Arnošt Vojtěch z Harrachu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Eminence
Arnošt Vojtěch z Harrachu
Arcidiecéze pražská
XIII. pražský
arcibiskup
Církev římskokatolická
Provincie česká
Arcidiecéze pražská
Období služby 16231667
Předchůdce Jan Lohelius
Nástupce Jan Vilém Libštejnský z Kolovrat
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jméno Ernst Adalbert von Harrach
(němčina)
Datum narození 4. listopadu 1598
Místo narození Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Datum úmrtí 25. října 1667 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní

Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech

Arnošt Vojtěch z Harrachu (něm. Ernst Adalbert von Harrach; 4. listopadu 1598 Vídeň25. října 1667 Vídeň) byl katolický duchovní, biskup tridentský (16651667), 13. arcibiskup pražský, 28. velmistr Křižovníků s červenou hvězdou (obojí 16231667) a také kardinál. V pražské katedrále korunoval tři české krále a dvě královny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Druhý syn hraběte Karla z Harrachu a Marie Alžběty hraběnky ze Schrattenbachu. Jako druhorozený syn byl předurčen duchovní kariéře. Po studiích ho vypravila rodina na cesty na zkušenou, do Říma přijel i s preceptorem na konci roku 1616. Zde vstoupil do mariánské družiny kostela S. Apollinare, papež ho jmenoval svým komořím v roce 1621. Získal kanovnické prebendy v Olomouci a v Pasově. Jeho sestra Isabela Kateřina byla od roku 1623 manželkou Albrechta z Valdštejna, druhá sestra Maxmiliána byla provdána za Adama Erdmana Trčku z Lípy.

Biskup[editovat | editovat zdroj]

medaile
1629

Pražským arcibiskupem byl zvolen jako pětadvacetiletý v roce 1623, vysvěcen byl v Sixtinské kapli 22. ledna. Vedl rekatolizaci v Čechách po porážce českého stavovského povstání a společně s olomouckým biskupem Františkem kardinálem z Ditrichštejna (který mu byl v církevní hierarchii podřízen, ale politicky jej zastínil) působil jako důležitý rádce Habsburků. Osobně se stavěl proti násilné rekatolizaci a vyhánění nekatolíků z Čech, ovšem podřídil se rozhodnutí královského dvora. Spolu s Ditrichštejnem provedl závěrečné redakce Obnoveného zřízení zemského, které v roce 1627 přisoudilo duchovenstvu první místo na zemském sněmu; první mezi duchovními byl pražský arcibiskup.

Založil Arcibiskupský seminář a gymnasium, za jeho působení též vznikla biskupství litoměřické (1655) a královéhradecké (1664). Podle původního plánu schváleného papežskou kurií měla být čtyři biskupství zřízena v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Litoměřicích a v Plzni. Jak budějovická, tak plzeňská městská rada ale nesouhlasily, patrně se obávaly nákladů. Tridentské biskupství dostal Harrach jako odškodnění za oddělení nových českých diecézí od pražské.

Arcidiecézi nově rozdělil na vikariáty, které umožňovaly lepší správu než dřívější arcijáhenství. Ve svém obvodu vikář dohlížel na jednotlivé kněze a svolával je dvakrát ročně k poradám. Potýkal se se stálým nedostatkem kněží, z tisíce farností jich v roce 1636 mělo vlastního faráře zhruba 350.

V roce 1627 bylo do Prahy přeneseno tělo sv. Norberta, zakladatele řádu premonstrátů.

Dne 21. listopadu 1627 korunoval druhou manželku Ferdinanda II. Eleonoru za českou královnu a o čtyři dny později jeho syna, devatenáctiletého Ferdinanda III. českým králem.

V roce 1629 byla slavnostně zahájena obnova pražské katedrály. V témže roce oslavil Harrach 700. výročí smrti sv. Václava a zavedl u nás svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie.

