Valerian Magni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Valerian Magni, rodným jménem Maxmilián Magni (15. října 1586 v Miláně - 29. července 1661) byl kapucín, diplomat, blízký spolupracovník pražského arcibiskupa kardinála Arnošta Harracha který se podílel na katolické reformě po Bílé hoře jako zastánce mírného postupu.

Narodil se 15. října 1586 v Miláně jako Maxmilián Magni. Odtud přišel již v dětství roku 1588 do Prahy a vyrostl na Malé Straně, kam se přestěhovala jeho obchodnická rodina. Vstoupil do řádu kapucínů, kde přijal jméno Valerian. Po vysvěcení proslul jako dobrý kazatel a brzy se stal provinciálem pro Čechy a Rakousko. Sloužil v císařských službách jako rádce a diplomat. Roku 1621 absolvoval diplomatickou misi do Francie roku 1630 do Mantovy. Roku 1635 se účastnil mírových jednání v Praze jako teologický poradce. V letech 1622-1623 byl poradcem vévody Maxmiliána I. Bavorského. Od roku 1645 působil jako misionář v Sasku, Hesensku, Braniborsku a Gdaňsku.

Papežskou kongregací Pro šíření víry (Propaganda fide) byl v červenci 1625 určen za spolupracovníka pražského arcibiskupa kardinála Arnošta Harracha a v této funkci působil do roku 1634. Jeho úkolem bylo pomáhat uskutečnit v pobělohorských Čechách katolickou obnovu. Usiloval o církev začleněnou do českých poměrů a nezávislou na habsburské moci. Spolu s kardinálem Harrachem se pokoušel prosadit mírný postup rekatolizace. Připouštěl jistou toleranci vůči protestantům a ne jejich striktní vyhánění, spojované mnohdy z nelidským zacházením. Násilí při hlásání víry odmítal. Tyto myšlenky se neúspěšně pokoušeli prosadit při jednáních ve Vídni roku 1626 do Obnoveného zřízení zemského. Požadoval také svobodu Karlovy univerzity a zrušení jezuitského monopolu ve vzdělávání. Nakonec se podařilo pro českou církev prosadit finanční výtěžek ze solné daně za zcizené majetky, účast duchovních na sněmech a zřízení biskupského semináře. Další plán na zřízení čtyř nových biskupství se podařil plně dokončit až za Josefa II. I když po prvních jednání chtěl na svou funkci rezignovat, postupně se pustil do reformní práce v duchu přijatých pravidel. Kardinála Harracha zastupoval také v letech 1628 - 1629 v Římě, kde představil a hájil výsledky dosažené při jednáních. Svými postoji si získal řadu odpůrců u císařského dvora, zejména mezi jezuity, proti kterým soustavně vystupoval. Jeho největším protivníkem byl jezuita Lamormain zpovědník císaře Ferdinanda II. Proti jezuitům poté vystupoval soustavně, za což sklidil kritiku, také od svých představených v Římě. Za svůj spis proti nim byl v roce 1661 vzat ve Vídni do vazby. Po svém propuštění ještě téhož roku v Salcburku zemřel.

Byl velmi schopný kněz i diplomat, je zajímavým příkladem smířlivého a relativně tolerantního přístupu v rámci katolické církve 17. století, který byl blízký kardinálu Harrachovi. V rakouské monarchii ovšem tehdy převládl nekompromisní postup, reprezentovaný okruhem panovníkových rádců a jezuity.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Judicium de catholicorum ei acatholicorum regula credendi. (1641)
  • De luce mentium (1642)
  • Principia et specimen philosophiae (1652)
  • Epistola Valeriani Magni ... ad ... Bonauenturam Ruthenum ... De questione, utrum primatus Rom. Pontificis super universam ecclesiam probari possit ex solo sacro textu (1653)
  • Commentarius De homine infami personato sub titulis M. Jocosi Seueri Medii (1654)
  • Opus philosophicum (1660)
  • Acta disputationis habitae Rheinfelsae apud S. Goarem (1652)
  • Christiana et catholica defensio, Adversum Societatem Jesu haeresi vel atheismo infectam (1661)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CATALANO, Alessandro. Zápas o svědomí. Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667) a protireformace v Čechách. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 637 s. ISBN 978-80-7106-942-3.  
  • CACCAMO Domenico: Šíření víry, česká církev a dobově podmíněná tolerance Valeriana Magniho, in: Baroko v Itálii – baroko v Čechách, Praha 2001.
  • SOUSEDÍK Stanislav: Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím. Praha, Vyšehrad 1997. s.139.-161.
  • SOUSEDÍK Stanislav: Valerián Magni. Praha 1983.
  • HEINZ Haushofer: Valerian Magni. In: Neue Deutsche Biographie (NDB) 15, Berlin 1987, 659–661.
  • NOVÁK, Jan Václav. Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha : Dědictví Komenského, 1932. Dostupné online. Kapitola Polemické spisy proti Valeriánovi Magni, s. 358 - 366.