Arnošt Vojtěch z Harrachu

Portrét arcibiskupa Arnošta

Arnošt Vojtěch z Harrachu (něm. Ernst Adalbert von Harrach; 4. listopadu 1598, Vídeň – 25. října 1667, tamtéž) byl katolický duchovní, biskup tridentský (1665–1667), 13. arcibiskup pražský, 28. velmistr Křižovníků s červenou hvězdou (obojí 1623–1667) a také kardinál. V pražské katedrále korunoval tři české krále a dvě královny.

Rodina

Druhý syn hraběte Karla z Harrachu a Marie Alžběty hraběnky ze Schrattenbachu. Jako druhorozený syn byl předurčen duchovní karieře. Po studiích vypravila ho rodina na cesty na zkušenou, do Říma přijel i s preceptorem na konci roku 1616. Zde vstoupil do mariánské družiny kostela S. Apollinare, papež ho jmenoval svým komořím v roce 1621. Získal kanovnické prebendy v Olomouci a v Pasově. Jeho sestra Isabela Kateřina byla od roku 1623 manželkou Albrechta z Valdštejna.

Biskup

medaile

1629

Pražským arcibiskupem byl zvolen jako pětadvacetiletý v roce 1623, posvěcen byl v Sixtinské kapli 22. ledna. Vedl rekatolizaci v Čechách po porážce českého stavovského povstání a společně s olomouckým biskupem Františkem kardinálem z Ditrichštejna (který mu byl v církevní hierarchii podřízen, ale politicky jej zastínil) působil jako důležitý rádce Habsburků. Osobně se stavěl proti násilné rekatolizaci a vyhánění nekatolíků z Čech, ovšem podřídil se rozhodnutí královského dvora. Spolu s Ditrichštejnem provedl závěrečné redakce Obnoveného zřízení zemského, které v roce 1627 přisoudilo duchovenstvu první místo na zemském sněmu; první mezi duchovními byl pražský arcibiskup.

Založil Arcibiskupský seminář a gymnasium, za jeho působení též vznikla biskupství litoměřické (1655) a královéhradecké (1664). Podle původního plánu schváleného papežskou kurií měla být čtyři biskupství zřízena v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Litoměřicích a v Plzni. Jak budějovická, tak plzeňská městská rada ale nesouhlasily, patrně se obávaly nákladů. Tridentské biskupství dostal Harrach jako odškodnění za oddělení nových českých diecézí od pražské.

Arcidiecesi nově rozdělil na vikariáty, které umožňovaly lepší správu než dřívější arcijáhenství. Ve svém obvodu vikář dohlížel na jednotlivé kněze a svolával je dvakrát ročně k poradám. Potýkal se se stálým nedostatkem kněží, z tisíce farností jich v roce 1636 mělo vlastního faráře zhruba 350.

V roce 1627 bylo do Prahy přeneseno tělo sv. Norberta, zakladatele řádu premonstrátů.

Dne 21. listopadu 1627 korunoval druhou manželku Ferdinanda II. Eleonoru za českou královnu a o čtyři dny později jeho syna, devatenáctiletého Ferdinanda III. českým králem.

V roce 1629 byla slavnostně zahájena obnova pražské katedrály. V témže roce oslavil Harrach 700. výročí smrti sv. Václava a zavedl u nás svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie.

Restituční edikt císaře Ferdinanda II. z 6. března 1629 vracel katolické církvi statky, zabrané protestanty. Česká církev byla jedna z mála, která je mohla vymáhat, v říši se edikt nikdy neprosadil. Ferdinand II. dohodl se s papežem, že uspokojí církevní nároky zřízením solní pokladny: z každé do Čech dovezené bečky soli dostal arcibiskup 15 krejcarů.

Dne 12. září 1638 doprovodil spolu s císařem zpátky do Staré Boleslavi Palladium země české, ukořistěné před šesti lety 1632 Sasy.

Dne 5. srpna 1646 korunoval dalšího českého krále Ferdinanda IV. a o deset let později královnu Eleonoru a krále Leopolda.

Když byla Karlova universita spojena 4. března 1654 s jezuitskou akademií a přejmenována na Karlo-Ferdinandovu universitu, byl mu předán starobylý titul kancléře university.

Kardinál

Kardinálem byl jmenován 19. ledna 1626, biret a svůj první titulární římský kostel S. Maria degli Angeli obdržel 7. června 1632. Účastnil se konkláve, které roku 1644 zvolilo papežem Inocenta X, konkláve roku 1655, ze kterého vyšel Alexandr VII. a nakonec konkláve roku 1667, které zvolilo Klementa IX. Řím navštívil v letech 1626, 1637, 1644, 1655 a 1667, vždy na několik měsíců. Jeho titulární kostel ve Věčném městě byl nejprve S. Maria degli Angeli (1632-1644), pak S. Prassede (1644 - 1667) a nakonec San Lorenzo in Lucina (1667).

Zemřel 25. října 1667 ve Vídni na cestě z Říma a je pohřben v rodinné kryptě v dvorním kostele u augustiniánů.

Související

• Valerian Magni

Literatura

• CATALANO, Alessandro. Zápas o svědomí. Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667) a protireformace v Čechách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 637 s. ISBN 978-80-7106-942-3.  
• Die Diarien und Tagzettel des Kardinals Ernst Adalbert von Harrach (1598-1667), herausgegeben von Katrin Keller und Alessandro Catalano, unter Mitarbeit von Marion Romberg, Wien 2010. ISBN 978-3-205-78461-6.
• ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618–1683. Praha : Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5.  
• Krásl František, Arnošt hrabě Harrach, kardinál sv. církve římské a kníže arcibiskup pražský. Historicko-kritické vypsání náboženských poměrů v Čechách od roku 1623-1677, Praha, Arcibiskupská knihtiskárna 1886.

Externí odkazy

• http://www.univie.ac.at./Geschichte/Harrach/harrach_zur_person.htm Biografie
• Petr Mašek - Martin Vaňáč: Arnošt Vojtěch HARRACH
• Kardinál z Harrachu na Catholic Hierarchy

13. arcibiskup pražský.
Předchůdce: Jan Lohelius	1623–1667 Arnošt Vojtěch z Harrachu	Nástupce: Jan Vilém Libštejnský z Kolovrat

28. velmistr Křižovníků s červenou hvězdou
Předchůdce: Jan Lohelius	1623–1667 Arnošt Vojtěch z Harrachu	Nástupce: Jan Bedřich z Valdštejna

biskup tridentský
Předchůdce: Zikmund František Tyrolský	1665–1667 Arnošt Vojtěch z Harrachu	Nástupce: Sigismund Alfons von Thun