Diecézní biskup
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Diecézní biskup je biskup spravující konkrétní existující diecézi.
Obsah |
[editovat] Diecézní biskup v římsko-katolické církvi
V římskokatolické církvi rozlišujeme sídelního biskupa u diecézí příslušejících k nějaké církevní provincii a vyňatého biskupa u diecézí spadajících přímo pod apoštolský stolec.
[editovat] Jmenování diecézního biskupa
Proces jmenování nového diecézeního biskupa za normálních okolností určují Normy pro promoce do biskupské služby v latinské církvi z roku 1972 a Kodex kanonického práva z roku 1983 (kánony 364, 377 a 378).
Apoštolský nuncius požádá biskupy místní církve, aby mu vyjmenovali asi 50 tzv. konzultorů (duchovních i laiků), z jejichž doporučení vzejde pořadník tří jmen. Všichni zúčastnění jsou vázáni papežským tajemstvím. Papež vybírá z navržených kandidátů, pořadník pro něj není závazný, může jej změnit. Nunciatura poté tajně kontaktuje vybraného kandidáta a zeptá se ho, zda funkci přijímá (v případě, že kandidát ze závažných důvodů odmítne, postupuje se dál podle pořadníku).
Biskupem diecéze se stává dotyčný po složení vyznání víry a přísahy věrnosti Apoštolskému stolci vyhlášením jmenování. Paj se již může kanonicky ujmout řízení diecéze, ovšem pokud není biskup, jsou mu některé pravomoce (např. svěcení kněží) odepřeny až do biskupského svěcení.
[editovat] Diecézní biskup v jiných církvích
Úřad diecézního biskupa existuje také v jiných církvích, které mají episkopální zřízení – např. v církvích anglikánských nebo v některých církvích luteránských.
[editovat] Externí odkazy
- Popis procesu jmenování na stránkách ČBK
