Josef Hlouch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho excelence
Josef Hlouch
Diecéze českobudějovická
IX. českobudějovický
biskup
Církev římskokatolická
Jmenován 25. června 1947
Předchůdce Šimon Bárta
Nástupce Miloslav Vlk
Znak COA bishop CZ Hlouch Josef.png
Svěcení
Kněžské svěcení 5. července 1926
světitel Leopold Prečan
Biskupské svěcení 15.srpna 1947
světitel Xaverius Ritter
1. spolusvětitel Josef Beran
2. spolusvětitel Stanislav Zela
Osobní údaje
Datum narození 26. března 1902
Místo narození Lipník
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 10. června 1972 (ve věku 70 let)
Místo úmrtí České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko  Československo
Pochován hřbitov u sv. Otýlie, České Budějovice
Národnost česká
Denominace katolík
Vyznání římskokatolické
Rodiče Jakub Hlouch
Marie Hlouchová
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Citát Z chudoby jsem vyšel a chudobu si navždy zamiloval
Příbuzenstvo
synovec Václav Hlouch

Prof. ThDr. Josef Hlouch (26. března 1902, Lipník10. června 1972, České Budějovice) byl římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a v letech 19471972 devátý biskup českobudějovický.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v chudé rolnické rodině v Lipníku v okrese Třebíč. Základní školu navštěvoval v Hrotovicích. Středoškolská studia absolvoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V kněžském semináři v Olomouci se připravoval na službu duchovního a kněžské svěcení přijal 5. července 1926. Mezi lety 1926 a 1928 působil jako kaplan postupně ve farnostech: Spálov, Kladky u Prostějova, Jesenec u Konice, Brantice u Krnova. V září 1928 byl ustanoven správcem farnosti Hodolany na olomouckém předměstí. Mladý schopný kněz měl pomoci s dostavbou zdejšího kostela. V místech svého působení se projevoval jako dobrý kazatel. Zároveň pokračoval ve studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. V roce 1934 zde habilitoval, v roce 1945 se stal profesorem pastorální teologie.

Jmenování biskupem[editovat | editovat zdroj]

25. června 1947 byl jmenován v pořadí devátým biskupem českobudějovickým. (konsekrace 15. srpna v Olomouci, intronizace 7. září, obé téhož roku). Po komunistickém puči v únoru 1948 byla novým režimem zahájená proticírkevní kampaň s cílem oddělit Katolickou církev v Československu od Svatého stolce. Biskup Hlouch proti této politice veřejně vystoupil. Dne 19. června 1949 o Slavnosti Božího Těla u katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích před shromážděnými davem věřících odsoudil postup státu. Od toho okamžiku Státní bezpečnost monitorovala každý jeho krok. Na biskupskou konzistoř byl dosazen vládní zmocněnec, čímž byl de facto biskupovi znemožněn výkon jeho úřadu.

Konflikt s totalitní mocí[editovat | editovat zdroj]

Od konce dubna 1950 se ocitl v úplné izolaci. Konzistoř vedl komunisty dosazený generální vikář. Vrátnici biskupství střežili dva příslušníci StB a znemožnili biskupovi jakýkoliv kontakt s veřejností. Všechny návštěvy byly z nařízení Státního úřadu pro věci církevní zakázány, biskup nesměl svou rezidenci opustit. I při procházkách po zahradě ho doprovázel člen StB.

V roce 1951 odmítl složit slib věrnosti republice a podepsat jmenování nových vikářů loajálních režimu. StB ho vyhodnotila jako nebezpečného třídního nepřítele a začala pracovat na jeho odstranění z konzistoře. V trestním oznámení Komise Národního výboru v Českých Budějovicích z 29. března 1952 stojí, že se Hlouch pokusil mařit opatření, která učinil Státní úřad pro věci církevní, čímž projevil nepřátelský postoj vůči lidově demokratickému zřízení. Uvedeným trestním oznámením mu byla vyměřena pokuta 50.000,– Kčs a ministerstvem vnitra určen nucený pobyt mimo konzistoř.

