Pavel Huyn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
Pavel Huyn
Titulární patriarcha alexandrijský
Arcibiskup pražský
Církev Římskokatolická církev
Předchůdce Lev Skrbenský
Arcidiecéze pražská
Nástupce František Kordač
Arcidiecéze pražská
Znak ArchbiskupGrafHuynCOA.jpg
Svěcení
Kněžské svěcení 7. června 1892
Biskupské svěcení 26. června 1904
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jméno Pavel Maria Josef Antonín, hrabě Huyn
Země Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum narození 17. února 1868
Místo narození Brno
Česká republika
Datum úmrtí 1. října 1946
Místo úmrtí Bolzano-Gries
Itálie
Pochován Benediktinský klášter v Griesu
Národnost Česká

Pavel Maria Josef Antonín, hrabě Huyn (německy: Paul Graf Huyn) (17. února 1868 Brno1. října 1946, Bolzano-Gries) byl 9. biskup brněnský, 30. arcibiskup pražský, titulární biskup sofijský (1919-1921), titulární patriarcha alexandrijský (1921-1946) a asistent papežského trůnu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Raná léta[editovat | editovat zdroj]

Pavel Huyn se narodil do německy hovořící hraběcí rodiny patrně vlámského původu. Jeho otec Johann Carl (18121889) byl generálem rakouské armády, státní služba byla v rodě tradicí. Pavel ovšem nastoupil církevní dráhu, svá studia (teologie u jezuitů v Innsbrucku a na Germanicu v Římě) završil třemi doktoráty – z filosofie (1889), teologie (1895) a kanonického práva. Na kněze byl ordinován 7. června 1892 v Innsbrucku. Od roku 1898 působil v brněnské diecézi, nejprve jako zámecký kaplan u hraběcí rodiny Des Fours-Walderode v Křetíně u Letovic, poté jako kaplan v Prosiměřicích, Trstěnicích a jako farář v Běhařovicích.

Biskup brněnský (1904-1916)[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu biskupa Františka Saleského Bauera na arcibiskupský stolec do Olomouce byl 17. dubna 1904 jmenován jeho nástupcem. Jeho působení je z hlediska národnostního poněkud kontroverzní, existují obvinění, že při obsazování farností dával přednost německým duchovním, za svého poradce si vybral německého nacionalistu Albana Schachleitera, OSB. K případnému negativnímu vnímání biskupovy osobnosti přispěla i jeho prudká povaha a pravděpodobně nedostatečná znalost českého jazyka.
Ve své funkci usiloval o zintenzivnění pastorace, do diecéze uvedl nové řády a kongregace (karmelitány do Kostelního Vydří, redemptoristy, salvatoriány ad.), získal schválení pro diecézní kongregaci sester těšitelek (1913 a 1915), svolal první diecézní synodu (1909), podporoval stavbu nových kostelů na brněnských průmyslových předměstích (Křenová, Husovice ad.) i spolkovou činnost.
Jeho vztah se skupinou intelektuálů kolem staroříšského spisovatele Josefa Floriana byl poněkud konfliktní (roku 1911 zakázal šíření Florianových Studií), podobně s knězem a literátem Jakubem Demlem, který byl za trest penzionován (1909).
Svým nařízením konat 29. července 1914 v celé diecézi bohoslužby za vítězství rakouských vojsk vzbudil u veřejnosti značnou nelibost. Jako biskup brněnský užíval znaku, který je vytesán i na Petrově, a to rodový znak jako střední štítek na čtvrceném znaku diecéze s kužely a císařským orlem.

Arcibiskup pražský (1916-1919)[editovat | editovat zdroj]

Když v listopadu 1915 zemřel olomoucký arcibiskup kardinál Bauer, vystřídal ho na přání vídeňských vládních míst spojených s armádou umírněný pražský metropolita kardinál Skrbenský a do Prahy byl povolán ráznější a vyhraněnější biskup Huyn. Svého nového úřadu se ujal 8. prosince 1916.
Ve funkci pražského arcibiskupa se mu nepodařilo získat podporu české veřejnosti, jeho působení vyvolávalo spíše odpor. Vznik Československa ho zastihl na vizitaci v Chebu, odkud se už na pokyn vídeňské nunciatury do Prahy - jako pro nové poměry politicky nepřijatelný - nevrátil a 19. 11. 1918 české země opustil natrvalo. Na svůj úřad rezignoval v září 1919.

Pozdější léta[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z Čech pobýval ve Švýcarsku, později v Římě a nakonec v benediktinském klášteře v Griesu (dnes součást Bolzana) v jižním Tyrolsku, kde také jako titulární patriarcha alexandrijský (od 1921) a asistent papežského trůnu 1. října 1946 zemřel. Je pohřben v kryptě kláštera.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biskupství brněnské. Brno 2000.
  • BUBEN, Milan M.. Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů. Praha : Logik s.r.o., 2000. ISBN 80-902811-0-9.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 58.  
  • MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 280–282.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

9. biskup brněnský
Předchůdce:
František Saleský Bauer
19041916
Pavel Huyn
Nástupce:
Norbert Jan Nepomucký Klein
30. arcibiskup pražský
Předchůdce:
Lev Skrbenský z Hříště
19161919
Pavel Huyn
Nástupce:
František Kordač
Latinský patriarcha alexandrijský
Předchůdce:
Domenico Marinangeli
19211946
Pavel Huyn
Nástupce:
Luca Ermenegildo Pasetto