Restituční edikt císaře Ferdinanda II. z 6. března 1629 vracel katolické církvi statky, zabrané protestanty. Česká církev byla jedna z mála, která je mohla vymáhat, v říši se edikt nikdy neprosadil. Ferdinand II. dohodl se s papežem, že uspokojí církevní nároky zřízením solní pokladny: z každé do Čech dovezené bečky soli dostal arcibiskup 15 krejcarů.

Dne 12. září 1638 doprovodil spolu s císařem zpátky do Staré Boleslavi Palladium země české, ukořistěné Sasy před šesti lety, roku 1632 .

Dne 5. srpna 1646 korunoval dalšího českého krále Ferdinanda IV. a o deset let později královnu Eleonoru a krále Leopolda.

Když byla Karlova universita spojena 4. března 1654 s jezuitskou akademií a přejmenována na Karlo-Ferdinandovu universitu, byl mu předán starobylý titul kancléře university.

Kardinál[editovat | editovat zdroj]

Kardinálem byl jmenován 19. ledna 1626, biret a svůj první titulární římský kostel S. Maria degli Angeli obdržel 7. června 1632. Účastnil se konkláve, které roku 1644 zvolilo papežem Inocenta X, konkláve roku 1655, ze kterého vyšel Alexandr VII. a nakonec konkláve roku 1667, které zvolilo Klementa IX. Řím navštívil v letech 1626, 1637, 1644, 1655 a 1667, vždy na několik měsíců. Jeho titulární kostel ve Věčném městě byl nejprve S. Maria degli Angeli (1632-1644), pak S. Prassede (1644 - 1667) a nakonec San Lorenzo in Lucina (1667).

Dne 4. listopadu 1661 sepsal Kardinál Harrach svou závěť, ve které odkázal veškerý svůj majetek svému bratrovi Františku Albrechtovi a svému synovci Ferdinandu Bonaventurovi. Různým církevním institucím a členům svého dvora odkázal dohromady 59 200 zlatých. Zároveň ve své závěti stanovil, že po své smrti má být pohřben ve městě, v němž zemře, a náklady na pohřeb nemají převýšit 3000 zlatých a náklady na zádušní mše 4000 zlatých.[1]

Na zpáteční cestě z konkláve Arnošt Vojtěch z Harrachu 25. října 1667 ve Vídni zemřel. Pohřební obřady začaly 16. listopadu a trvaly tři dny.[2]

Je pohřben v rodinné kryptě v dvorním kostele u augustiniánů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CATALANO, Alessandro. Zápas o svědomí : kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667) a protireformace v Čechách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 637 s. Dále jen Zápas o svědomí. ISBN 978-80-7106-942-3. S. 364–365.  
  2. Zápas o svědomí, s. 370.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CATALANO, Alessandro. Zápas o svědomí : kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667) a protireformace v Čechách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 637 s. ISBN 978-80-7106-942-3.  
  • Die Diarien und Tagzettel des Kardinals Ernst Adalbert von Harrach (1598-1667), herausgegeben von Katrin Keller und Alessandro Catalano, unter Mitarbeit von Marion Romberg, Wien 2010. ISBN 978-3-205-78461-6.
  • ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618–1683. Praha : Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5.  
  • Krásl František, Arnošt hrabě Harrach, kardinál sv. církve římské a kníže arcibiskup pražský. Historicko-kritické vypsání náboženských poměrů v Čechách od roku 1623-1677, Praha, Arcibiskupská knihtiskárna 1886.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

13. arcibiskup pražský
Předchůdce:
Jan Lohelius
16231667
Arnošt Vojtěch z Harrachu
Nástupce:
Jan Vilém Libštejnský z Kolovrat
28. velmistr Křižovníků s červenou hvězdou
Předchůdce:
Jan Lohelius
16231667
Arnošt Vojtěch z Harrachu
Nástupce:
Jan Bedřich z Valdštejna
Kníže-biskup tridentský
Předchůdce:
Zikmund František Tyrolský
16651667
Arnošt Vojtěch z Harrachu
Nástupce:
Sigismund Alfons von Thun