Nucená internace[editovat | editovat zdroj]

Prvním místem nucené internace byl bývalý františkánský klášter Čtrnácti sv. Pomocníků v Kadani. V září 1952 převezen do Růžodolu u Liberce, kde se setkal s arcibiskupem Beranem zadržovaným od roku 1951. Oba vězni byli ubytováni v osamělé vile. V přísném režimu měli povolenu denně pouze jednohodinovou vycházku na zahradu. Pošta byla kontrolována a případné návštěvy byly umožněny jen v budově ministerstva vnitra. Dne 17. dubna 1953 byli Hlouch a Beran přemístěni do zámečku v Myštěvsi u Nového Bydžova. Zde zastihli další biskupy ve stejné situaci – brněnského Karla Skoupého a Róberta Pobožného ze slovenské Rožňavy. Režim zde byl mírnější, avšak trpěli nedostatkem vody a jídla. Zdravotní stav biskupa Hloucha se začal zhoršovat. V roce 1954 byl převezen na léčení do Prahy. Po uzdravení byl převezen do Šebetova u Boskovic do budovy místního zámku. Zde byl od roku 1953 umístěn ústav pro hluchoněmé ženy v péči školských sester de Notre Dame. Podmínky internace zde byly volnější a umožnily Hlouchovy vrátit se k literární činnosti. V roce 1957 zde sepsal životopis své žačky Anny Marie Zelíkové a rozpracoval soubor duchovních úvah s názvem Minutěnka. Začalo přibývat návštěv z jeho diecéze, poněvadž místo jeho pobytu se dostalo na veřejnost. Následoval převoz do přísněji střežených prostor Viktorovy vily v Paběnicích a znovu se ocitl ve společnosti spoluvězňů biskupů Josefa Berana a Karla Skoupého.

Z iniciativy papeže Jana XXIII. byla v roce 1963 zahájena jednání mezi Svatým Stolcem a ČSSR o propuštění biskupů z internace. V dubnu 1963 se dostal Hlouch na svobodu. Po ozdravném pobytu ve Františkových Lázních odejel do Koclířova u Svitav a přístřeší našel v charitním domě školských sester de Notre Dame. Zde dopsal sbírku duchovních úvah Minutěnka.

Návrat do úřadu[editovat | editovat zdroj]

Hlouch episk CZ.jpg

Pražské jaro 1968 a s ním spojené uvolnění poměrů umožnilo Hlouchovi návrat do Českobudějovické diecéze. 9. června 1968 se znovu ujal svého úřadu a ihned se pustil do generální opravu katedrály svatého Mikuláše. Lepší časy však neměly dlouhého trvání. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa ve středu 21. srpna 1968 způsobila návrat totalitní moci se všemi negativními dopady na život společnosti. Nové šikanování nepohodlných církevních představitelů se stalo biskupu Hlouchovi osudným.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Biskup Josef Hlouch zemřel dne 10. června 1972 poté, co byl předchozí den údajně zbit příslušníky StB.[1] Je pohřben na hřbitově svaté Otýlie. Svůj díl viny na jeho smrti měl krajský církevní tajemník Leo Drozdek, který cílevědomě pravidelně navštěvoval biskupa Hloucha v jeho rezidenci a týral ho několikahodinovými rozhovory a hádkami. Přitom mu tykal, nechal si nalévat slivovici a záměrně hodně kouřil.[2]

Jubilejní rok 2012 byl diecézí vyhlášen jako rok biskupa Josefa Hloucha.

