku za přítomnosti krále Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. vysvětil základní kámen budoucí katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Jako první český církevní hodnostář dostal od papeže právo korunovat české krále. Do doby, než bylo zřízeno pražské arcibiskupství, korunoval české krále mohučský arcibiskup. Dne 2. září 1347 korunoval Karla IV. českým králem a jeho manželku Blanku z Valois českou královnou. V době nepřítommnosti Karla IV. v letech 1354 a 1355 spravoval celou zemi. Měl velkou šanci stát se papežem. Roku 1355 zakázal tzv. ordály - boží soudy, označujíc je za pohanský zvyk. Při těchto soudech byl obžalovaný svlečen a vhozen do vody - pokud se utopil, byl to důkaz jeho viny. Bůh by přece nedopustil nevinného utopit. Jiný způsob byl ordál žhavým železem. Obviněný musel přejít přes žhavá železa bosou nohou či držet žhavé železo v ruce, odříkávajíc přísežnou formulku. Popáleniny byly považovány za důkaz viny. Ordály byly zakázány již v roce 1215 lateránským koncilem, ale zákaz se příliš nedodržoval. Arnošt z Pardubic byl také šikovný řezbář. Jím vyřezaná soška P. Marie Svatohorské údajně ronila slzy.

V roce 1349 vyhlásil provinciální statuta, církevní zákoník, který systematicky stanovil hlavní zásady církevního práva. Vymezil kompetenci a způsob jednání biskupského soudu. Spiritualita prvého arcibiskupa byla blízká augustinianismu, mezi augustiniánskými kanovníky měl spolupracovníky a tomuto řádu založil kláštery v Kladsku, Jaroměři a Rokycanech.

Arnošt z Pardubic působil často jako diplomat ve službách Karla IV., zápisy se o něm zmiňují jako o pohledném muži evropského rozhledu a dobrém řečníkovi. Při této příležitosti se seznámil i s Petrarkou, kterého král pozval do Prahy v roce 1356. Arnošt se stal po založení pražské univerzity roku 1348 jejím kancléřem, stejně tak, jako jeho nástupci předhusitské doby. Zemřel roku 1364 v Roudnici nad Labem a byl pohřben v Kladsku ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Donátor umění[editovat | editovat zdroj]

Arnošt se projevoval jako štědrý donátor výtvarného umění. K nejvýznamnějším dochovaným památkám patří monumentální deskový obraz trůnící Panny Marie s Ježíškem a s klečícím arcibiskupem Arnoštem u nohou, zvaný podle svého určení Kladská madona, dnes vystavený ve sbírkách Státních muzeí v Berlíně. Madoně Kladské byla zasvěcena 10. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené roku 1674.

Arnošt si dále objednal několik iluminovaných rukopisů, které se dochovaly v Kapitulní knihovně u svatého Víta v Praze (například Graduál). Objednal si rovněž pískovcový reliéf s tesanou ležící figurou arcibiskupa s insigniemi, který se ve zbytcích dochoval na jeho původní náhrobní tumbě v chrámu Panny Marie v Kladsku. Podle mineralogického rozboru byl kámen dovezen z Čech, pravděpodobně již jako hotová socha. Klečící figura z bílého mramoru je jen novodobým epitafem.

28. biskup pražský, pak 1. arcibiskup pražský
Předchůdce:
Jan IV. z Dražic
13431364,
arcibiskupem od 1344
Arnošt z Pardubic
Nástupce:
Jan Očko z Vlašimi

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PHDR JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Co v průvodcích nebývá 3. Praha 4, Na Sypčině 12 : Nakl. MOTTO, 2008. 358 s. ISBN 978-80-7246-383-1. Kapitola Katedrála sv. Víta.  
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Arnošt z Pardubic. Arcibiskup, zakladatel a rádce. Praha : Vyšehrad, 2008. 349 s. ISBN 978-80-7021-911-9.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 20.  
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 124–125.  
  • Zdeňka Hledíková, Jana Zachová, Život Arnošta z Pardubic podle Valentina Krautwalda (Das Leben des Ernst von Pardubitz erzählt von Valentin Krautwald), Pardubice 1997, ISBN 80-86046-25-7
  • Vilém z Hasenburka, Vita venerabilis Arnesti primi archiepiscopi ecclesie Pragensis/ Život ctihodného Arnošta, prvního arcibiskupa kostele pražského (lateinisch u. tschechisch), vydáno ve FRB I, odsud nově vydala Česká křesťanská akademie, Praha 1994, ISBN 80-85795-12-4
  • Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon, Band VI, Bautz-Verlag, 1993
  • Franz Albert, Das Testament des Erzbischofs Ernst von Pardubitz, in: Glatzer Heimatblätter 1928, 81-86
  • Jaroslav Polc, Ernst vom Pardubitz, in: Ferdinand Seibt, Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder, Band 3, 1978
  • Arnestus von Pardubitz, Grafschaft Glatzer Buchring, Band 35
  • Václav Chaloupecký, Arnošt z Pardubic, I. arcibiskup pražský, Praha 1946
  • Jan Kapistrán Vyskočil, Arnošt z Pardubic a jeho doba, Praha 1947
  • Václav Medek, Cesta české a moravské církve staletími, Praha 1982
  • Jaroslav Kadlec, Přehled českých církevních dějin, Díl 1., Řím 1987
  • O. Lechner-U. Schütz, Mit den Heiligen durch das Jahr, Freiburg-Basel-Wien 1988
  • J. Torsy, Der Große Namenstagskalender, 1997
  • Die Grafschaft Glatz, Der Herrgottswinkel Deutschlands, Band V, Lüdenscheid 1968
  • Dehio-Handbuch der Kunstdenkmäler in Polen Schlesien, Deutscher Kunstverlag 2005, ISBN 3-422-03109-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]