František Kordač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
ThDr. PhDr. František Xaver Kordač
31. arcibiskup pražský a primas český
Církev římskokatolická
Provincie česká
Arcidiecéze pražská
Předchůdce Pavel Huyn
Nástupce Karel Kašpar
Znak Arcbishoppallium.png
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 11. ledna 1852
Místo narození Seletice u Libáně
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí 26. dubna 1934
(ve věku 82 let)
Místo úmrtí Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pochován v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Rodiče Jan a Kateřina roz. Šulcová
Alma mater Gregoriánská univerzita Řím
Collegium Germanicum

František Xaver Kordač, v matrice František Seraf Kordač (11. ledna 1852 Seletice u Libáně26. dubna 1934 Praha), byl římskokatolický teolog, filozof, politik, duchovní a arcibiskup pražský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v početné chalupnické rodině Jana Kordače a Kateřiny, roz. Šulcové a při křtu dostal jméno František Seraf (Petera a další prameny uvádí František Xaver). Po absolvování německého jezuitského gymnázia v Bohosudově u Teplic (1865–1873) a maturitě na německém malostranském gymnáziu v Praze studoval bohosloví na Gregoriánské univerzitě v Římě. Silně jej ovlivnil pobyt v koleji Collegium Germanicum-Hungaricum, takže po téměř sedmiletém pobytu v Itálii se vrátil do vlasti nejen s doktoráty teologie (ThDr.) a filozofie (PhDr.), ale především jako vnitřně přesvědčený a zapálený stoupenec ultramontánní politiky papežské kurie.

Na severu Čech[editovat | editovat zdroj]

Litoměřický biskup Anton Ludwig Frind (1823–1881) ho v r. 1879 poslal jako čtvrtého kaplana do Liberce s pověřením duchovního pro místní českou menšinu. Zájem o problematiku vzdělávání kněžstva Kordače v r. 1885 dovedl do Litoměřic do kněžského diecézního semináře, nejprve jako profesora, brzy vicerektora (1887) a nakonec se stal rektorem (1889–1905). Významně zasáhl do výuky a provedl reformu studia s posílením výuky filozofických disciplin. V zájmu posílení výchovy kněží z českých rodin v r. 1899 v Mladé Boleslavi založil chlapecký konvikt. V německém prostředí usiloval o zmírnění nacionálního napětí mezi Čechy a Němci, což se mu však přes smířlivé vystupování a toleranci nedařilo (střety a polemiky s německým knězem a publicistou Ambrosem Opitzem, 1846–1907) a tak jeho přechod v roce 1905 na pražskou teologickou fakultu české univerzity byl pro něj východiskem z obtížného postavení.

Univerzitním profesorem v Praze[editovat | editovat zdroj]

V Praze převzal stolici křesťanské filozofie a fundamentální teologie a kromě výuky se skvěle uplatňoval jako univerzitní kazatel v kostele sv. Klimenta. Dvakrát zastával funkci děkana fakulty (1906/7, 1914/5), ale jeho činnost nebyla zdaleka omezena pouze na oblast vědy, výuky a publicistiky. Hned na počátku pražského působení se zapojil do politických a spolkových aktivit. Významně zasáhl do procesu překonávání krize v katolickém politickém táboře a usiloval o vytvoření jedné politické organizace. Angažoval se na půdě křesťansko-sociální strany, před válkou formálně působil jako její místopředseda, ve skutečnosti reprezentoval vůdčí a autoritativní postavu vůdce. V roce 1916 se zasloužil o vznik Spojené strany katolické, která integrovala organizačně roztříštěný politický katolicismus v Čechách a předznamenala jeho další vývoj v meziválečném období. Kordačovu politickou pozic na konci války sice značně oslabil jeho loajální postoj k monarchii a jejímu vládnoucímu rodu, avšak hned na počátku republiky ho vidíme mezi aktivními poslanci Revolučního Národního shromáždění ČSR.

Pražským arcibiskupem a primasem českým[editovat | editovat zdroj]

Do procesu konstituování Československé strany lidové už nezasáhl, neboť po útěku arcibiskupa Paula Marie de Huyn (1868–1946) se rozhodnutím papeže Benedikta XV. v roce 1919 stal novým pražským arcibiskupem a primasem českým (1919–1931). Stalo se tak ve velmi bouřlivém období poznamenaném útoky na katolickou církev a snahami o provedení odluky církví od státu, přičemž tuto krizi komplikovalo také hnutí katolického duchovenstva se svými reformními požadavky navazujícími na předválečnou katolickou modernu. Z papežova pověření Kordačovi připadl úkol kněžské hnutí potlačit a situaci konsolidovat. Tento nepopulární úkol zvládl, ovšem za cenu represí a vzniku Církve československé (1920). Tento krok mu mnozí dodnes zazlívají a překrývá mnohá pozitiva jeho činnosti jako kněze, politika i vrchního duchovního správce. Ve 20. letech významně přispěl k urovnání vztahů mezi novou republikou a Vatikánem.