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Sekretářem biskupa Hloucha byl Miloslav Vlk, od roku 1994 kardinál a v letech 19912010 arcibiskup pražský. Synovec biskupa Hloucha Václav Hlouch byl do roku 2005 arciděkanem ve městě Mladá Boleslav. Potom na stejném místě působil jako výpomocný duchovní.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Osoby umučení Páně v profilu dnešní doby, 1935
  • Konverse a konvertité, hledání a návraty, 1939
  • Matka Boží v řádu spásy a života, 1940
  • Ježíš Bůh svátostný posvětitel života. 1941
  • Cyklus rozjímání o mši svaté, 1952 (naspáno v internaci, cyklostyl)
  • Mešní kolekty, 1955 (napsáno v internaci, cyklostyl)
  • Anna Marie Zelíková. Dobrovolná oběť lásky a smíru za duše, 1957 (napsáno v internaci, cyklostyl)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.zludvik.de/Tschechisch/Kniha/TEXTY1_1/Obsah/Umlacen_byl/body_umlacen_byl.html
  2. Holé ruce mám, pot, krev dám za vás… [online]. katdy.cz, [cit. 2014-08-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLOUCH, František. Milion duší: Osudy biskupa Josefa Hloucha. Brno : Kartuziánské nakladatelství, 2013. Monografie. ISBN 978-80-87864-04. S. 271.  
  • Josef Hlouch - devátý biskup českobudějovický v obrazech a dokumentech. České Budějovice : ČR - Státní oblastní archiv v Třeboni, 2012. ISBN 978-80-904938-4-1. S. 112.  
  • GABRIELOVÁ, Petra. Biskup Josef Hlouch ve vybraných dokumentech Státní bezpečnosti. Sborník Archivu bezpečnostních složek, MV Praha. 2012, roč. 23, čís. 10, s. 171-190.  
  • KOLOUCH, František. Biskupem pod dohledem Státní bezpečnosti. Katolický týdeník. březen 2012, roč. 23, čís. 12, s. IV. ISSN 0862-5557.  
  • ČERNÝ, Jiří. Moravské kořeny biskupa Josefa Hloucha. in Setkání 2012, čís. 9, s. 4-6.
  • WEIS, Martin. Minutěnky vzpomínek na pastýře lidu svého. Praha : Panevropa, 1999. ISBN 80-85846-12-8. S. 82. (český) 
  • WEIS, Martin. Svědectví dokumentů: Katolická církev v archivních materiálech jihočeských archivů let 1949-1976. České Budějovice : Jih, 2009. ISBN 978-80-86266-33-6. S. 336. (český) 
  • WEIS, Martin. Osudy katolické církve na jihu Čech – akce „H". Studia theologica. 2002, roč. IV/1, čís. 7, s. 52–60. ISSN 1212-8570.  
  • WEIS, Martin. Osudy katolické církve na jihu Čech – diecéze bez pastýře. Studia theologica. 2002, roč. IV:2, čís. 8, s. 60–66. ISSN 1212-8570.  
  • WEIS, Martin. Osudy katolické církve na jihu Čech v letech 1968-1972. Studia theologica. 2003, roč. V:3, čís. 13, s. 69–77. ISSN 1212-8570.  
  • WEIS, Martin. Ty ještě věříš, soudruhu?. Studia theologica. 2009, roč. XI:1, čís. 34, s. 60–69. ISSN 1212-8570.  
  • WEIS, Martin. Okres na jihu. Sonda do práce okresních církevních tajemníků ve světle archivních dokumentů jihočeského regionu. Studia theologica. 2011, roč. XIII:3, čís. 45, s. 87–102. ISSN 1212-8570.  
  • WEIS, Martin. Josef Hlouch: Zeugnis des Märtyrers im Spiegel der Archivdokumente. Theologos. 2012, roč. XIV, čís. 1, s. 55–66. ISSN 1335-5570.  
  • WEIS, Martin. Realisierung der Abschlüsse des II. Vatikanischen Konzils durch Josef Hlouch, Bischof von Budweis.. Notitiae historiae ecclesiasticae. 2012, roč. I, čís. 1. ISSN 1338-9572.  
  • WEIS, Martin. Biskup Josef Hlouch - známý i neznámý. Studia theologica. podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 150-167. ISSN 1212-8570.  
  • ŠEBEK, Jaroslav. Církevní a politické souvislosti života Josefa Hloucha. Studia theologica. podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 168-183. ISSN 1212-8570.  
  • KOLOUCH, František. Internace biskupa Josefa Hloucha. Studia theologica. podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 197-216. ISSN 1212-8570.  
  • SVOBODA, Rudolf. Josef Hlouch a Katolická akce. Studia theologica. podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 184-196. ISSN 1212-8570.  
  • OPATRNÝ, Michal. Pastorální odkaz biskupa Josefa Hloucha. Studia theologica. podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 217-230. ISSN 1212-8570.  
  • MUCHOVÁ, Ludmila. Josef Hlouch, Poranění a lék: impulsy pro současnou náboženskou výchovu. Studia theologica. podzim 2013, roč. XV, čís. 3, s. 150-167. ISSN 1212-8570.  
  • WEIS, Martin. Zásahy státní moci proti českobudějovickému biskupu Josefu Hlouchovi. Revue církevního práva 56. 2013, roč. XIX, čís. 3, s. 33-46. ISSN 1211-1635.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


9. biskup českobudějovický
Předchůdce:
Šimon Bárta
19471972
Josef Hlouch
Nástupce:
sedisvakance, pak Miloslav Vlk