Miloslav Vlk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O českém politikovi a poslanci ČNR pojednává článek Miloslav Vlk (politik).
Jeho Eminence
Miloslav Vlk
Kardinál-kněz
Emertiní arcibiskup pražský
Církev Římskokatolická církev
Arcidiecéze Praha
Jmenován 27. března 1991
Emeritura 13. února 2010
Předchůdce František Tomášek
Nástupce Dominik Duka
Titulární kostel S. Croce in Gerusalemme
Heslo

Ut omnes unum sint

Aby všichni byli jedno
Znak Coat of arms of Miloslav Vlk.svg
Svěcení
Kněžské svěcení 23. června 1968
Biskupské svěcení 31. března 1990
Kardinálská kreace 26. listopadu 1994
kreoval Jan Pavel II.
Titul Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Země Česká republikaČesko Česká republika
Datum narození 17. května 1932 (82 let)
Místo narození Líšnice
Československo
Národnost Česká

PhDr. Miloslav kardinál Vlk (* 17. května 1932 Líšnice u Milevska) je český katolický duchovní a teolog, který mezi lety 1991 a 2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a primas český, v letech 19901991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo zní: „Aby všichni byli jedno“.

Od roku 1991 do roku 2010 byl z titulu pražského arcibiskupa primasem českým, t. j. hlavou římskokatolické církve v Čechách. Krom toho byl i předsedou nejprve Československé (19911993) a později České biskupské konference (19932000),[1] tuto funkci však v roce 2000 převzal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V letech 19932001 byl Miloslav Vlk prezidentem Rady evropských biskupských konferencí.[2] Od roku 1994 je moderátorem Hnutí Fokoláre.[3]

V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně v oficiální, státem kontrolované části církve a částečně v neoficiální „skryté církvi“. Jako biskup, kterým se stal po pádu komunistického režimu, pracoval na obnově zdevastovaných církevních struktur a vedl zatím neúspěšný boj za navrácení církevního majetku, o který totalitní režim církev připravil. Ve funkci arcibiskupa řešil například kauzu krize katolické teologické fakulty UK, v době jeho působení jednal Vatikán s českou církví také o řešení tajně vysvěcených kněží a biskupů, z nichž někteří byli či jsou ženatí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rožmitál pod Třemšínem, kde Miloslav Vlk působil v letech 19721978

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v roce 1952 pracoval krátce jako dělník, následně nastoupil na základní vojenskou službu.[4] 19551960 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor archivnictví. Poté nějakou dobu pracoval jako archivář, v roce 1964 odešel studovat na CMBF do Litoměřic.

Kněz[editovat | editovat zdroj]

23. června 1968 byl vysvěcen na kněze[5] a jmenován sekretářem českobudějovického biskupa Josefa Hloucha. V roce 1971 však musel toto místo z rozhodnutí komunistických úřadů opustit a odejít spravovat malé farnosti (Lažiště a Záblatí, posléze Rožmitál pod Třemšínem). V roce 1978 mu byl odebrán státní souhlas. V letech 19781988 pracoval jako umývač oken a posléze archivář v Praze, kde zároveň tajně vykonával své kněžské povolání. 1. ledna 1989 obdržel státní souhlas zpět a působil nejprve na Klatovsku, později na Šumavě.

Biskup českobudějovický[editovat | editovat zdroj]

Biskupský znak Miloslava Vlka jako biskupa českobudějovického

14. února 1990 byl jmenován biskupem českobudějovickým (vysvěcen a intronizován 31. března 1990). Pustil se do obnovy diecézních struktur zdevastovaných komunistickou diktaturou a 18 let dlouhou sedisvakancí (od smrti biskupa Josefa Hloucha), snažil se o obnovu církevního školství a řeholního života v diecézi. Mimo jiné v roce 1990 založil Biskupské gymnázium J. N. Neumanna a zahájil přípravy na zřízení Jihočeské univerzity s katolickou Teologickou fakultou (k čemuž došlo až za jeho nástupce). Založil farnost sv. Vojtěcha a její správu svěřil salesiánům. Řadu jím zahájených projektů dokončil až jeho nástupce Antonín Liška.