V letech 19181920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Československou stranu lidovou.[1][2]

Koncem 20. let vzbudil mimořádnou pozornost veřejnosti svými články týkajícími se řešení sociálních otázek.

Rezignace na funkci arcibiskupa[editovat | editovat zdroj]

Ze svého úřadu odešel nedobrovolně po sporech a velké aféře s pražským nunciem Pietrem Ciriacim (1885–1966). Oficiálně bylo důvodem sporu, že arcibiskup odmítl financovat z církevních peněz stavbu samostatného sídla nunciatury s poukazem na to, že vidí jako důležitější stavbu nového semináře v Praze-Dejvicích. Skutečným důvodem však mohlo být, že Kordač byl fixován k ostře antiliberální linii předchozího papeže Pia X. a jeho ostrá antiliberální prohlášení mohla být na překážku liberálnější linii Pia XI. Podle Radomíra Malého Kordač představuje jisté ztělesnění apologetického, silně antiliberálního směru českého prvorepublikového katolicismu, pro nějž je charakteristický zásadní odpor vůči liberální, demokratické státní ideologii první republiky, reprezentované prezidentem Masarykem. Nutno však dodat, že František Kordač a T. G. Masaryk jinak spolupracovali na dostavbě chrámu sv. Víta i přípravách Svatováclavského milénia v roce 1929. Někteří liberálové z řad lidové strany šířili také domněnku, že Kordač byl donucen rezignovat proto, že jeho názory v sociálních otázkách byly komunistické, avšak oficiální vatikánský deník L'Osservatore Romano otiskoval Kordačovy statě k sociálním otázkám i po jeho rezignaci.[3]

Poslední léta svého života prožil na zámku v Břežanech u Prahy a je pochován ve svatovítské katedrále.

Byl pověstný svou skromností. Většinou z vlastních příjmů sanoval stavbu Arcibiskupského semináře v Praze-Dejvicích. Zasloužil se o vybudování Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči. Podílel se na dostavbě katedrály sv. Víta, což dodnes dokládá nápis nad klenutím triumfálního oblouku katedrály na straně jižní, kde je výslovně jmenován spolu s prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem.

Jeho nástupcem v úřadu arcibiskupa pražského se stal ThDr. ICDr. Karel Kašpar, v té době světící biskup královéhradecký.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Kordač [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-19]. Dostupné online. (česky) 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-19]. Dostupné online. (česky) 
  3. František Kordač, Signály.cz, 11. 1. 2011, z článku Radomíra Malého v revui Distance: Radomír Malý: František Kordač a Alfréd Fusch – biskup a novinář, Distance, č. 1/2008

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 126–127.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • MAREK, Pavel: Arcibiskup pražský prof. dr. František Kordač. Olomouc, Moneta-FM 2005. 638 s. ISBN 80-86731-01-4
  • MAREK, Pavel: Církevní krize na počátku první Československé republiky (1917–1924). Brno, L. Marek 2005. 340 s. ISBN 80-86263-57-6
  • MAREK, Pavel: František Kordač, Archbishop of Prague: A Man Between Ultramontanism and Roman-Catholic Reformism. Cosmas. Czechoslovak and Central European Journal, vol. 19, fall 2005, numb. 1, p. 9–26. ISSN 1056-005X
  • MAREK, Pavel: Františedk Kordač na severu Čech. In: Národ místo Boha v 19. a první polovině 20. století. Sborník příspěvků z konference konané ve dnech 21.-22. dubna 2005 v Ústí nad Labem. Ed. Kristina KAISEROVÁ a Martin VESELÝ. Ústí nad Labem, Univerzita J. E. Purkyně 2006, s. 114–129. ISBN 80-7044-777-X.
  • MAREK, Pavel: Zum politischen Profil von František Kordač. Zeitschrift für Ostmitteleuropa-Forschung, 59, 2010, č. 2, s. 186–207. ISSN 0948-8294
  • MAREK, Pavel: Antimodernista František Kordač. Historica Olomucensia 39-2011, Sborník historický 27, s. 97–119. ISSN 1803-9561

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

31. arcibiskup pražský
Předchůdce:
Pavel Huyn
1919-1931
František Kordač
Nástupce:
Karel Boromejský Kašpar