Václav Chaloupecký
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Chaloupecký (12. květen 1882 Dětenice – 22. listopad 1951 Dětenice) byl český historik, hlavní představitel historiků na Slovensku meziválečného období, žák prof. Pekaře.
Byl silný čechoslovakista a této koncepci podřizoval svoje vědecké práce. Mnohé z jeho na svoji dobu vynikajících prací jsou již překonané.
Původně byl archivář, v letech 1922 – 1939 pedagag, v letech 1929 – 1930 děkan Filozofické fakulty UK, v letech 1937 – 1938 byl rektorem Komenského univerzity. V roce 1923 se stal profesorem československých dějin. Krátce v roce 1939 a poté po válce učil na Karlově univerzitě v Praze. 1946-1951 zastával post I. tajemníka České akademie věd s umění.
[editovat] Dílo
Dvě úvahy o národním probuzení na Slovensku (1920), K nejstarším dějinám Bratislavy (1922), Československé dějiny (1922), Staré Slovensko (Sp. fil. fak. Brat. 1923), Unsere Grenze gegen Ugarn (1923), Das historische recht der magyarischen Nation auf die territoriale Integrität (1923), Na úsvitě křesťanství (1924), Dvě studie k dějinám Podkarpatska (1925), Padělky staroslovenských zpěvů historických (1925), K dějinám valdenských v Čechách před hnutím husitským (1925), Česká hranice východní koncem XI. století (1926), Slovenské diaecese a tak řečená apoštolská práva uherská (1928), Martinská deklarace a její politické osudy (1928), O znaku Slovenska (1929), Nitra a počátky křesťanství na Slovensku (1930), Zápas o Slovensko –1918 (1930), Der modus vivendi und die Slowakei (1931), Kniha Žilinská (1934), Svatý Vojtěch (1934), Slovenská liturgie (1934), Universita Petra Pázmánya a Slovensko (1935), Středověké listy ze Slovenska. Sbierka listov a listín písaných jazykom národným z rokov 1462-1490 (1937), Počátky státu česklého a polského (1937), Svatováclavský sborník (1939), Na úsvitě křesťanství (1942), Valaši na Slovensku (1947), Karlova universita v Praze 1348 až 1409 (1948)