Arcibiskup pražský[editovat | editovat zdroj]

27. března 1991 byl jmenován pražským arcibiskupem. I zde se pustil do obnovy komunistickou diktaturou zdevastované arcidiecéze. Snažil se o obnovu církevního školství (založil mimo jiné Arcibiskupské gymnázium v Praze, CSZŠ Jana Pavla II. a VOŠP Svatojánská kolej, založil Křesťanskou pedagogicko-psychologickou poradnu a vrátil do Prahy Arcibiskupský kněžský seminář), charitativní činnosti (v roce 1993 založil Arcidiecézní charitu) i řeholního života v diecézi. 26. listopadu 1994 byl jmenován kardinálem titulu Santa Croce in Gerusalemme.

Kardinál Miloslav Vlk.

Z titulu svého úřadu musel řešit dlouhodobou a stále sílící krizi na Katolické teologické fakultě, na níž se dostal do tvrdého sporu s jejím děkanem Václavem Wolfem. Konflikt nakonec vygradoval na přelomu 20. a 21. století: v roce 2000 kardinál Vlk vetoval Wolfovo třetí zvolení děkanem a v roce 2002 mu odebral kanonickou misi pro vyučování katolické teologie.

V dubnu 2005 se jako jediný Čech účastnil v Římě konkláve, které zvolilo papeže Benedikta XVI.

Pozval do své diecéze trapistky.[6]

V lednu 2007 si založil osobní webové stránky.[7][8] V témže roce podal u příležitosti svých 75. narozenin rezignaci na arcibiskupský úřad, papež Benedikt XVI. ji ale nepřijal a požádal ho, aby v úřadu setrval ještě dva roky.[9]

Jako formální hlava katolické církve usiloval o majetkové narovnání mezi církví a státem, nicméně parlament odhlasoval uzavření této otázky až v roce 2012 - stát vrátil majetek církvi. Obzvláště bolestný pak byl dlouhodobý spor mezi církví a státem o katedrálu sv. Víta. Spory o katedrálu ukončila 24. května 2010 dohoda mezi Vlkovým nástupcem, nově ustanoveným pražským arcibiskupem Dominikem Dukou a prezidentem Václavem Klausem.[10]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Podpis Miloslava Vlka.

Aktivně hovoří německy a italsky, pasivně ovládá ruštinu, francouzštinu, latinu a esperanto. Je nositelem řady čestných teologických doktorátů v Illinois, Minnesotě (USA), Pasově (Německo), Krakově, Opolí (Polsko) a také řady čestných občanství v zahraničí. V mládí byl členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů, v roce 1995 přijal záštitu nad světovým kongresem katolických esperantistů v Olomouci, kde také v esperantu sloužil slavnostní mši; v roce 2009 přijal čestné členství v České esperantské mládeži a záštitu nad Mezinárodním kongresem esperantské mládeže v Liberci, v jehož rámci také v neděli 19. července o 10. hodině dopolední v libereckém arciděkanském chrámě sv. Antonína Velikého sloužil mši svatou v esperantu.[11][12][13][14][15][16]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

10. biskup českobudějovický
Předchůdce:
Josef Hlouch
19901991
Miloslav Vlk
Nástupce:
Antonín Liška
35. arcibiskup pražský
Předchůdce:
František Tomášek
1991-2010
Miloslav Vlk
Nástupce:
Dominik Duka
1. předseda České biskupské konference
Předchůdce:
---
1993-2000
Miloslav Vlk
Nástupce:
Jan Graubner
4. prezident Rady evropských biskupských konferencí
Předchůdce:
Carlo Maria Martini
1993-2001
Miloslav Vlk
Nástupce:
Amédée Grab

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • (polsky) Czas dojrzewania. Dietlinde Assmus rozmawia z arcybiskupem Pragi, Warszawa, Verbinum, 1995
  • (německy) Reifezeit. Dietlinde Assmus im Gespräch mit dem Erzbischof von Prag, München, Neue Stadt Verlag, 1996
  • (česky) Ve službě evangelia, Praha, Zvon, 1997
  • (česky) Rozhovory s kardinálem Miloslavem Vlkem (Otázky kladl a knižně zpracoval Jiří Zajíc, 1997)[18]
  • (německy) Also Avanti! Dietlidne Assmus im Gespräch mit dem Erzbischof von Prag, Leipzig, St. Benno Verlag, 1999
  • (česky) Kardinál Vlk odpovídá na otázky hledajících a pochybujících / ptala se Blanka Pirnosová, Praha, Portál, 1999
  • (německy) Wird Europa heidnisch? Miloslav Kardinal Vlk im Gespräch mit Rudolf Kučera, Augsburg, St. Ulrich Verlag, 1999
  • (česky) Vítězství Krista, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2003

Audiokazety[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=v&start=21&count=20
  2. Vocation and beginnings of CCEE, Consilium conferentiarum episcoporum Europae CCEE, 17. 3. 2009 (navštíveno 2. 8. 2008)
  3. K úmrtí Chiari Lubichové – článek na stránkách kardinála Vlka z 18. března 2008, dostupné: http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=235
  4. Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE s. r. o., České Budějovice 2006, 2. opravené a rozšířené vydání (ISBN 80-239-6706-1), str. 611
  5. Espero Katolika, Decembro 1968. Romo: Internacia Katolika Unuiĝo Esperantista, 1968. ISSN 2072-5825. Citace: Ni gratulas al Miloš Kunc, Miloš Vlk kaj Josef Tandara, kiuj sacerdotiĝis la 23-an de junio ĉi-jara en Ĉeĥoslovakujo. (Blahopřejeme Miloši Kuncovi, Miloši Vlkovi a Josefu Tandarovi, kteří přijali kněžské svěcení 23. června tohoto roku v Československu.)
  6. http://tisk.cirkev.cz/z-domova/v-prazske-arcidiecezi-vznika-novy-trapisticky-klaster.html
  7. http://zpravy.idnes.cz/kardinal-vlk-spustil-sve-internetove-stranky-f4k-/domaci.asp?c=A070105_144958_domaci_ost
  8. http://www.kardinal.cz/
  9. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=425682 Zdeněk Mihalco: Vlk je dál hlavou české církve, papež jej nepustí, Aktuálně.cz, 19. května 2007
  10. http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-43768240-cirkev-se-konecne-dohodla-s-hradem-na-sprave-katedraly-sv-vita
  11. http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/kardinal-vlk-slouzil-v-liberci-msi-v-esperantu.html
  12. http://www.apha.cz/kardinal-vlk-bude-slouzit-msi-v-esperantu/
  13. http://www.tvrtm.cz/esperantiste-se-chteji-v-liberci-dostat-do-knihy-rekordu-id-2972.html
  14. http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=18055
  15. http://www.avemaria.cz/news/kardinal-miloslav-vlk-bude-v-liberci-slouzit-msi-v-esperantu/
  16. http://wp.wpublisher.cz/malenoviny/index.php?ID=4336
  17. http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=16579
  18. http://www.apha.cz/miloslav-kardinal-vlk/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (francouzsky) Alain Boudre: Laveur de vitres et archeveque. Biographie de Mgr Miloslav Vlk, Paris, Nouvelle Cité, 1994
  • (italsky) Alain Boudre: Miloslav Vlk a Praga un lavavetri diventa arcivescovo, Roma, Cittá Nuova, Roma, 1994
  • (italsky) Sara Regina: Miloslav Vlk: Da lavavetri a Cardinale, Milano, Ed. San Paolo, 1998
  • (česky) Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. II., N–Ž / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 482 s. ISBN 80-85983-64-8. S. 262–263.  
  • (česky) Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha : Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1083.  
  • (česky) Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 726.  
  • (česky) Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 773.  
  • (česky) Blanka Pirnosová: Koho má za zády? Čtyřicet dramatických let kardinála Miloslava Vlka, Praha, Nové Město, 2002
  • (česky) HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 167–168.  
  • (česky) PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice : Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. S. 329–330.  
  • (česky) TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 471.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Filmové záznamy